Když se řekne Metuje na jaře, každému se jistě vybaví úchvatné Pekelské údolí. Hluboké lesy, vysoké strmé údolí a k tomu divoká voda. Jenže Metuje nabízí více, než jen tuto krátkou část. Někteří již objevili letní dvoudenní silně meandrující úsek starých koryt, který se dá přirovnat k Ploučnici s tím rozdílem, že v úzkém korytě to docela teče. Jen málo vodáků ale zavítalo do Maršovského údolí.

Maršovské údolí se nachází mezi vesnici Maršov nad Metují a Velké Petrovice v horní části Metuje. Je zbytečné zajíždět přímo do Maršova, ale lepší začít o něco výše v České Metuji, protože si jednak prodloužíte splouvaný úsek a jednak pojedete v podobném údolíčku, jako pak níže. Na začátku je řeka poměrně úzká a po nasednutí v dolní části České Metuje rychle opouští civilizaci.

Pomalu se začíná zařezávat do lesnatého a opouštěného údolí. I když úsek není nijak obtížný, jsou zde hezká peřejnatá místa do WW I a občas i zablokované průjezdy. Padlých stromů je minimum, vše je vyčištěné a plavba je plynulá v relativně rychlém proudu.

Za půl hodiny dojíždíme do Maršova, kde jsou i dva jezy. Dají se poznat velmi lehce, protože jsou vždy těsně za mosty. První je spíše nízký kolmý stupeň s vodočtem a v navigaci, jehož váleček se za našeho stavu dal dobře projet.

Druhý je šikmý jez. Vody není nazbyt, ale sjet se dal.

Pak už řeka opouští Maršov a zařezává se do hezkého Maršovského údolí. Objevují se skály, dětské tábory a nízké lávky, které jsou v dostatečné výšce nad řekou. Údolí je zde více sevřené, i když ani z daleka nedosahuje rozměrů Pekelského údolí, přesto je to krásný úsek.

Podél řeky vede též turistická cesta, která několikráte překonává řeku přes lávky nebo brody, takže případné splutí se dá spojit i s příjemnou procházkou pro ty, kteří vodu nejedou.

Konec přichází brzo. Pozná se velmi snadno a to mostem (tentokráte železničním), za kterým je opět jez. Většina vody směřuje do nenasytného náhonu, takže nám nezbývá než přenést.

Skoro se nevyplatí ani soukat se do kajaku, protože po 100 m se před mostem ve Velkých Petrovicích končí, ale nosit se nám lodě nechce.

Celý úsek měří 6 km a v pohodové plavbě jsme ho spluli za hodinu a něco. Pokračovat se jistě dá minimálně do Žabokrk, ale už to není tak hezké. Údolí se rozestupuje a řeka teče mezi loukami s občasným stromovím.

Vodočet v Maršově ukazoval 50 cm a v Hronově, který je sledovaný zde na webu, byl stav 37 cm. Vody nebylo nijak mnoho, ale nikde jsme neměli problémy se špatně průjezdnými místy. Pokud si na jaře najdete čas, tak kromě Úpy u Ratibořic a Metuje v Pekle zavítejte i výše do Maršova. Litovat jistě nebudete.

Petr