Mám rád zeměpisné kvízy. Nejdelší i nejvodnatější řeku Česka zná skoro každý. Ale věděli byste třeba nejzápadnější, nejjižnější, nejvýchodnější a nejsevernější kánoisticky splavnou říčku v Česku?

Nejzápadnější bude zřejmě Rokytnice/Regnitz v Ašském výběžku. Rozkládá se ale v perlorodkové rezervaci, tak bych legálnost splouvání moc nezkoušel.

Nejvýchodnější bude asi česko-polská Olše/Olza, případně její levostranný přítok Oleška, který dokonce tvoří nejvýchodnější bod ČR.

Nejjižnější by mohla být Větší Vltavice, moc hezká přírodní písčitá říčka s čistou vodou ústící v Herbertově zprava do Vltavy. Mým dětem kdysi při povodni vypláchla letní skautský tábor. Splutí za zvýšeného stavu rozhodně doporučuju.

Nejsevernější splavnou říčkou na území Česka kupodivu není ani Labe, dokonce ani Smědá, ale v Česku poněkud neznámá Spréva. Jde po ní i připlout do Česka. Takže to jsou už minimálně dva důvody, proč nebrousit stále stejné vodácké terény a vypravit se na ní.

Spree

Říčka Spréva/Spree pramení severně od českých hranic na úbočí hory Kottmar. Zpočátku teče generelně k západu. Na severu českého Šluknovského výběžku pak protíná ještě drobnější český výběžek na výběžku zvaný Fukovský. Ten přechází i peážní železniční trať z Německa do Německa.

Přejíždíme autem přes Rumburk a hraniční přechod v Jiříkově, který ulicemi plynule navazuje na město Ebersbach v Sasku. Tady jsme zastihli Sprévu ještě jako nesplavný potok. Přesunujeme se proto níže do městečka Neusalza-Spremberg, kde nacházíme za sámoškou v jakémsi průmyslovém areálu průchod k říčce. Nafukujeme pálavu a vyplouváme.

Říčka je srovnaná místy s protipovodňovými valy. Splavnost se dá odhadnout z vodočtu u kostela v městečku Neusalza-Spremberg. V polovině dubna, kdy jsme Sprévu splouvali, tu činil průtok 3,45 m3/s při stavu 61 na vodočtu, což bylo víc než dostatečné. Limit splutí bych odhadoval někde mezi 2 a 2,5 m3/s.

Nečekejte ale žádnou divočinu, obtížnost se drží i při vyšším průtoku na ZW. Podpolouváme větší množství silničních mostů, mostků a lávek.

Za poslední modře natřenou německou pěší lávkou vplouváme do Česka.

Spréva

Připlutí do Česka je zajímavý zážitek. Poznáte to snadno, nejen podle bílých patníků (hraničních znaků), ale i tím, že na levém břehu náhle zmizí domky.

Podplouváme první rezavou českou pěší lávku. Řeku vroubí louky a listnaté stromy.

Připlouváme k jedinému čistě českému mostu přes Sprévu, protože i pozemky na pravém břehu na nějakých skoro 600 metrech patří k Česku.

Kvetou tu bílé sasanky, žluté orseje a další jarní kvítky. Čtu si tu informační ceduli o bývalé české vesnici Fukov s kostelem Svatého Václava, která tu stávala. Zkřehlý háček jde zpět pro auto, ale já pluju dál.

Potkávám divoké kachny a konipasy. Pak proplouvám lučinatým hraničním úsekem, kde se vyskytují bílé hraniční patníky na obou stranách řeky.

Spree podruhé

Za chvíli proplouvám zpět do Německa, což se opět pozná podle budov na obou stranách říčky.

Ze břehů mě zdraví místní obyvatelé, kteří tu vodáka zřejmě často nevidí. Někteří si mě dokonce točí na mobil. Co bych neudělal pro propagaci českého vodáctví…

Sprévu tu kříží několik pěších lávek a silniční most.

Obdivuju místní lužické chalupy a chaloupky. Končím za pěší lávkou u kostela v městečku Taubenheim, kde najdete i větší parkoviště.

Splouvat by se dalo samozřejmě i dál, třeba až do Berlína, případně do Labe.

Závěr

Česká část Sprévy měří jen okolo 1600 metrů. Romantický výlet na zapomenuté české hranice k nejsevernější říčce Česka můžu doporučit. Pendl se dá uskutečnit i místním německým vláčkem, jehož koleje Sprévu lemují po levém břehu. Říčka, která není žádná peřejnatá pecka, ale neurazí. Spréva - zkrátka neva.

Ahoj Eki