Zážitkové dárky to je věc. Takový zážitkový dárek může být i svezení nevodáka v deblkajaku na Trojském kanále. Je to aktivita, kterou začal organizovat Henry, aby si poněkud vylepšil výdělek z obchodu s vodáckými věcmi. Má na to divokovodní deblkajak Jackson a mě. Jsem totiž jeho letitý kamarád (když říkám letitý, tak nepřeháním). Nevím, kolik musí vynaložit úsilí takový řidič tandemového padáku nebo řidič motorového dvojrogala, ale řidič kajaku zkrátka musí a musí dost. Deblkajak je docela těžká potvora a zážitkář na háčku, když nic nekazí, tak alespoň většinou nepomůže. Ve smlouvě má 3 x sjetí kanálu a to je docela zážitek i pro mě. Nemusím říkat, že takového vodáka je nejdříve potřeba poučit o rizikách a způsobech jak se v lodi chovat, aby to přežil bez újmy na zdraví.

Dělám to takhle. U limonády k němu držím delší řeč, co musí a nesmí dělat v případě, že se cvaknem, a co je dobré v lodi dělat a hlavně nedělat v případě, že jsme ještě hlavou nahoru. Pak mu vysvětlím, jak se plave v divoké vodě a spolu si to taky zkusíme zhruba od poloviny kanálu dolů, na což sice adept nebyl v inzerátu upozorněn, ale zpravidla to patří k prvnímu silnému zážitku. Když přežije a neztratí chuť, projedeme se lehce po klidné hladině nad kanálem, a tam se ukáže, co si s ním mohu dovolit. Ještě k tomu poučení pro plavání v divoké vodě zdůrazňuji, že když se mu do pusy dostane voda, že ji má vyplivnout a ne spolknout. Takové polknutí není sice smrtelné , ale zbytek neděle můžete strávit na záchodě. Těsně nad slalomovým kanálem totiž ústí kanál opravdový a někdy z něj dokonce leccos teče.

Potom obracíme směrem dolů a já se snažím udržet loď špičkou po proudu a uprostřed kanálu. To se ne vždy úspěšně daří a o to více vyžaduje úsilí. Jestli se stále ještě říká jako za dřevních dob, že háček na lodi nemá práva leč pouze povinnosti, pak tvrdím, že háček je právě ten, kdo na divoké vodě loď ve skutečnosti řídí a je nejdůležitější osobou právě on. Neměl by tudíž vykonávat podřadné práce, jako leštit zadákovi boty a přežehlovat kravatu, když se jde na tancovačku. Takový zadák patrně ještě nejel s háčkem, který místo, aby dělal co má, situaci naopak ztěžuje a to i v případě, že je pasivní a aktivně neškodí. Už jsem taky přemýšlel, že bych adepta posadil dozadu a jel na háčku sám, ale to bych ho připravil o zážitek „nátisků“ při průjezdu válci, a navíc by mohl podlehnout dojmu, že vlastně o nic nejde. S lepšími adepty si troufnu zajet cestou i do vracáku. To ale opravdu musí pomáhat. Adept sice už ví, že při sjíždění takové vody jsou důležité náklony, ale já sám se pro jistotu nakláním tak, že se máchám ve vodě.

Největší prubířský kámen na trati je tzv.„Véčko“, a když ho máme za sebou, je většinou vyhráno. Jeli jsme ho ale již velmi roztodivnými způsoby a jednou dokonce s cvaknutím. Tehdy jsem byl podezírán, že jsem to udělal schválně. Adeptka pak třetí jízdu odmítla, že dobrodružství bylo už dost. Když udělám shrnutí, výsledkem bývá nadšení nováčků, a když to dobře dopadne – moje taky. Mám navíc tu výhodu, že za to neplatím. Jeden mladý dobrodruh pravil dokonce, že sjezd kanálu je silnější zážitek, než když mu pilot rogalista na chvíli svěřil řízení svého motorového ultralightu.

S adeptem vždycky přijede celá rodina vybavena foťáky a kamerami, aby událost zachytili. Podle toho je většinou poznám, když se máme na kanále sejít. Po celou dobu vládne přátelská a optimistická nálada i v případě dramatických chvil. Na konci u schůdku, když jsem hlavně já ještě v dobré kondici, si spolu dáme eskymáka. To aby byl zážitek úplný. U některých adeptů dojde dokonce k vytvoření silného vztahu k jízdě na kajaku a my je pak přivítáme ve svých řadách. Chudáci pak bohužel zjistí, že jízda na divoké vodě není úplně jednoduchá a že je třeba se ji delší dobu učit.

Wigo