Už řadu let jezdíme s kamarády každé jaro na Divokou Orlici. Protože jsme rozstrkaní po celé vlasti, je tento den pro nás opravdovým svátkem a vždy si ho náležitě užijeme. Letos je to asi poosmé, co jedeme spolu. Naši flotilu pro tuto řeku tvoří dvě plavidla, já s Láďou jezdím na pálavě a kamarádi Pavel s Honzou na historickém barumáku – viz.foto.

Tuto květnovou sobotu jsme se vydali vlakem z HK směrem na Bohousovou, což je malá ves ležící kousek od Žamberka. Tuto zastávku nevolíme náhodou, s Pálavou na zádech to na žádný túry není. Vlaková zastávka je přímo na břehu řeky, kde už je vodácké rojení. Oproti loňsku tu aktivní vesničani zbudovali srub a prodávají zde vše, na co si jen hladový a žíznivý vodák vzpomene.

V korytě je vody pomálu, je půl deváté a přehrada se začne odpouštět od devíti. Vysypu ze svého loďáku pálavu a jdu foukat. Přehodím se do neoprenu, posedáváme, popíjíme předraženou jedenáctku Holba a čekáme, až voda v korytě bude stoupat. Počasí zatím přeje, svítí slunce, posádce barumáku je zatím teplo (jedou jen v plavkách, neopren nevlastní a o půjčení nemůže být ani řeč).

V deset naskakujeme a odrážíme od břehu. Vody je opravdu dost, teda oproti jiným letům. Blíží se první peřejnatý úsek před jezem v Liticích, projíždíme ho v pohodě a nálada dosahuje vrcholu. Je to prostě paráda! Zastavujeme nad jezem a jdeme ho omrknout. Letos se dá jet kudykoliv, pod jezem žádná mělčina. Elektrárna v Liticích je odstavená a tak má být vody dost i v oblouku. Jez sjíždíme bez problémů, pod ním začínají peřeje Litický oblouk. Na můj vkus je tu letos nějak moc vodáků, výprava na pálavách, která jede s cestovkou, zápasí o každý metr řeky. Zřejmě jedou poprvé. Hledáme si doslova místo, abychom nikomu “nezavazeli“! Moc mě mrzí, že někteří jsou docela bezohlední, nebo se spíš řítí korytem bez jakékoli kontroly nad lodí. Nechápu, jak mohou jet všichni tak pohromadě. Až bude problematičtější místo, tak tam popadají určitě všichni.

Už je to tady, jedna osádka se napíchla na balvan viditelný asi na kilometr a převrátila se! Velký modrý barel ovšem pokračuje, zatímco oni stojí. S Láďou barel dostihneme a vytáhneme na palubu. Přirážíme ke břehu jen o pár desítek metrů níže. Mokrá posádka modré pálavy už k nám pluje, místo zastávky volí letmé proplutí a natahují se po barelu. Tentokrát je pro změnu opouští pádlo! Na trati budí největší pozdvižení spřátelená posádka barumáku – člunu nevhodném pro tuto vodu. Kluci jsou ovšem zkušení borci a nepřipustí žádné riziko, jen každá vlnka jim přepadává do lodi, takže jsou jak v bazénu a už mi závidí neoprén.

Když končíme plavbu v Potštejně, začíná pršet. Rychle balíme a jdeme se schovat do hospůdky. Letos jsem vzal do lodi poprvé digiťák, tak vám můžu aspoň částečně zprostředkovat atmosféru. Pokud jste ještě Litičák nejeli, tak rozhodně neváhejte. Tato plavba stojí určitě za to! Řeka je dobře čitelná, jsou zde nádherná peřejnatá místa a nádherné okolí. Pokud budete cestovat vlakem, tak stanice Litice, Sopotnice, Bohousová jsou kousek od břehu. Úsek Bohousová Potštejn měří po vodě asi deset km a dá se díky železnici sjet vícekrát za den.

Tak zase někdy AHOOOJ na vodě!

Vítězslav Pavel

Poznámka redakce: plavba na řece o obtížnosti WW I a výše bez helmy a vesty může být nebezpečná.