Na Krounku nastupujeme v Otradově u letního koupaliště. Na břehu se s námi loučí nějaká paní, která se ze zvědavosti přišla podívat.
„Ať se vám dobře koupe,“ slyším její poslední slova.
„Paní to asi nemyslela zle, ale doufám, že se moc koupat nebudeme,“ prohlásí Kristýna a odjíždí v rychlém proudu k malému stupni.
Začínám se nad těmi slovy zamýšlet a to není dobře. Vybavují se mi živé vzpomínky na nedávný masakr na Doubravce, který se mísí s tím, co si pamatuji z potoka před 10 lety, kdy jsem tady byl naposledy. Korunu všemu dala diskuse v autě během pendlu, kdy ostatní to jeli před měsíce za 8 kubíků a vypravují mi strašidelné storky o velkých vlnách a válcích a neskutečně rychlém proudu, za kterého se tam všichni báli. Chvíli váhám, jestli to mám zapotřebí, ale byl to můj nápad sem jet, tak teď nemohu couvnout. Teče necelých 6 kubíků, snad to přežiju.

Z Otradova, kde je potok velmi klidný až mírný, se ihned uzavírá do lesnatého údolí a teče poměrně rychlým proudem. Objevují se v podstatě kontinuální peřeje WW I až WW II. Problémy přicházejí jen s padlými stromy a nízkými lávkami, které jsou ale při troše pozornosti dobře viditelné. Jen občas není moc prostoru na hledání optimálního vracáku, zastavit kdekoli je nutností.

U Miřetína vyjíždíme z lesa a ocitáme se v části, která je meandrující, údolí se rozestupuje, obtížnost klesá a objevují se padlé stromy. U jednoho, který musíme přenést, se dozvídám, že ho před měsíce objížděli po louce a že v této pasáži nebylo znát nějaké zpomalení toku a snížení obtížnosti. Prostě to tu valilo ve vlnách k tomu nejtěžšímu, co Krounka dokáže nabídnout.

Pod Kutřínem se opět řeka zahloubí do krásného lesnatého údolí zvané Šilinkův důl, jenže na kochání není čas. Znovu nastupují kontinuální peřeje teď už WW II s místy WW III. Je znát, že Krounka začíná přitvrzovat.

Přijíždíme ke kamennému stupni u skal po pravé straně asi 1 km pod Kuřínem. Jedu jako poslední a nemám z toho dobrý pocit. Volím levou cestu, ale už při nájezdu vidím, že je to špatně. Je tam šikmá roláda od břehu, která mi prudce ukopne špičku a vrazí mě do menšího válce. Vylehávám, co to dá, ale nestačí to. Jsem hlavou dolů a než stačím cokoli udělat, dostávám v rychlém sledu jednu ránu do hlavy, pak ránu do ruky a zakončuje to opět rána do hlavy. Nárazem do ruky pouštím bolestí pádlo a jdu ven. Až později jsem zjistil, že rána do helmy byla tak silná, že mi prasklo jedno oko na rámu kamery, kterým se pomocí šroubu upevňuje k helmě. Naštěstí druhé vydrželo a o kameru jsem nepřišel.

Pod stupněm pokračují opět pěkné peřeje až ke kaskádě, před kterou je krátký bazén. Dá se vystoupit a jít se podívat po pravé straně, kde vede cestička. Kaskáda začíná opět vyšším skokem, ale náročnější peřeje zde pokračují dalších asi 100 m. Z minulosti si pamatuji, že to tím nekončí. Zdánlivě pod kaskádou přijde uklidnění, člověk si myslí, že už je to v pohodě, jenže v zatáčce pak následuje poslední obtížný průjezd. Jsou tam vlny a za poslední se tvoří solidní válec. Nepodceňuji to a jsem stále ostražitý, ne jako minule. Místo opravdu přichází a válec raději objíždím.

Pak se opět začíná údolí rozestupovat a objevují se louky. My končíme ještě nad vesnicí Doly u ranče, protože víme o jednom zátarasu níže, který je nutné přenášet. Do soutoku s Novohradkou se za každou cenu nepotřebujeme dostat, to nejhezčí už máme za sebou, i když pod vesnicí je ještě jedna peřej WW II.

Shodli jsme se na tom, že příště bychom jeli už jen spodních 10 km od Kutřína, což je nejhezčí a nejobtížnější úsek. Na Krounce je nutné si dát pozor na padlé stromy a nízké lávky, které se mohou v rychlém proudu objevit za zatáčkou. Znamená to umět zastavit v jakémkoli pidi vracáku. My jsme přenášeli asi 6x, ale dalších asi 6 míst jsme nějak podjeli. Nejobtížnější je kamenný stupeň, který se dá prohlédnout z levého břehu (vpravo je skála) a za několik km pod ním pak kaskáda, která se dá prohlédnout nebo přenést vpravo. Pozor si musíte dát i na vodní stav, kdy průtok přes 7 kubíků znamená výrazné zvýšení obtížnosti. Vodočet je totiž nahoře v Otradově a potok cestou dokáže pár dalších kubíků přibrat. Jinak Krounka je z blízké trilogie potoků Krounka, Ležák, Žejbro tím nejnáročnějším a asi i nejhezčím. Jen je škoda, že není moc času pozorovat krásné lesnaté údolí.

Petr