Tak jsem byl zase jednou na vodě... Takových chyb, co jsme vědomě „my zkušení“ vodáci udělali, nepamatuji.

Celý týden sleduju vývoj počasí. Letošní zima je opravdu vydařená a víkend slibuje velmi hodnotný zážitek. Ale tělo je proti. Na nohou mám sedřenou kůži a bolí mě v krku. Sice se už od středy snažím léčit, ale ... Mám novou loď, epesní pádlo od Galušky a hadry. Nejlepší šance jak vyzkoušet, jestli všechno bude fungovat tak, jak má. V sobotu ráno odjíždíme do Krkonoš. Po cestě vtipkujeme, že horní Jizera bude ideální na rozjetí. (Nevím jak ostatní, ale já si nemohl stěžovat, že nejsem rozjetej.) Předpověď vyšla perfektně – teče úplně všechno a vody je akorát. Na soutoku se k nám chce přidat jeden maník na Bobru. Nikdo si nechce vzít odpovědnost za rozhodnutí, tak nakonec jede.

Nasedáme na Safíráku. „Od auta“ v lodi po sněhu až do vody (super začátek). Teče to pěkně z kopečka. Já se snažím sžít s lodí. Je málo vylepená, a tak nereaguje tak, jak bych rád. Sedačka by taky mohla jít o cenťák dopředu. Když k tomu přidám fyzický stav, jsem z toho docela nervózní. Dojíždí nás další skupina a začíná tu být pěkně husto. Bohužel se nám nedaří je nechat odjet. Jeden jejich kolega eskymuje a končí s roztrženým obočím. Nikdo to neřeší a on pokračuje dál. Jsme kousek nad soutokem. Vpravo je prý strom. Tak to šidím vlevo.

Parkuju v „posledním vracáku“. Ve skutečnosti jsem úmyslně zaparkoval o šutr, abych si prohlídl spodek, který se mi nelíbil. Ze shora se přiřítí kolega s omluvnými slovy. Sice mě nesestřelil, ale situaci vyhodnocuji jako nebezpečnou a gentlemansky odjíždím. Vracák na druhé straně nestíhám. Jedu bokem, zakopávám o šutr a padám hlavou do vody. Končím opřen pádlem a obličejem o kámen. Loď se ani nehne. Zkouším mírným tlakem na pádlo se uvolnit a zároveň, abych ho nezlomil. Nepomáhá to. Dochází kyslík, a tak pustím pádlo, odrazím se od šutru a jsem nahoře. Proud mě strhává dál. Po zádech bez pádla padám (cca.1,5 m) do válečku a začíná mi být horko. Svépomocí se dostanu z válce, ale vzduchu moc není a eskymák se v nevylepené lodi a zpěněné vodě nedaří. Představa krysy, potom co předváděli nahoře, mě vůbec neláká. Kolega z druhé skupiny mi nabídne špičku lodi a já zvednu. Tím však jeho obětavost končí. Sedím uprostřed řeky „bez možnosti udělat cokoli“. Jejich druhý člověk na břehu není schopný ty nahoře zastavit a pomoci mi znovu získat pádlo. Všichni jedou dolů a někdo mi po cestě zlomil zaklíněné pádlo (čouhalo z vody). Ten jediný list, co mi zbyl, jsem si musel chytnout a přistát u břehu. Pak už mě čekala „slastiplná“ cesta k autu. Každý pátý krok jsem zapadl po pás do sněhu. Pěkně mi to ošoupalo zánovní teďácky kalhoty. Mach, kterej byl jen v kraťasech, dopadl mnohem hůř.

Kajakář s rozseknutým obočím dopádloval až k chatě nad mostem. Při nějaký záchraně mu ještě jednou někdo popravil lodí jeho obočí. Kolega, co mě sestřelil ze šutru, zlomil pádlo s duralovou žerdí. Ale nejvíc se vyznamenal kolega na Bobru. Před skokem u továrny místo, aby zastavil, pokračoval dál. „Dyť už jsem to jel ...“ Mohl být rád, že ho spolujezdiči odlovili i s lodí. Prý snad neuměl ani eskymáka??!!!

Převlíkáme se do suchýho a přijde nějaký borec: „Co jste jeli? Safírák a horní Jizeru. A jaký to bylo? Super. A jak se tam dostanu? ....“

Když odešel, prozradil jsem kolegům sladké tajemství. Na autě měl navázanýho Atoma (ideální loď na Safírák – ani se neotočí).

• Na vodě jsem neměl co dělat.
• Zajíždět věci na takto těžkých řekách není nejlepší nápad. Asi vyměknu a dám si zase vaky do lodi.
• Rozhodně si budu vybírat s kým na vodu.
• Nevěřte „nic“ nikomu a používejte hlavu.
• … doplňte sami

OK, I’m stupid.

See you on the river!

(„citát z End Game“)

P.S.: Těch průserů tam bylo mnohem víc. Bohudík si je už všechny nepamatuji.

P.S.S.: Ta teďácká výbava se velmi osvědčila.

Petr