Jako spolumajitel chalupy u Železného Brodu mám rád jaro. Zejména pak čas, kdy se to kolem nás začne hemžit auty, které mají konečně na střeše kajaky namísto lyží. Přes všední dny pak úpěnlivě sleduji vodočty, aby na víkend také něco zbylo...

Jizeru do Jablonce a od Riegrovy stezky jezdí, samozřejmě pokud je voda, téměř každý, kdo se o trochu tekoucí vodu zajímá. Co ale zbývajících 34 km? Většinu lidí, donedávna i mě, patrně odrazuje velké množství nesjízdných jezů s komplikovaným přenášením, které jsou vidět už z auta, když vezete lodě nahoru. A protože zde nebývá voda zase tak často, tak raději volí úsek do Jablonce, nebo plavbu po Kamenici, které jsou bezesporu o lepším svezení…

Letos jsme se rozhodli odolat Kamenici a zkusit oněch, pro nás doposud neprobádaných, 34km nebo alespoň jejich větší část. Nápad vznikl v pondělí, kdy na vodočtech svítilo příjemných 26 kubíků, což by mohlo na svezení od silničního mostu v Mýtě stačit až dost! Bohužel do soboty to velmi rapidně kleslo, a tak jsme startovali až ve Vilémově (137,7 km) při vodočtu 51 cm a nějakých 10 kubících vody s cílem dojet někam k Benešovu u Semil (109,7 km). S ohledem na velké množství jezů, co budeme asi muset přetahovat, volíme z naší stáje raději nafukovačky, neb jsou o poznání lehčí než naše plastové deblovky.

Při 51 cm to ve Vilémově pod jezem vypadá dost smutně. Tak tak, že se dá vykličkovat mezi mělčinami a kameny bez vystoupení a popostrčení lodí. Zato jez je při tomto stavu bez problémů sjízdný a pro něj klasický dlouhý vývar se už netvoří. Naštěstí náhon nám za 200 m vrací vodu a od této chvíle to už začíná dávat smysl.

Úsek mezi Jabloncem a Benešovem u Semil bych s klidným svědomím mohl rozdělit na dvě zcela odlišné části – do Horní Sytové a od Horní Sytové. Mezi Jabloncem a Horní Sytovou sice čeká 5 jezů, ale za tohoto stavu vody se dají celkem bez větších potíží přenést. Několik z nich asi i jet (za tohoto stavu vody téměř netvoří válce, tak je to spíš o jejich výšce a bordelu pod nimi). Nad žádným z jezů prakticky není dlouhé vzdutí a voda teče až ke koruně jezu, kde je možné stáhnout, shodit či jiným způsobem dostat nafukovačku pod jez. Dle mého odhadu to bez problémů půjde i při stavu cca o 10 cm vyšším, ale zase pozor při vyšších stavech.

Přes všechny trampoty s jezy řeka téměř neztrácí svůj charakter – voda stále pěkně teče (WW I+ se střídá s WW II), tok lemují skály a roubenky. Voda se tu vždy zklidní pouze cca 200m nad jezem, přesto se stále pohybuje rychlostí cca 4 km/h a k peřejím se řeka vrátí ihned pod jezem. Samozřejmě pod každým jezem trochu chybí voda (žere jí náhon), ale při vodočtu 51 cm to bylo velmi nepříjemné naposledy za Lesním jezem pod Vilémovem (136,5km – tj. ještě nad Jabloncem). Zajímavým zpestřením může být soutěska pod Poniklou (124,9km) – soustava 4 skalnatých stupňů. Bohužel za našeho vodočtu většinu vody sežrala elektrárna, a tak se jejich proplutí změnilo pouze na boj o to se na nich nezaseknout.

Od Horní Sytové řeka mění svůj charakter. Koryto se rozšíří, napřímí a obtížnost se ustálí asi na WW I, i když i zde se občas vyskytnou nějaké ty větší vlnky. Svým charakterem (asi i barvou vody) mi to zde velmi připomíná Otavu mezi Radešovem a Sušicí. Do jezu v Podolí má řeka rychlost nad 5 km/h a dovoluji si tvrdit, že úsek mezi Horní a Dolní Sytovou by byl smysluplně sjízdný i při cca o 5 cm nižším vodočtu.

Pod místním jezem (118,4km) je pěkný, říkejme tomu, kaňon s rychlejší vodou. Bohužel místní elektrárna je poměrně nenažraná, a tak si ho můžete plně užít až na soutoku s náhonem, kde je kratší peřej WW II. Čím více se budete přibližovat k Semilům, bude vzdutí nad jezy delší (zejména nad jezy na 111,9km a 109,7km), proto doporučuji končit v Benešově v kempu (113,6km).

Celkově jsme sjeli 28 km, potkali 12 jezů a mohu tvrdit, že nižší stav vody byl s ohledem právě na vysoký počet jezů spíše výhodou.

Jarda