Vzhledem k tomu, že zima letos vypadala jako jaro a jaro zase jako léto, začali jsme tento rok vodáckou sezónu o něco dříve, pár dní před pálením čarodějnic. Výběr řeky tentokrát probíhal na poslední chvíli podle aktuálního stavu vody. Touto dobou běžně rozvodněné řeky letos moc vody neobsahovaly. Nakonec během pátku padla volba na Orlici. Měla v tu dobu na vodočtu 80cm (min. limit je 55cm).

V pátek 27.4. navečer jsme vyrazili ve dvou skupinkách a někdy kolem desáté večerní jsme dorazili do Týniště nad Orlicí s jasným úmyslem sjet si kousek nejbližšího toku. Neměli jsme naprosto představu odkud, kam nebo kde vůbec hodláme první noc přespat. Nakonec nalézáme místo na spaní na polní cestě za nedalekým hřbitovem. Ještě před usnutím jsme měli celkem jasno. Pojedeme kousek Divoké Orlice a poté najedeme na spojenou Orlici. Ráno jsme se přesunuli na start, to jest k mostu u obce Moravsko (kousek od Čestic), kde se dají na pravém břehu řeky hodit lodě na vodu. (Zde jsou zeměpisné souřadnice: 50^o7'13"N, 16^o7'40.08"E.) Je to na 7,5 říčním km Divoké Orlice. Okolo poledne, po převezení jednoho auta do cíle denního úseku jsme se vydali loďmo na cestu. Tedy na řeku.

Divoká Orlice má v těchto místech šíři cca dvě délky kánoe a celkem rozumně teče. Je to pěkná nížinná řeka lemovaná stromy a křovinami s převážně hlinitopísčitými, leckdy strmými břehy. Dá se tam nalézt spousta malebných zákoutí, téměř za každou druhou zatáčkou, kterých je tam celkem dost. Řeka zkrátka meandruje jako zjednaná. Na olej jsme narazili až v okolí soutoku s Tichou Orlicí kousek nad jediným jezem (s elektrárnou). Přenášíme vpravo (ř.km 32), ale nejspíš se dá přenést i vlevo. Cestou už jsme potkali, vedle přívětivých a značně namazaných domorodců, už jen jeden peřejnatý úsek, resp. práh, který byl příjemným adrenalinovým zpestřením plavby po jinak mírumilovně plynoucí řece. Bohužel však nejsem schopen určit, kde přesně to bylo a v kilometráži Orlice jsem to taky nenašel. Vodácké hospody cestou moc nepotkáváte. Je většinou třeba jít kus dál od řeky, a tak jsme se spoléhali v jídle i pití na své zásoby. Počasí bylo ten den vyložené letní, teplota šplhala ke 30 ^oC a tak se někteří z nás i koupali. Někdo po vlastním uvážení, jiný nedobrovolně. Voda měla podle ČHMÚ jen pár desetinek přes 11 ^oC.

Ke břehu jsme ten den naposledy přirazili kousek u obce Štěnkov, kde jsme se na přilehlé louce rozhodli strávit noc (ř.km: 18,3; souřadnice: 50^o10'51,89"N, 15^o59'36,03"E). Na Orlici obecně chybí vodácké kempy a tábořiště, tudíž je nutné tábořit nadivoko. Ten den jsme najeli celkem 22km (7,5 po Divoké Orlici a 14,5 po Orlici). Ve Štěnkově je i hospoda, kam jsme zašli na naše ten den první točené pivko.

Druhý den nás čekal úsek Štěnkov – Svinary (ř.km: 7), což je po řece něco přes 11 km. Ten den se ochladilo o víc jak deset stupňů, tudíž jsme na sebe přihodili pár vrstev. Opět jsme vyjeli po poledni (už si snad ani nevzpomínám, kdy se nám za posledních několik let podařilo vyplout dříve). Šířka řeky se oproti předchozímu úseku zvětšila a olejovitých úseků trochu přibylo. Cestou jsme ale opět narazili na jednu lahůdkovou adrenalinovou vložku v podobě dalšího kamenitého prahu/jezu, který měl charakter WW II. Opět ho bohužel nemůžu najít v kilometráži, ale bylo to někde v druhé polovině trasy. Cílovou stanicí byl pro nás ten den most ve Svinarech (na kraji Hradce Králové), na jehož levém konci jsme měli zaparkované auto (ř.km 7; souřadnice: 50^o12'54"N, 15^o54'26,79"E).

Výlet to byl příjemný a na rozjezd sezóny celkem vhodně volený. Člověk se svezl a zároveň si hrábnul pádlem do vody. Doufám, že ta příští řeka bude alespoň stejně dobrá a že se nás tentokrát sejde víc.

Dáva, dava.webpark.cz