A tak nám zase, jako před dvěma týdny, kdy jsem se vydal na Černý potok, pěkně zapršelo. V pátek 14.4. vystřelily vodočty všech potůčků a říček mezi Plzní a Berounem nahoru a leckteré na PVL atakovaly barevné pásy SPA. A stejně jako před Aprílem hledám mezi kamarády někoho, kdo by jel, ale všichni jsou na Lužnici.

Nakonec se přes kontakty na Raftu ohlásí paddleboardista Marek ze severu Čech. Jím původně zamýšlenou Svatavu z důvodu nedostatku vody zamítáme, nicméně cíl je jasný. Ráno ještě juknu na vodočet v Čenkově a Berouně a kapku mě zamrazí z kýblů, co se tam díky nočnímu dešti valí. Pot mě znovu polije při přejezdu dálničního mostu přes Klabavu, kdy louka směrem k Rokycanům zmizela pod vodou. O tom, co se valilo v Červeném potoce ve Zdicích, ani nemá smysl psát.

A pak se scházíme u mostu v Chodouni, kde se s hukotem valí mraky vody mezi regulačními náspy a rozhodujeme se k přejezdu na Skalici hlásící tohoto dne optimum vody. Nicméně během přesunu ještě jukneme do koryta v Čenkově. Tady je voda už v pohodě a je jasno, zůstáváme. S ohledem na SUP a divokost vody volíme sjetí 12km úseku z Bratkovic pod Rejkovice.

Začínáme na šplouchu jezu v Bratkovicích, odkud Litavka teče nepřetržitou kadencí WWI s občasnými WWII místečky. Kolem Dominikálních Pasek se v rychlé vodě popasujeme s ohradníky těsně nad vodou. Naštěstí jsou to ty široké barevné pásky, které jsou zdaleka vidět a ne dráty, jako na Střele v nedávném článku z jara.

V Čenkově začíná méně „atraktivní“ pasáž s jezy. První sjízdný, pod LG krásný šplouch, ale poslední dva nesjízdné díky dlouhému vývaru. Cca 100 m pod posledním jezem je nutno přetáhnout, pokud si pamatuji dobře, jediný padlý strom dnešní jízdy.

Do Jinců pokračuje krásná WWI s WWII pasážičkami, aby se v Jincích opět ohlásila regulace, nesjízdné stupně a velký parabolický jez varovně si ve vývařišti pohrávající s množstvím lahví a klacků. Nicméně nasednutím hned pod jezem se vyplatí v podobě pohoupání na parádní vlně pod silničním mostem.

Od Jinců k silničnímu mostu pod Rejkovicemi se vrací přírodní charakter řeky s pár jezy a četnými peřejemi až k WW II, kde na jezu pod Lopatárnou končíme. Nedá mi to a během toho, co Marek balí, se jdu podívat, co to hučí níže pod silničním mostem. V mžiku mám jasno, že ještě nebalím. Nad Bělidla čeká vyvrcholení v podobě kaskády, tří schodů s odstupem po cca. 50 m, za tohoto stavu si troufám říct WW III. Pro porovnání, nedávno jsem jel kolem za stavu 0,6Q v Čenkově.

Večer ještě juknu do zápisků a vidím, že debl, který jsme viděli v Čenkově byl vodák pod nickem Skunk, který jel od Trhových Dušníků do Zdic a jednoznačně s ním musím souhlasit, že kontinuální WW ve středu Čech je naprostým vodáckým klenotem. Už se těším, až nad Příbramí zase řádně zaprší…

Kouďa