| Diskuse nad článkem |
Opojný pocit svobody..., Vladimír, 6/16/2010 8:05 AM... ten znám. Jednou jsem jel sám za velké vody Boskovickou Bělou, je tam pod hradem série stupňů s vývary v úzkém kamenitém korytu. Nakonec jsem dopadl tak, že jsem s prázdnou pálavou na laně zkoušel, jestli pouští. Psychika je sviňa. Beztak jsem se pak ale víc vybál na rozvodněné Svitavě s karfioly a proudy a rozbahněnými břehy, na které by se nedalo vylézt...ale bylo to krásný a rád to vzpomínám.  Reply
|
Jes!!!!!, Honza Pok., 6/16/2010 9:28 AMSolo... Vzrušující a ničím nenahraditelné chvíle, hraničící s nirvánou... Koření života a občasný návrat k mužské archetypální podstatě bojovníků. Kdekoliv a jakkoliv. Kdysi jsem si dal solo jednu kratší sedmu na Ostrově a slezl jí normálkou. Nedá se to srovnat s ničím jiným. Jo, dá se při tom i umřít, stejně jako na Vrchlici nebo při jízdě autem. A právě vo tom to je. Howgh :-) Reply
|
Sólo, Střelec, 6/16/2010 12:51 PMTaky občas vyrážim sólo. Kdybych měl furt někoho shánět, nebo se někomu vnucovat, dostal bych se na vodu s bídou dvakrát ročně. Je to zhusta vo hubu, vyžaduje to pořádnou dávku soudnosti a opatrnosti, ale jde to. Reply
|
přidám se, šakal, jsakal~o2active.cz, 6/17/2010 8:30 AMno pochopitelně - nikomu to nedoporučujeme, ale my romantici to děláme všicí :-)) Jezdit (doslova) v singlu je úžasný - každá voda je aspoň dvakrát těžší a adrenalin člověk vydejchává ještě dva dny.. A nakonec - osamělý plavec je daleko pozornější a opatrnější, míň riskuje než s kamarády, protože se v průšvihu holt nemá na koho spolehnout. Václave, držím palce, a přežij, ať můžeš i nadále psát takhle pěkné články. A nemysli "na ty děti" :-)... Reply
|
|_Re: přidám se, žralok, 6/17/2010 9:05 AMTaké jsem jezdil , sám , ale ne kuli romantice nýbrž z nedostatku potrefených vodáků v okolí schopných se zbalit za půl hodiny v týdnu a třeba v únoru . Vždy jsem ale volil větší toky s menší obtížností , kde tolik nehrozil průser . Akorát jednou jsem se utrh na místní potok a to ještě v noci aby to bylo výživnější . Do tmy jsem se vydal s čelovkou , která po 15 vteřinách jízdy přestala svítit . toho si všimnul tchán , který mě přivezl k potoku autem a tak zastavil na dalším mostku a svítil mi dálkovejma do očí . Fakt super , zlatá tma ! Na vrbičky jsem se naštěstí vybavil brýlemi .Stupeň u vodárny byl za tmy mnohem výživnější , v tichu noci hučel jak nesjízdný jez . Ještě přidám epizodu z Mlýnské stoky v Č.B. ( malá obdoba Botiče ), kde jsme sice jeli 2 lodě , ale v tunelu byla bez baterek naprostá tma . Já se orientoval jen otíráním pádla o zeď a projel v pohodě i když jsem přestože nebylo vidět ani na špičku nosu nedokázal mít zavřený oči a stejně bez výsledku vejral do tmy . Kámík však na něčem uvíznul a musel z lodi a hledat průjezd pícháním lodí před sebou naslepo . Na romantickou sólo plavbu se chystám s výjezdem při rozednění to bude teprve zážitek . Reply
|
|_Re: přidám se, Vojta, jancar~hgsport.cz, 6/17/2010 10:16 AM.. no jo, zážitek to je. Někdy nic moc příjemnej. Jel jsem sám na singlu Žejbro, nic moc voda, ale šlo to, a v místě podle kterýho se to asi jmenuje - byly tam skalní žebra - jsem to najel trochu bokem a už jsem visel špičkama na šutrech a dělal mlejnek. Samozřejmě se mi zdálo, že to všechno trvá dost dlouhou,ale asi to byla chvilka, jsem usoudil, že tam takhle nemůžu zůstat a dolů to shodit nějak nešlo, tak jsem hlavou dolů vylezl z lodě, naštěstí proud neměl tak velkou sílu tak jsem dobrodil ke břehu a loď na špagátu stáhnul dolu. Chvíli jsem přemýšlel, zda nebude lepší to dojít pěšky. Ten jez na výjezdu z údolí jsem už přenesl a nějak dojel. Teď už nějak na singl trip ztrácím odvahu.... Vojta Reply
|
Tož ještě jedna, Vladimír, 6/17/2010 12:32 PMKdysi jsme s kamarádem jeli na singlovkách Bystřici z Ostrova do Ohře (Vojkovic), akorát že to bylo 23. prosince a na vodu jsme šli ve čtyři odpoledne, takže hnedka přišla tma. Pak už bylo jen černo a jízdní dráhu jsme určovali podle odlesků pěny (je to WW II). Kamarád zlomil v půlce loď a do Vojkovic běžel přes zasněžený les ve vodáckém s pádlem v ruce, v hospodě jej měli za exota, ale byl O.K. Já to v té tmě dojížděl sám. Na Bystřici jsem se nebál, řeku znám a věděl jsem, že se mi může stát maximálně nepříjemnost. Pak ale přišla rozvodněná Ohře a kdo to tam zná, co dělá v široké řece voda za zalitými balvany, v asolutní tmě a hukotu vody, když o tom, kde jste a jaká je voda kolem vás, nevíte vůbec nic... No, na to vzpomínám opravdu nerad. To ani svoboda nebyla, to byl pěkně macatý prožitek skutečnosti, že jsem tam, kde bych neměl být. Most ve Vojkovicích byl opravdu vysvobozením. Reply
|
S čistým svědomím, Václav, 6/17/2010 2:08 PMbych tu horní Vrchlici opravdu nikomu v jednom nedoporučil ( třeba nedaleký Janský potok je hezčí a pohodovější). Sám jsem cejtil, že je to nějak na hraně toho, co si takhle troufám splouvat. A to fakt zvažuju, do čeho jít. Ale není holt wéwé jedna na široké řece totéž, jako wéwé jedna na takovém potoce.... Moje sólo plavby jsou do určité míry též zapříčíněné tím, že se rozhoduju rychle na základě souhry mnoha okolností (zrovna mám volno, rodina je pryč, stoupne voda, plánované opravy baráku holt trochu počkají ....), kdy je problém teď hned někoho sehnat. Jinak jezdím s parťáky a nemám s tím problém. Ale na druhou stranu přiznávám, že si je dost (existencionálně) užívám. Ten pocit, kdy člověk dává loď na vodu a vůbec neví, co ho čeká .... Možná bych stav při sólo plavbě přirovnal k lehké změně vědomí. Jako když jsem kdysi dávno na Stvořidlech potáhnul lehce opojného kouření (nikoliv tabákového). Pocit zvláštní duchovní sounáležitosti s okolím, zbystřeného smyslového vnímání ....  Jo - a Baraka mi poskytuje kromě jiných výhod i pocit, že ji můžu rychle opustit - na rozdíl od singlů a kajáků, kde v tomto směru trpím klaustrofóbií. Byť se na nich samozřejmě rychleji reaguje. Reply
|
Solo, Murphy, 6/18/2010 1:07 AMKdysi jsem se rozhodl travit Silvestra na rece. Na Zvikov mne hodil kamarad a ja zalezl do stanu a usnul. Rano jsem ometl snih, sbalil Acko a vyrazil. Orlik (snehova boure se slusnymi vlnami), kde jsem vyhazoval kotlikem snih z Vydry se sjezdovymi brylemi na ocich, dolu na kolejdach, Kamyk, hraz a ... tma. Potme jsem na pulzujici vodu nahazoval lod po namrzlych schodech. Dostat tam lodak a sebe - no dodnes si to pamatuji. A pak prislo to nejlepsi. Pod jedouci elektrarnou ma reka tak odhadem 10 km/h. A touhle rychlosti jsem se blizil k mostu. Nejdriv jsem si to neuvedomil, ale neco hucelo. Ze by bojka? Na posledni chvili jsem zjistil, ze mostni pole, do jehoz stredu jsem miril je vyhrazene - leseni od pilire k piliri. Takova mohutna pritahnuti pres ruku jsem pak uz nikdy nedal. Nasledovalo slabe strejchnuti o kamen pilire a pak se proud uklidnil a pomalu se mi zpomaloval i tep. Tak dve hodky po setmeni jsem zastavil a zakempoval. Tedy, mel jsem to v umyslu. Ale zrada. Uz vam nekdy nekomu zmrznul stan? V noci bylo -12, pres den jen o trosku vice. Takze jsem z lodacku vyndal zmrzlou roladu, kterou jsem pak pul hodky opekal na mirnem ohni za staleho otaceni. Druhy den jsem sesplouchnul jen kratky kousek a ukoncil akci. Na Kilianu jsem Silvestra netravil. Snad se nikdo nedivi - nerad bych zlomil stan. Adrenalin jsem vydychaval ne 2 dni, ale dobre mesic. Ano, hadate spravne, uz jsem si to nezopakoval. 8-) Reply
|
|_Re: Solo, Murphy, 6/18/2010 1:11 AMMalem bych zapomnel - zajimavy zazitek bylo i to, ze jsem vecer varil caj z loupane vody. ;-) Reply
|
|_Re: Solo, Honza Hrubeš, 6/18/2010 8:48 PMAspoň je na co vzpomínat. Kdo žádné takové zážitky nemá jako by ani nežil Reply
|
|_Re: Solo, Ondra, 6/19/2010 10:38 PMHa, úplně jste mi to připoměli,to rozechvění,soustředění mysli,když člověk sám sedá na vodu,zrychlený tep,to je bomba,to v člověku zůstane. Ale zažil jsem to i při přejezdu hor sólo na biku,spaní v lese,ráno někde blízko dupot zvěře, jak přebíhala po svých stezkách. Reply
|
|_Re: Solo, Václav, 6/19/2010 10:48 PM... a totálně zastavený "močopád" (či chc..í, chcete-li), když jsem se v pustinách Šumavy za soumraku vyhrabal z krmelce, začal si ulevovat a najednou se do ztichlého ponurého lesa ozval příšernej řev naštvanýho srnce, kterýmu jsem zalehnul krmivo ..... a pár doušků z placky rumu ve spacáku na břehu Křemelný, kterou jsem před tím znečistil na tělo nasbíraným prachem z cest. Aniž jsem tenkrát tušil, že by na tom mělo bejt něco zeleně proti-zákonného ... Reply
|
|_Re: Solo, Honza Pok., 6/20/2010 12:23 AMJojo, první zaštěkání srnce z křoví pár metrů ode mne v ňákejch dvanácti letech veeelmi sevřelo půlky... Od té doby na ně štěkám také, aby bylo jasno, že jen procházím... Václave, nebejt my oba ryzí samotáři požitkáři, určitě bychom založili nejméně Trampské sdružení samotářů a na Křemelné (nebo Výrovce, to je skoro totéž) bychom na osadě krásně mlčeli...  Reply
|
Zážitek nemusí být, Václav, 6/18/2010 7:11 PMpozitivní, hlavně když je silný.... Hezké historky se tu sešly. Je vidět, že sólo je královská disciplína, na kterou člověk nezapomene... Reply
|
osamělí jezdci, šakal, jsakal~o2active.cz, 6/21/2010 2:31 PMZkombinovat osamělou plavbu s noční bezměsíčnou tmou je trochu zbytečné. Nejste-li doprovázeni řvoucím srncem či řvoucím blb..m, jste osamělí i ve skupině. Zejména velké skupiny osamělých jezdců dokážou na vodě vytvořit velmi výmluvné ticho. Jen mezi sebou nejsou schopni hovořiti, neb jsou osamělí. Ale hlavně, že si rozumí :-) Reply
|
|_Re: osamělí jezdci, Vladimír, 6/21/2010 7:18 PMAbych se přiznal, sóloplavba je pro mne východiskem z nouze. Vždyť společný zážitek můžeme prožít mockrát: jednou na vodě, a pak mockrát skrze verbální sdílení. V něm se pak i značné přehánění stává obecně uznanou skutečností. Na druhé straně: není právě to dobrodružství, když se po přežité strázni posadíte se sklenkou červeného ke krbu, vyprávíte, a fabulujete? Na to jsou sóloplavby jako stvořené ...  Reply
|