Paradoxně právě v den, kdy se z důvodu dlouhodobého sucha na ministerstvu jedná o úpravě režimu přehrad, začala na všech potocích, říčkách a řekách v Beskydech stoupat voda. Vydatné srážky postupovaly od severu, a tak povodňové stavy nastaly nejdřív na Olši, ale postupně se rozšířily i do povodí Ostravice a Odry. V pátek 16.5. odpoledne přestává pršet, velká voda začíná opadat a na sobotu slibuje prima svezení. Protože ksichtokniha mi nic neříká, rád využiju diskuse na raftu a po 2 telefonátech se domlouváme na Morávku a její přítoky.

Srážíme se na parkovišti u sjezdovky Sviňorky a přesouváme se nad přehradu na soutok Skalky a Morávky. Sem dojíždějí i další účastníci zájezdu. Vydáváme se na horní Morávku na parkoviště U Bebků. Cestou je značná část řeky vidět ze silnice, vodu má, zdá se, dobrou. Splutí začínáme na soutoku s Lučkou.

Zprvu je vody taktak, ale několik přítoků zleva i zprava úzkou říčku brzy posílí a řečiště se postupně rozšiřuje. Plavba je přehledná, občasné skalní stupně nejsou vysoké a obtížnost je okolo WW II. Přímo vzorně se navzájem hlídáme a v zajímavých místech využíváme pěkné vracáky k potrénování i k focení.

Morávka postupně mohutní. Prohlížíme 2 kolmé stupně, které jsou při troše pozornosti sjízdné.

Následuje provalený stupeň s ostrými balvany, za této vody se jim ale nechá v pohodě vyhnout. Ne každému se to ale povede.

Nejhezčí peřeje tvořené skalními stupni s válci, které však nedrží (až k WW III), jsou ke konci těsně nad i pod soutokem, kde také po 5 kilometrech končíme.

Přejíždíme na říčku Skalka, tady nám ale voda utekla. Splout by asi šla, ale necháme si ji na příště za lepšího stavu. Přesuneme se do údolí Slavíče. Ten má vody dost a už z auta je vidět, že bude o štych těžší. Prohlížíme nesjízdný dvojitý stupeň a peřej nad ním. Tady by nebylo dobrý zaplavat.

Nasedáme těsně nad soutokem s Nytrovou, přímo na soutoku je zajímavá kaskáda. Stékající se voda vytváří na skalní plotně pěknou bouli a letí dolů pod most.

V říčce přibývá voda doslova každým metrem, vždyť i po lesní silničce tečou potoky vody. Dáváme si větší rozestupy. Slavíč je úzký, nepřehledný a hrozí překážkami v korytě, ze silnice jsme toho moc neviděli. Spád blížící se k 30 promilím zdoláváme přes skalní stupně, peřeje i kaskády, do kterých z kajaku není vidět. Přenášíme padlý strom. Za druhým mostem, kde se silnice opět dostává na pravý břeh, nás čeká nejtěžší místo. V pravotočivé zatáčce je peřej s několika stupni. Projíždím těsně vpravo, kde je to skoro zadarmo. Následuje již zmíněný stupeň, kde vysedáme. Jedu na konci skupiny a překvapuje mě, že jezdci z čela skupiny tady nejsou. Za chvíli se vše vysvětlí, Na peřeji zaplaval Honza a jeho kajak pokračoval sám až k lávce pod stupněm. Naštěstí se ale vše obešlo bez ztrát. Dál je Slavíč poněkud lehčí a přehlednější, ale pořád s pěknou divokou vodou.

Končíme u dalšího mostku na rozcestí Hrachové. Máme za sebou asi 3 kilometry krásné horské říčky.

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim