Poslední březnový víkend využíváme teplého slunečného počasí a vybíráme nějakou řeku obtížnosti WW I s dobrou trasou pro návrat cyklisty k autu. Aniž bychom to ještě tušili, tak kromě únorového splutí „vypuštěné“ Vltavy z Kořenska vezmeme na všechny sjížděné řeky i obě děti a převážně na českých jednodenních úsecích najedeme přes 300 km. Tentokrát padle volba na Bílinu.

Fuj! Bílinu mám z dětství zafixovanou jako neuvěřitelně špinavou a smradlavou řeku občas hrající všemi barvami. Byla to tehdy těžká konkurence mojí domovské řeky Nisy. Ale časy se naštěstí mění k lepšímu. Stejně tak jako se mrtvá krajina mezi Chomutovem a Ústím stala krajinou turisticky zajímavou, vzduch v Ústí nad Labem přestal smrdět, tak i do řek se vrátil život. Na Bílině jsme potkali rybáře, který přímo před námi vylovil obrovského kapra, který měl 75cm délky. Změřil ho a zas ho pustil zpět do řeky s tím, že ryby v řece se nedají jíst, neboť obsahují nadměrné množství rtuti a jiných nežádoucích látek. Takže řeka Bílina stále ještě vyhráno nemá.

Pečlivě studuji dostupné články o Bílině a vybírám část, kde nezažijeme průmyslové, trubkové ani odpadkové peklo. Volba padne na úsek mezi Hostomicemi a Stadicemi. Kolo odkládáme ve Stadicích u mostu (vhodná oblast) a po poledni jsme připraveni k nalodění na ř.km 31,3 u mostku u zahrádkářské kolonie nad Hostomicemi. Po příjezdu na místo nás řeka vítá „smrádkem řeky Nisy“ (mojí domovské řeky). No asi to čistička pod Bílinou úplně nezvládá. Končíme u Královského pramene (ř.km 9,4), kilometr za mostem ve Stadicích. Pokud byste si chtěli jízdu zkrátit, začněte až v Ohníči (ř. km 27,6), ale zase přijdete o malou „kulturní“ vložku v podobě různé havěti na březích.

Nasedáme do regulovaného koryta, řeka svižně teče. Čeká nás spousta malých peřejek, stupínků, prostě téměř celých dvacet kilometrů to jede a je to zábava. Je tam jen pár volejnatých úseků, ale dá se to snést. Jedeme za stavu 118 cm a 5.5 m3/s, což je slušný nadstav, a tak plavba krásně odsýpá. Je krásné jarní počasí, které láká ke koupání. Naše starší dítko se rádo vrhá do jakékoliv ledové vody, ale tentokrát jsme neoblomní, řeka prostě úplně čistě nevypadá, nevoní, a tak si na první jarní koupačku bude muset ještě počkat.

Řeka nenabízí žádné záludnosti. Jediným problematickým místem se za větší vody může stát mostek na ř.km 21,7 km (mapy.cz tam značí peřej). Tento mostek je hned za vysokým železničním mostem a je vidět na poslední chvíli. Za větší vody bude problém ho podjet. Také jez v zatáčce na 24,4 km, který je na navigační zdi označen velkým textem „SJÍZDNÝ“, může být za vyšší vody problematický. Za tohoto stavu 5,5m³/s nám malý váleček sežral přetížený zadek a opláchl nás. Za vyššího stavu může válec zmizet nebo taky ne, těžko říct. Určitě je lepší nespoléhat se na nápis a za větší vody počítat s prohlídkou. Bílina se zdá být úplně opuštěná a vodácky „neznečištěná“ řeka. Proto nás překvapí cedule na břehu: „Vodácká hospoda 50 m – pivo, langoše, párky“. Říkáme si, že možná bude Bílina také letní turistickou řekou, když už tu lákají vodáky do hospody. Dnes to tak ale rozhodně nevypadá.

Paradoxně je toxická Bílina řekou, kde jsme viděli nejvíce zvířecí havěti za celé jaro. Mezi Hostomicemi a Ohníčem se po oplocených březích pohybuje spousta domácí havěti určená buď k výrobě vajec nebo k budoucímu obědu. Pod Ohníčem již nemají vesnice svůj specifický ráz a charakter se tak lehce změní. Domácí ZOO zmizí, a tak se děti baví pozorováním nutrií, ptáků, motýlů, utopeného prasete a také několika ledňáčků. Břehy jsou od nutrií úplně provrtané, sem tam jsou ožrané nebo pokácené i stromy. Nutrií tu musí žít tisíce. Jen my jich viděli minimálně padesát. Na Bílině to prostě žije. Nebo taky nežije.

V posledním meandru před Stadicemi je ve větvích uprostřed řeky namotaná divná hromada hadrů. Jelikož zrovna jedeme loďmi vedle sebe, nemám čas to řešit, věnuji se výjezdu z meandru, abych to nenabrala do vrbiček. Děti i já to vyhodnotíme jako fakt divné naducané hadry. U mostu ve Stadicích rychle vysedám a vyrážím na kole pro auto. Tatínek nutí děti rychle nasednout zpět do lodi a plout ještě kilometr k vysedačce u Královského pramene. Lidé na mostě totiž někam telefonují a ukazují proti proudu, že tam něco plave. Už mu je jasné, že je to ta divná hromada hadrů, kterou jako jediný z nás správně odhadl…

Za chvíli se už vyloďují u Královského pramene. Je tam krásná louka, ohniště, prostě ideální místo k vytažení a usušení lodí. Netrvá to dlouho a už jsou tam policajti, kteří zjišťují, že bez lodi mrtváčka z vody ven nedostanou. Nenápadně se s Mírou domlouvají, že oni pohlídají děti a Míra jim mrtváčka přišťouchá ke břehu. Nechtějí, aby jim spadl pod jez v Řehlovicích.

Děti sice zaregistrují větší množství osob oblečených v bílých „korona“ oblecích, policajty, ale nijak je to nevyvádí míry. Suše mi oznamují, že táta šel policajtům pomoct něco vylovit. Před čtrnácti dny jsme totiž potkali v polských Jakuzsycich Krtečka, Manku, Rumcajze a Koronavirus jedoucí na běžkách. Takže o sedm „Koronavirů“ víc nebo míň, co na tom záleží.

Když pak měl náš prvňáček napsat, co dělal o víkendu, stálo tam: „Jeli jsme Bílinu. Viděli jsme mrtvé prase a nutrie“. No prostě romantik. Co na tom, že řeka Bílina nás příjemně překvapila a dokonce nadchla tím, že skoro pořád tekla. Aby člověk mohl jet 20 km a byla to opravdová tekoucí WW I s jízky a peřejkami, to se na českých řekách moc nevidí. A navíc, když si člověk vybere ten správný úsek, a vyhne se trubkovému, odpadkovému i industriálnímu peklu, pak je to jedna z těch vodácky zajímavých řek, na kterou se neváhám vrátit...

Sedloňka