Deště ze čtvrtka na pátek zasáhly Brdy a opět Klabava i Skalice jsou sjízdné, spodní úsek Klabavy dokonce vystoupal na 2. SPA. Skalici máme úspěšně za sebou, alternativou je Otava, ale v So ráno již sjezd z Čeňkárny by byl kodrcání po kamenech. Rozhodnutí padá na Klabavu, kde jsem nikdy nebyl. Pojedeme nejprve střední úsek, kde není povodeň a než se dostaneme do dolní části, voda již jistě klesne. Vzhledem k pozdnímu času a logistickým problémům, jak převézt loď kolem fabriky ve Hrádku, začínáme u jezu pod fabrikou. Ještě převézt auto do Rokycan a vrátit se vlakem.

Obtížnost dle kilometráže ZW, tak nečekáme žádné problémy. Nicméně hned od začátku se objevují peřeje, několik kamenných prahů, které mají snahu zalévat plně naloženou kanoi. Jedeme rychle dolů, průjezdy jsou místy užší, což při průtoku 5 m3/s vytváří vyšší vlny. Na začátku navigace v Rokycanech jsme během chvilky.

Po prohlédnutí jezu na km 20,5 přetahujeme, místní jsou připraveni nám poskytnout záchranu. Při vyšším stavu je pod jezem asi nepěkný vývar. Následuje několik stupňů v zúženém korytě a v navigaci. Hned první nás hodně zalévá, takže zastavíme a vyléváme. Každý má nepatrně jiný profil, ostatní již projedeme se šplouchnutím. Objevuje se soutok s Holoubkovským potokem, jeho průtok umožňuje sjetí na kajaku, ale nevím, jak to vypadá výše. Řeka se rychle uklidňuje, peřejky končí, nízký jez na km 18,6 vytváří pouze hezčí vlnu.

Peklo začíná pod přivaděčem na dálnici na km 18,1. První zátaras přetahujeme, druhý „obtahujeme“ přes rákosí, ale voda odtéká někam úplně mimo koryto řeky. Vracíme loď do řeky, abychom po 30 m zase přetahovali přes louku. Na dalším místě vytéká silný proud na louku a mizí v dáli v křovinách.

Chci jet po louce, kdy se mi něco takového povede, ale manželka zavelí zpět na řeku. Po dalších 30 m vytahujeme znovu, tentokrát na druhém břehu. Také zde teče proud vody, ale podstatně menší. Po 50 m se vracíme zpět do řeky, abychom ujeli 30 m a zase vytahovali.

Rozhodnutí je jasné, dále táhneme po louce. Zapřáhnu se za loď, na manželku pronesu kouzlenou větu Бурлаки на Волге тянут речное судно против течения „burlaci na Volze táhnou bárku proti proudu“, a táhnu. Bohužel jsme na špatné straně a vody je tu méně. Za 400 m voda mizí v zarostlém slepém rameni. Hledáme řeku, abychom našli zátaras před námi i za námi. Loď dáváme na vodu pouze za účelem traverzu na druhý břeh.

Tam vytahuji, táhnu do další laguny na louce, a pak dokonce na louce i oba pádlujeme. Voda mizí v dalším křoví, ale blízko je hlavní koryto a vypadá lépe. Na začátek vzdutí už pouze jedno přetahování.

VN Klabava přepádlujeme, hráz přeneseme, průtok pod hrází klesl z 23 m3/s na 8 kubíků. Vyrážíme vstříc Ejpovickém jezeru. Pod jezem na km 13,2 řeka najednou zrychluje, tak přirážíme ke břehu. Před námi je skluz, ale v kilometráži jsou zmiňované pouze 3 skluzy na začátku jezera. Asi je při straně sjízdný, ale pokud bych se tam vyklopil, tak by to nemuselo dobře dopadnout. Raději přenášíme.

Za chvíli jsou vidět avizované tři skluzy do jezera, při tomto stavu nesjízdné pro zabetované ostré kameny. Rozhodnu se je přetáhnout/spustit po levé straně. V lodi necháme pouze 2 sudy a prázdné lahve na vodu. Spouštím sám, pouze na jedné koňadře. První skluz jde bez problémů, druhý už je trochu horší, loď nabrala vodu. Prohlížím třetí, nelíbí se mi, při tomto břehu jsou kameny, mezi které se loď musí navést. Nepovedlo se – sudy plavou na jezeře a já rvu loď za koňadru, aby se nezlomila o kameny. Manželka loví vzdálený sud, já částečně vylévám loď a pádluji pro druhý, který rotuje ve víru. Tím je dané, že tady spíme, navíc je nad malou plážičkou rozdělaný oheň.

Táboří tam 2 cyklisti z Německa, jedou po vlastní ose proti proudu Labe, Vltavy a Berounky až do Plzně. Povídáme, vyměňujeme zkušenosti z cest, dozvídám se, že strávil skoro rok putováním po Indii, kde jsem 13 let pracoval. Obligátní láhev vína, opečené buřty a jdeme spát. Přes noc je dále snížen výtok z VN Klabava, je vidět, že i hladina v jezeře klesla.

Ráno už pokračujeme při nižší hladině (cca 6 kubíků), cestou nás čeká ještě pár stromů k přetáhnutí/přenesení. Jeden jez zkoníčkujeme, další přeneseme, zbytek sjedu v singlu, aby to háčka nezalilo. Obdivujeme opravený železniční most s dolní mostovkou na trati do Radnice a za chvíli se blíží soutok. Před tím nás ještě 2x vyleká rychlý zvuk tlapek a větší šplouchnutí, asi nutrie, neboť známky bobří činnosti jsme neviděli. Berounka má černou vodu, která se rychle zabarví do hněda vodou z Klabavy. Končíme u Spáleného mlýna (Telin), už jenom dojít na vlak a přivést auto.

Za našeho stavu vody, tj. střední úsek cca 5-6 kubíků, spodní úsek 6-8 kubíků, je řeka sjízdná na naložené kanoi pro sehranou posádku, která je schopna zastavit před překážkou. Při vyšším stavu se čas na reakci sníží. Dle mého názoru jsou zátarasy v meandrujícím úseku před VN Klabava neodstraňované, nedokážu odhadnout, kolik přetahování jsme se minuli cestou po louce. Stromy v dolní části jsou asi čerstvě popadané po dvou povodňových vlnách.

Rozdíl hladin a s tím spojený spád 3 skluzů do jezera by se dal využít na nádhernou slalomovou trať, ale investice s tím spojená bude dost vysoká.

Richard Saidl