Je 16. ledna 2011. Víkendová obleva nahnala do řek a potoků dostatek vody, a tak si nechat ujít takovou příležitost by byla škoda. Zastavujeme nad Hostinným, kde se chystáme na splutí Malého Labe.

Na vodočtu v Prosečném zjišťujeme stav 73 cm, což by mohlo znamenat docela optimální vodu od Horního Lánova. Vyjíždíme proti proudu, ale už ze silnice je znát, že vody je v korytu čím dál méně. V Prostředním Lánovu nastupujeme až pod jezem, který na zhruba 200 m krade vodu. Než se vrátí, bidlujeme v poloprázném korytě. Pak už to docela jde, i když by jí mohlo být více. Byl to spíše limitní stav, než stav 13 cm nad minimem. Až později jsem pochopil, v čem byl problém. V horách již moc netálo, ale hodně vody jsme sbírali postupně z bezejmenných přítoků, z nichž jeden byl i dost významný. Obarvil řeku kalnou hnědou barvou a zvýšil i její stav. Vzhledem k tomu, že vodočet je umístěn až téměř u soutoku s Labem, nemůže podobné navyšování vody z přítoků postihnout.

Kulturní vložky na jezu - uplavaná loď a ukázkový břehulák

Na řece se vyskytuje pár zajímavějších míst v podobě skalních prahů a malých stupínků, jinak řeka stále svižně upaluje dolů. Zastavujeme až na jediném jezu, který přenášíme přímo přes něho, protože okolo to moc nejde. Trochu nás zaráží, že klapka jezu je podepřena klacíky a máme obavu, aby při přetahování nedošlo k uvolnění a následnému sklopení kapky. To by nás to asi dobře spláchlo. Dáváme tam i dvě kulturní vložky. Nejprve Jirka chytá nad jezem svou loď, která mu uplavala při přetahování mé lodě, a pak já dávám ukázkového břehuláka. Není nad to si zaplavat v lednové vodě.

Nedaleká říčka Čistá stojí také za splutí

V mlžném oparu ozařovaném slunečními paprsky dojíždíme až do Labe a ihned se přesunujeme na říčku Čistá. Známe ji jen z auta, ale nikdy jsme ji nejeli. Vyjíždíme až k mostku na konci vesnice Fořt, odkud pojedeme v neregulované části. Mám trochu obavu, jak to bude s padlými stromy. Samozřejmě, jakmile vyjedeme, už je tu první strom. Potkáváme jich nakonec víc, ale přenášíme jen celkem 3x. Jinak se dají podjet. Potok zde často meandruje a proud je stále pěkně svižný.

Po zhruba 30 minutách se blížíme k prvnímu mostu, který signalizuje opuštění přírodního rázu a následuje regulovaná část. Hned za mostem je první dvojskok, a pak následuje nepěkný průjezd okolo továrny Rubena. Najednou, jakoby na mě někdo vylil kýbl vody, jsem celý osprchován. Jak to, když zde žádná vlna nebyla. Ohlédnu se nahoru na navigační zdi, kde právě projelo auto. Byla tam kaluž, do které projíždějící auto vlítlo, a vystříknutá voda letěla až dolů do potoka přímo na mě.

Dolní část protéká civilizací v navigaci a se stupni

Další část již vede hodně civilizací i s jejími výdobytky, tedy jezy. Vždy, když jsem jezdil okolo po silnici, říkal jsem si, že tato část už za to nestojí. Jak jsem byl překvapen, že i zde jsou hezká peřejnatá místa. U Rudníku byla zajímavá kombinace dvou stupňů s válci za sebou, kde navíc v regulovaném korytu nemáte moc šancí na zastavení.

Skáčeme je a pokračujeme Rudníkem s přítokem Lučního potoka do Hostinného. Je tu první vysoký jez, kde ale přenášení kvůli navigaci je hodně komplikované. Vystoupit se dá, ale dostat se zpátky na řeku je obtížné. Hodnotíme válec pod jezem a v jednom místě ho skáčeme. Pod jezem je dost vody, navíc nájezd po šikmé desce k tomu přímo vybízí. Trochu zákeřnější byl ale nižší stupeň za zatáčkou. Pak už následuje poslední jez, který s chutí dáváme. Je to takový supr tobogán, kdy spádová deska je nejprve parabolická a pak dlouho mírně šikmá. Pod jezem není žádný válec, jen pěkné vlny, kterých si užíváme až do Hostinného.

Za 1,5 hodiny jsme na Čisté sjeli úsek dlouhý cca 10km i s občasným přenášením stromů a prohlížením jezů. Horní část hodně meandruje, dolní je často svazována navigačními zdmi. Obtížnost se pohybovala okolo WW I-II a je to určitě dobrá a blízká alternativa k Malému Labi. Bohužel je toto území v horní části u Fořtu zařazeno mezi budoucí přehradní nádrže, ale snad k tomu v nejbližší ani vzdálené době nedojde.

Petr