Říčka Kačák je na mapách označována názvem Loděnice, ale všichni jí říkají Kačák (podle obce Kačice). Ve své závěrečné části toku před vyústěním do Berounky protéká Českým krasem. Naše jeskyňářská skupina má základnu nad Svatým Janem pod Skalou. Kousek vedle nás je skanzen, no a vzhledem k dobrým přátelským vztahům se pravděpodobně u piva v hospodě u Jarky ve Svatém Janu zrodil nápad na společnou akci. Název akce „Kačák Open“ byl zvolen proto, aby byl aspoň trochu zvučný a vyjadřoval něco ve smyslu otevírání Kačáku. V roce 1997 se jel první ročník. Vyrazilo se za jarního tání, kdy byla řeka sjízdná a jel se úsek z Chrustenic do Srbska. V dalších ročnících se už většinou vyjíždělo až z Nenačovic. Na čem jsme jezdili? Pálavy, svázané gumové matyldy a někdy se domluvilo půjčení přívěsu plastových kanoí.

1. ročník se jel v roce 1997, další pak v letech: 1998, 2000, 2001, 2005, 2009 a 2011. Už jsme pár let nejeli, ale akci jsme neukončili. Pořád doufáme, že nám to zase někdy vyjde a pojedeme znova. Problém je, že poslední roky je méně vody, a když už voda někdy teče, tak se nestačíme domluvit. Já osobně jsem jel v roce 2005 a 2011.

V roce 2005 byl ideální stav vody. Nikde jsme nedřeli. Vyrážíme z Nenačovic, jede se rovným korytem v loukách. Nad autocampem v Chrustenicích je jez s výškou něco přes metr a je umístěn šikmo napříč tokem. Po podjetí silničního mostu v centru Chrustenic se vjíždí do areálu gramofonových závodů. Léta zde bývala překážka ve formě jakýchsi česel až do vody (něco jako plot).

Česlice byly naštěstí výkyvné a šly odtlačit. Nejlepší řešení bylo, aby jedna až dvě lodi najely na ně bokem, čímž je odtlačily. Tak vznikla mezera, kudy mohli ostatní projet. V areálu gramofonky je pak několik rour nízko nad vodou a lávka pro pěší, něco jde podjet zalehnutím. Po výjezdu z gramofonky následuje jez v Loděnici. Jez je částečně rozpadlý a částečně je splácaný betonem dobromady. Při menších vodních stavech tam zůstává naplavené dřevo.

Po sjetí jezu následuje vjezd do betonových rour pod hlavní silnicí přes obec Loděnice. Tyto roury o velkém průměru nahrazovaly spadlá středová pole starého kamenného mostu. Před pár lety udělali most nový, takže roury už tam nejsou. Po chvilce následuje průjezd pod dálnicí. Jsou zde udělány dva vysoké tunely gotického tvaru.

Následuje úsek k Jánské. Kačák zde teče v hlubším korytě a klikatí se mezi stromy. Vyskytují se tam časté zátarasy z naplavených větví. Za osadou Sedlec se údolí začíná zužovat a tok zrychluje. Pod vsí se nalézá Sedlecký jez, profil má skoro kolmý a jsou pod ním kameny. Na začátku obce Svatý Jan pod Skalou jízdu znepříjemňují nízké lávky zahrádkářů. Před klášterem jsou rozvalené zbytky jezu a většina lodí je sjíždí bez problému. Pod Svatým Janem se údolí zúží do vápencového kaňonu a zvýší se spád. Zde je asi nejhezčí úsek. Voda teče a nejsou zde zátarasy.

V obci Hostím se údolí Kačáku v nekrasových horninách krátce rozšíří a hned za silničním mostem narážíme na úplně neprůchodné koryto. Kus musíme obnést. Je to úplně zarostlé vrbovou houštinou ve stylu Ploučnice. Pak se údolí opět sevře a začíná poslední úsek v úzkém vápencovém kaňonu. Na jeho konci proplujeme pod mostem u lomu Divadélko a jsme kousek před vyústěním Kačáku do Berounky. Pár metrů před koncem toku Kačáku je malý stupínek, tvoří se na něm nenápadný válec, který umí nerozjetou loď docela přidržet. Honza Voráček později zjistil, že tenhle stupeň má už jednu oběť. A pak je tu také poslední zahrádkářská lávka, která je nízká a uprostřed má pilířek. Je zde proud a špatně se vylézá. Nám pálava při výstupu na břeh uplavala a bokem se o tu lávku opřela. Proud byl tak silný, že dokázal pálavu procpat mezerou o šířce asi 2 m. Hezky se ohla a pod lávkou se zase narovnala, vypadalo to hrozivě, ale přežila bez úhony. Pak už jen vyplutí na řeku Berounku a plavba do Srbska, kde jsme akci ukončili.

Plavba v roce 2011 byla mnohem dramatičtější. Bylo prudké tání. Domluvila se akce a v sobotu nás čekal průtok 20 m³/s.Vyjeli jsme z  Nenačovic do velmi silného proudu. Místy šlo jet i po louce, kam se voda vylévala, břehy se ztrácely a jejich průběh naznačovaly jen stromy. Většina obvyklých překážek typu zátarasy a mělčiny byla pryč.

Museli jsme se hlavně prát s proudem. Pod většinou nižších mostů se nedalo vůbec projet a museli jsme je obnášet. Zato překážky jako potrubí a nízké lávky, které jindy obtěžovaly, teď zcela zmizely. V úseku pod Svatým Janem kluci opřeli hůře ovladatelné matyldy v prudkém proudu bokem o kmen olše a měli velkou práci je dostat ven. Když jsme V Kozle vjeli na Berounku, oddechli jsme si. Ale ona měla hodně vody, pobřežní stezka úplně zmizela pod vodou a řeka se rozprostírala na celou šířku od skal vlevo až po železniční násep vpravo. Nezvyklý a majestátní pohled.

Termit