Za oknem tma, chumelí a teploměr ukazuje -3 ^oC. Dneska to bude dobrý. Před domem už je na neděli a brzké ráno nezvyklý pohyb. Něco se děje - aha, sousedi nakládají lyže na hory a já nakládám loď. Jsem pozdravem veselým ťukáním na čelo. No nic, nenechám se přeci rozhodit.

Cestou naberu 2 plavce a už jsme v Plzni. Jsme odhodláni okusit všech 5 plzeňských řek. Začínáme na Radbuze pod hrází přehrady České údolí. Příjemně si plujeme příměstskou krajinou a už se těšíme na Úhlavu. Předchozí pěší průzkum na ní sice odhalil led, ale věříme, že to nebude nepřekonatelná překážka.

Brzy zjišťujeme, že tento led je nad naše síly, Úhlavu si tedy tentokrát dáme alespoň na sucho.

Pomalu se blížíme k centru, míjíme městskou plovárnu – nikdo tu není, taková krásná neděle, co je špatně? Za chvilku jsme u místa, kde se inženýři fakt vyřádili, taková koncentrace mostů se nevidí často. Hlavně zde ale na cca 500 m opouštíme koryto řeky, protože dál je vysoká navigace, ve které před námi už vidíme nesympatický jez U Mráčku. Takže hurá lodě na kolejda.

Jez samotný je kolmá obluda vysoká možná 3,5 m bezpečně překonatelná jen přenesením (vzhledem ke vzdálenosti radši převezením). Vystoupit by se dalo i těsně před korunou, kde je v navigaci žebřík, jenže tahat lodě nahoru se nám tam fakt nechtělo. Cestou po nábřeží čekáme na červenou, ale po několika minutách čekání to vzdáváme, holt zelená v Plzni došla. Za mostem je opět pěkný žebřík, kde je možné lodě spustit.

Po této zábavné a lehce akrobatické vložce následovala velmi poklidná až meditační plavba, kde nás v centru města překvapilo velké množství rybářů a kupodivu i ryb v řece. Asi jsou tam i v létě, to je ale nemáme šanci vidět. Čistota zimní vody je prostě něco zcela jiného. Co to tu mají za velké sloupy? To je přeci naše Viktorka! Aha, tak to už budeme za chvíli na Berounce. Na soutoku hurá vlevo a na chvilku okoušíme vody Mže. Zastaví nás první stupeň, znalecky ho zhodnotíme a plujeme zpět. Na soutoku se kocháme pohledem na Radbuzu a Mži a loučíme se s oběma řekami. I když znalci vědí, že Mže je s námi stále…

Takže podle kilometráže Berounka, i když tento úsek se ani v létě moc nejezdí. Proč? To nevím. Teď už jsme ale zvědaví, jak bude vypadat Úslava. Půjde kousek splout? Snad nebude taky zamrzlá. Za chvilku je jasné, že ani z Úslavy dnes nic nebude. I když se oba modré torpédoborce hodně snažily, víc než pár metrů to nebylo. Prohlížíme si Kostel sv. Jiří, jak důstojně shlíží na soutok obou řek. Stojí na meandru, tak máme možnost si ho prohlédnout skoro ze všech stran jako kulisa na točně.

Na jezu U Papírny se kocháme a meditujeme, čajík z termosky bodne. Jez nám sebere nějakou vodu, ale za 10 m³/s na Bílé Hoře to dál ještě jde, i když občas je to na hraně. Řeka tu má na krátkém úseku do návratu náhonu tvář roztomilé veselé říčky.

Následující úsek je velmi pěkný - skály, klidná lesnatá krajina a labutě! Kdo nezažil, neví, co je to za rachot, když se na vás při rozjezdu (nebo rozletu?) řítí 20 startujících labutí. Fakt zážitek. Běží po hladině, a když už si člověk myslí, že se neodpíchnou, tak za to vezmou a pozvolna se zvedají. Jedna to tedy v tom nasazení a napětí při startu tak úplně nedala a malinko jí povolil svěrač! Těsně, ale minula. V poklidu doplouváme do Bukovce, kde už rádi končíme. Malinko ztuhlí, ale spokojení. Byla to hezká neděle. Údajně jsme založili tradici splutí pěti plzeňských řek v jednom dni. I když pěti? Dnes maximálně tří, Úhlava ani Úslava se nám nepodvolily, tak třeba příště.

Aleš Nykl