Temná a divoká kráska, která mně silně připomíná zakázané řeky v NP Šumava. Tahle kráska přímo vábí k tomu, aby vodák okouzlen krásou meandrující řeky v rozkvetlých lukách s horskou květenou usedl do své loďky a nechal se pohoupat její náručí.

I já jsem zaplesal nad hlubokou černou tůní a čistotou tmavé rašeliny, která dává Schwarze Pockau svou barvu a usedl do loďky na jejím horním toku. Chtěl jsem sjet rychlé meandry, které se kroutí v lukách v těsné blízkosti české hranice 887 m n. m. mezi Reitzenhain a Kühnhaide a mohl tak následně posoudit změnu tváří téhle divoké krásky. Končí se na parkovišti u mostu v Kühnhaide (716m n. m.), kde je poslední možnost řeku opustit. Silnice pak zmizí v kopcích a vrátí se až za 10 km.

Nestačím se divit, jak řeka postupně změní svou tvář v divokém romantickém údolí Černé vody (Schwarzwassertal). O tomto údolí se říká, že je nejhezčí ze všech středohorských údolí v Německu. Abych nepředbíhal sled událostí, horní úsek je dlouhý cca 6 km s obtížností WW I+ , který se spokojí i s menším stavem vody. My měli 45cm/6,6 kubíků na online vodočtu v Zöblitz.

A prvních pár km se ještě nic nedělo, ba naopak. Okolní příroda hotová nádhera, otevřená náhorní krajina plná zelených luk a hlubokých hustých lesů, nikde žádná civilizace, domy a silnice prostě jen příroda všude kolem nás. Mohutné smrky budily dojem, že vyrůstají přímo z vody a prodírat se s loďkou jejich větvovím v rychlém proudu vyžadovalo značnou dávku zručnosti.

U dalšího pěšího mostku řeka začala zrychlovat (dle německé DKV na obtížnost WW III ) a přicházely častější skalnaté průskoky-stupně a velké balvany v řečišti. Také se začaly při břehu objevovat popadané stromky, ale nic, co by se nedalo obeplout a vyhnout se tomu. Přesto jsme od dalšího mostu vyrazili na pěší průzkum podél řeky, což usnadnila turistická značená cesta, která po celou dobu vede podél řeky. Vždy jsme si přibližně kilometr prošli nejprve pěšky a ujistili se, že nikde neleží přes řeku strom nebo jiné záludné nebezpečí. To, co jsme s napětím očekávali, přišlo až za třetím mostem, tedy jen kamennými pilíři, co z mostu na řece zůstaly.

Kaskáda WW IV Teufelsfelsen+Nonnenfelsen

Na cirka 200 metrech technická WW IV, zablokované koryto skálou a velkými balvany, zúžený průjezd, velký spád neb Schwarze Pockau. Zde skutečně voda doslova valí z kopce, jako by chtěla dohnat to, co nestihla v horní části. Vysoké skalní stěny po stranách a hukot skákající zpěněné vody dotvářejí srdce drásající scenérii, ale pro tentokrát to není tak zlé, jak by to na první pohled mohlo vypadat. Posouváme se hlemýždím tempem kupředu, kdy si celou kaskádu rozdělujeme na dvě nejobtížnější místa, pod kterými se navzájem jistíme. Jde vše hladce.

Hned to první, kde se pod skalním stupněm vytváří hrozivě vyhlížející bublák (a mám obavu, aby to nebylo moc do kopce) se daří úspěšně proplout. Akorát jsem v nervozitě zapomněl zapnout kamerku, a tak si to dávám ještě jednou. Baraka s Luckou na háčku a Jirkou na kormidle také úspěšně proplouvá, a tak zajišťují druhé místo, kde po skalní plotně padá voda do žumpy u skály. Včas přejíždím na opačnou stranu než táhne hlavní proud, najíždím čistou stopou po skále a snažím se boofnout za žumpu, která mě ale trochu rozhodí. Situaci zachraňuji úspěšným vylehnutím na pádlo.

Vyráží baraka, která je sice jako tank a jen tak ji něco nerozhodí. Na Schwarze Pockau jí není dnes a za tohoto vodního stavu přáno, páč je neobratná, těžkopádná a navíc má ve dvou lidech velký ponor. Každou chvilku visí na šutru a stejně tak i zde nad druhým skalním stupněm nestihne včas prokličkovat a bokem zůstává na kameni. Vypadá to hrozivě, ale nakonec se daří posádce baraku strhnout a pokračovat v cestě, která připomíná odraženou kouli v kulečníku.

Prudký spád a spousta balvanů činí plavbu velice záživnou. Kousek pod kaskádou přichází první obnášení padlého smrku přes řeku, který se nedá podjet. Dál řeka skáče přes kameny a zpívá píseň o pokoře vodáka, který si přízeň temné divoké krásky musí nejprve zasloužit. Ale určitě stojí za to, neb pohled, který se mu naskytne, zůstane uchován hluboko v jeho vodácké duši. Bude ho vábit pokaždé zpět do náruče Schwarze Pockau, temné divoké krásky z Krušnohoří.

My končíme naši plavbu po 16 km u mostu v Pobershau-Hintergrundu (532m n. m.) a dle pohledu na hodiny zjišťujeme, že trvala 4 hodiny. Máme to za pět minut dvanáct, neb právě začíná bouřka doprovázená silným přívalovým deštěm, který po pár hodinách zvedá hladinu Schwarze Pockau na online vodočtu v Zöblitz na neuvěřitelných 96cm/20kubíků. To však už sleduji hezky v suchu z tepla domova.

Mirčus