Jako poslední z krásných přítoků Novohradky si necháváme potok Žejbro. Je podobně obtížný jako Ležák, kdy na toku se objevují místa do WW III. Jedno auto necháváme ve Chacholicích a druhým přejíždíme nad Vrbatův Kostelec k mostu u Leštinky, kde industriální rourou a betonovým korytem ústí Mrákotínský potok. Chvíli uvažujeme o vměstnání se do roury a jejím proplutí, jako na Botiči, ale nakonec zvítězí zdravý rozum a nastupujeme jen do regulovaného asi 10 m dlouhého konce potoka, který ústí do Žejbra těsně před mostem.
Reklama
U silničního mostu na Leštinku
Podjíždíme most a za ním se dostáváme do meandrujícího toku mezi loukami. Je vidět, že vody bylo více, už nám dost klesla. Meandry jsou hodně zajímavé, kdy v přehledném úseku vidím ostatní lodě nade mnou, ale ony musím urazit ještě několik metrů okolo, aby se dostaly na moji pozici. Jsem zvyklý, že meandry jsou oddělovány vyššími břehy, tady jsou v podstatě jen nízké štěrkové náplavy, které objíždíme. Za vyšší vody by se dalo jet rovně.
Nad Vrbatovým Kostelcem
Cestou je několik padlých stromů, které se dají přejet, podjet či objet, jen výjimečně je nutné přenést.
Nad Vrbatovým Kostelcem
Takto dojíždíme až do Vrbatova Kostelce, kde nás kousek za silničním mostem brzdí nízká lávka. Je nutné ji přenést a za ní prohlížíme začátek náročnějšího úseku.
Lávka pod Vrbatovým Kostelcem, začátek náročného úseku
Začíná stoupat obtížnost a potok se dostává do hlubšího lesnatého údolí.
Pod nízkou lávkou, začátek obtížnějšího úseku
Vody není mnoho, často se lehce drhne a musí se hledat optimální trasa. Potok i dále udržuje slušný spád, pěkné peřeje v krásném údolíčku, občas kaskádka. Častěji se objevují skály a větší kameny v toku. Na chvilku vyjedeme z lesa, ale pak se opět dostáváme do údolíčka s kontinuálními peřejemi a obtížnějšími místy. Přibývá skal, údolí se více svírá a některé balvany dosahují poměrně úctyhodných rozměrů na tak úzký potok.
Nad Podskalou
Plavba je celkem plynulá, stromy se dají většinou podjet, jen občas musíme vystoupit a přenést. V porovnání s ostatními přítoky Novohradky je zde zapadanost nejnižší. Projíždíme kolem kostela sv. Jana Křtitele v obci Skála, obtížnost je trochu nižší, ale údolí a skály ve stráni na pravém břehu se naopak zvyšují.
Podskala
Pak se začínají objevovat na několika místech polozatopená skalní žebra. Zprvu se domnívám, že tyto skalní útvary daly potoku svůj název, když někdo po pár pivech v hospodě špatně artikuloval, že se byl podívat na žej - škyt – brech. Další možností mohla být nějaká významná návštěva s logopedickou vadou, která řekla: „Dal bych si pořádně vychlazený ležák a k tomu žejbro. Zaplatím krounkou (chtěl říci korunkou).“ A jelikož místní nechtěli tato slova tesat do kamene, protože by kámen mohl někdo ukrást, tak pojmenovali místní potoky Ležák, Žejbro a Krounka, čímž těmto slovům zaručili nesmrtelnost.
Podskala
Jenže to by bylo moc jednoduché a navíc by to nepěkným způsobem poukazovalo na naše národní záporné vlastnosti, a tak se vymyslel jiný „oficiální“ význam. Žejbro se prý odvozuje od staročeského slova označujícího hlavní součást mlýnice – třídící síto, protože na této říčce v minulosti stávalo několik mlýnů. Kdo by tomu ale věřil, že?
Stupeň u Chacholic
Dojíždíme až k nízkému stupni před Chacholicemi, za kterým je poslední náročnější úsek. Po prohlédnutí jedeme i následující pěknou kaskádu. Je dobře průjezdná a za ní se již potok začíná uklidňovat. Za chvilku dojíždíme až do Chacholic, kde u mostu končíme. Bohužel mi došla baterka v kameře, tak ve videu tento úsek neuvidíte.
Žejbro je velmi pěkné, ale pokud chcete splout jen to nejzajímavější, je lepší začít od Vrbatova Kostelce. My jsme ujeli 6,5 km za hodinu a 15 minut, vody jsme měli spíše méně, ale od Skály už to bylo lepší. Na vodočtu v Rosicích jsme měli okolo 48 cm, přitom ráno voda kulminovala na 77 cm. Pozor také na stromy, kterých jsme museli několik přenášet, a též na nízkou lávku pod Kostelcem.
Petr