Vodáctví podporuje nejen fyzičku, ale i dovednosti psychické, jako je orientace, rychlé rozhodování a rychlá adekvátní reakce na problém. Plujete po řece a před vámi hučí jez nebo leží padlý strom. Musíte něco udělat, jinak vám jde o život. Necvičený splouvač v takovéto situaci často položí pádlo a čeká, co bude. Pravý vodák ale překoná divácký efekt, zabere pádlem a bezpečně přistane u břehu nebo šlajsnu spluje.
Reklama
Děda zdolává šlajsnu na Vltavě 1944
Takové dovednosti se vám ale hodí i v normálním životě, tak mi snad prominete, že tenhle příběh bude o vodácích, ale ne na vodě. Story je z roku 1945, do kterého vkládali obyvatelé českých zemí velké naděje na ukončení války a okupace.
Děda a babička na Nový rok 1945
Nikdy ale nevíte jistě, co vám nový rok přinese…
Jaro 1945
Konec dubna a začátek května roku 1945 v Česku nebyl nakloněný romantickým vodáckým výpravám.
Děda s babičkou stanují na vodě 1944
Připomínal spíš hrůzné zprávy, které aktuálně čteme o Ukrajině. V chaosu konce druhé světové války v Evropě docházelo při ústupu německých armád k vraždění civilistů, bombardování i k přestřelkám s partyzány.
Proplouvání šlajsnou na Lužnici 1944
Můj děda Vilém byl prvorepublikový vodák (viz třeba zde nebo zde). V době okupace několikrát málem přišel o život.
Děda rozdělává oheň na vodáckém tábořišti u Nežárky 1944
V roce 1944 splouval s partou třeba Lužnici, Nežárku a Vltavu, odkud jsou i přiložené fotky. Měl na Vysočině strojírenskou firmu. V těch pohnutých dnech před příchodem fronty dal zaměstnancům volno. Areál továrny hlídal spolu s asi dvaceti firemními hasiči. V okolních lesích probíhaly partyzánské boje s ustupující německou armádou. V rámci květnového povstání tu tehdy hodně mladých nedostatečně vyzbrojených a vycvičených mladíků přišlo o život.
Splouvání retardérové šlajsny Nový Mlýn na Vltavě vyžadovalo odvahu, srpen 1944
Všichni se těšili na osvobození. Na komín továrny kdosi vyvěsil československou vlajku.
Vodákovo rychlé rozhodnutí
Ustupující oddíl německé armády továrnu obsadil. Postavili dědu a těch 20 hasičů do řady ke zdi. Němci je označili za partyzány, a tak měli být všichni popraveni.
Život je někdy jak šlajsna - na Lužnici za vyšší vody 1944
Na jedné straně řady stáli důstojníci, před řadou chodil tam a zpět hlídající voják se samopalem. Co teď?
U vodáckého táboráku 1944
Děda si počkal, až hlídající voják přešel na opačnou stranu, než stáli důstojníci, a vykročil z řady. Samopalník v tu chvíli nemohl střílet, aby nezasáhl svoje velitele.
Jak se vypořádat s nezvaným návštěvníkem na vodáckém tábořišti?
Děda vysvětlil těm oficírům, že se jedná o hasiče, ne partyzány. Přesvědčoval, že válka je prohraná. Má v garáži auto a několik civilních obleků. Němci se nakonec nechali umluvit, nikoho nepopravili a v dědově automobilu odjeli směr americké zajetí.
Dědovo auto 1944
Nebezpečí ale ještě nebyl konec. Když Němci odtáhli, bylo nezbytné poslat rusky mluvícího motorizovaného vyjednavače s vlajícím bílým prostěradlem vstříc postupující Rudé armádě a přesvědčit Rusy, že Němci už jsou pryč, aby městečko s továrnou nevybombardovali, jako předtím blízký Ždírec nad Doubravou.
Děda a babička na vodě 1944
Vodáctví v roce 1945
Rok 1945 byl plný vzruchu, pro vodáctví v novodobých dějinách byl ale rokem nejslabším, jak se může dočíst třeba tady.
Vodáci táboří na Lužnici u Příběnic 1944
Děda s babičkou ale v roce 1945 párkrát na vodě byli. Jednu z výprav uskutečnili na horní Vltavu okolo Frymburka, kde se teď rozprostírá jezero přehradní nádrže Lipno I.
Na Lužnici 1944
Fotky z té výpravy se bohužel v rodinném archivu nezachovaly.
Závěr
Přeju vám, ať umíte vždycky pohotově a správně reagovat, nejen na vodě.
Vodácká parta při plavbě na voru na Vltavě 1944
Nemusíte zrovna zachraňovat životy, nebo odradit někoho od spáchání válečného zločinu. Stačí, když občas uděláte někomu radost.
Ahoj Eki