Re: Poděkování neznámému záchr, 23561, 5/19/2011 2:27 PM
Tak dělal jsem asi toto: ještě nahoře se v úleku ze zpětného tahu trochu nadechl. Když jsem se tam motal, zkusil jsem, jestli se nepostavím nebo nevyskočím, abych se aspoň nadechl. Nebyla šance, nadechl jsem jen vodní tříšť ale viděl jsem trochu ven. Shodou okolností zrovna obrázek nějaké další lodi, co mi jela kolem hlavy. Myslím, že to byla hnědá plastovka nebo laminátka. To jsem si říkal, že jsem rád, že mi nedala ještě po hlavě. Ale zase jsem tam mohl mít kolegu do party :)) Pak jsem se s tím pral, že přece vyplavu. No nepřepral jsem to. Pak druhý pokus o nádech (už jsem ani neviděl ven). Pak pokus o vyplavání a vykopání se z toho. Pořád nic, tak jsem zastavil všechny pohyby, jestli mě to nevynese. Nevyneslo, ale sem tam jsem ucítil dno. Hloubku vody a tříště bych si dovolil realisticky odhadnout jako 1,5 metru, možná i trochu víc. Sám mám 183 cm. To mě nakoplo k tomu sundání vesty. Mám "výhodu" velké hustoty těla - sám o sobě neplavu. Takové to čtení novin na moři u mě nepřipadá v úvahu, navíc ještě s výdechem při prvním výskoku, abych si nadechl tu tříšť... Takže když jsem dno nahmátnul při nějaké z otoček (bylo takové jako udusaná hlína s jako pěst až dvě pěsti oblými kameny cca 20 až 30 cm od sebe - jak kde), pevně jsem se těch kamenů chytil a držel a snažil se k němu přitisknout celým tělem. To, že bych si ke dnu doplaval jako potápěč je absolutně nereálný. Prostě jsem musel počkat, až pojedu okolo. Proud jsem tam cítil, že teče od hlavy k nohám, takže jsem ručkoval pozadu, to už se mi setmělo, měl jsem pár vteřin do omdlení. No a pak odraz nahoru aspoň se nadechnout, kdybych nebyl ještě za hranicí, abych měl sílu na repete. Takže asi tak. Sundávání vesty jsem nevolil jako prvoplánovou možnost, ale jako další logický krok v pořadí. Byl bych moc rád, kdyby se k tomu vyjádřil ještě někdo zkušenější, co se tak ještě dá dělat, já v tu chvíli a ani teď nic lepšího nevím.