Vracím se autem z horní Jizery a horního Labe a přemýšlím, co podnikneme zítra. Má pršet, mohly by nastoupat nějaké zajímavé potoky. Přejíždím přes most v Debrném a tupě zírám do kalných a charakteristicky červených vod Labe. Teče to solidně, ale kdo by jel tenhle nezajímavý úsek, když je docela krátký, určitě volejnatý a končí na přehradě. Tady vodáka těžko pohledat. Jedu lesnatým údolím směr Dvůr, a i když jsem tu jel autem už mockrát, najednou si říkám, kam by to asi šlo splout, než začne vzdutí přehrady. Třeba by to nemusel být až tak špatný úsek.

Rozhodnuto. Druhý den po krátké poradě domlouváme sraz v Hostinném, pojedeme Labe do přehrady Les Království. Ze silnice znovu zkoumám řeku a opět si říkám, jestli to bylo správné rozhodnutí. Stále to teče z Labské, tak proč to nedat ještě jednou místo tohoto voleje. „No, rozpádlovaní jsme, tak snad zvládneme přepádlovat i přehradu,“ říkám si ironicky sám pro sebe. Nikdy jsem to nejel, tak nemusí být každý den posvícení. Nasedáme pod Hostinným u trojmostí s vlečkami, mezi kterými je kamenný stupeň. Labe má krásných 25 kubíků a to díky nejen horní přehradě, ale dalším přítokům, které ústí okolo Hostinného. Stupeň sjíždíme a po chvíli si říkám, že to nakonec nebude tak špatné rozhodnutí. Řeka má solidní proud, časté peřeje na sebe v podstatě navazují. Volejnatých míst je pomálu. Vypořádáváme se s padlým stromem a dále si užíváme pěkných vln. Obtížnost je za tohoto stavu určitě WW I+ a vznikají pěkná rozhraní. Po chvíli jsme na prvním jezu za mostem u obce Vestřev. Má zahrazeno, takže přenášíme. I pod jezem to velmi dobře teče, peřejnatých míst je spousty a řeka má stále silný tah.

To nejhezčí nás ale teprve čeká. Dojíždíme ke druhému a poslednímu jezu v Debrném. Klapka je trochu sklopena, jet se to dá. Užíváme si tobogán a peřeje pod jezem.

Za jezem je silniční most a chvíli po něm na pravé straně vodočet, který je postaven ve shodném stylu, jako věž přehrady. Je to poslední možnost na rozumné vystoupení, protože dále není do údolí přístup. Jenže to bychom se připravili o tu nejhezčí část.

Labe se začíná zařezávat do lesnatého údolíčka, přibývá kamenů a zvyšuje se spád. Za našeho stavu je vše hodně zalité, vlny jsou vyšší a u břehů krásné vracáky.

Ta nejhezčí peřej je však i tou poslední. Po chvíli dojíždíme na přehradu, a pak už nás čeká jen 5 km po oleji ke hrázi, kam se dá přijet autem. Ani nám to nevadí, přehrada je v podstatě bez chat a civilizace, jen údolí a lesy. Pokud by chtěl někdo vystoupit dříve, může zastavit na začátku přehrady u altánku vlevo a vynést loď 300 m po lesní cestě k silnici. Na odbočce od silnice je závora. Určitě je to rychlejší, než pádlovat další hodinu po přehradě.

Z Hostinného na začátek přehrady je to 7 km a my jsme to ujeli za 1,5 hod. Pokud to porovnám s úsekem z Vrchlabí do Hostinného, kde jsou 4 jezy na 10 km, pak je to adekvátní alternativa. Jsem rád, že jsem v sobě překonal předsudky k tomuto úseku, protože to stálo za to a rád se sem budu vracet. Díky množství přítoků je zde voda poměrně často a byla by škoda ho vyškrtávat z vodáckého programu, když třeba pojedete kolem.

Petr