Po loňském splutí Malého Dunaje jsme se letos rozhodli vypravit na jeho maďarského kolegu a sice Dunaj mošoňský. A tak jsme  ve středu 4. září večer  dorazili k bufetu Pri vzdúvadle u Rusovců, odkud jsme se po rameni, které začíná u bratislavské Petržalky, rozhodli vyplout. Paní v bufetu se divila, že chceme vyplout odtud a upozornila nás, že stanování by nám nedoporučila, neboť by nás mohla vyhnat policie. Byla ale tak hodná, že neměla nic proti tomu, abychom přespali v areálu bufetu. Tam jsme tedy kryti střechou a břečťanem strávili nerušenou noc.

Ráno jsme vypluli brzy, protože jsme nemuseli bourat stany a jen jsme nafoukli naše 2 Pálavy. Rameno, které večer skoro za tmy nevypadalo moc vábně, nás příjemně překvapilo čistou vodou, kdy bylo vidět stále na dno. Plavbu ztěžovalo jen vodní rostlinstvo a asi 2x jsme museli projet úsek zarostlý rákosem. Je zde také několik menších mostů, pod nimiž jsou vždy jízky. Není ale problém je přenést, protože jsou zde vždy od vody schody. Břehy jsou tu vysoké a po obou březích vedou cyklostezky. U posledního mostu na Slovensku poblíž Čunova jsme se ještě v bufetu na levém břehu zastavili na občerstvení.

Po chvíli jsme přijeli k poslednímu jezu na tomto rameni, který je už v Maďarsku. Pod ním přitéká  zleva stavidlem voda z Dunaje. Rameno se zde jmenuje Csurgalék csatorna a po 2 km z něj odbočuje doprava Mosoni -Dunaj. Standa se ale chtěl do něj dostat po dalším rameni. V něm však byl jez, který by se asi špatně přenášel, a tak jsme se vrátili 1, 5 km k prvnímu odbočení. Asi po 1 km jsme dopluli k molu u kempu Arány-karász na levém břehu. Tady jsme si dali jídlo a pivko. Hned za kempem byl most na silnici do Rajky, ale průjezd tak zarostlý, že jsme museli lodě přenést na štěrkovou pláž za ním, kde se dobře nasedalo. Za mostem je také rozsáhlý plac na stanování.

Řeka teče docela rychle lužními lesy. V půl 7 jsme dopluli na malé tábořiště poblíž obce Feketeerdo na pravém břehu. Je tu molo, takže se dobře vystupovalo a také stůl s lavicemi a ohniště. V pátek jsme vypluli zase docela brzy a po 9 km jsme dopluli do Halászi na levém břehu. Je zde hned u vody kemp  a csárda (restaurace).

Nejdříve jsme si došli do vsi nakoupit a poté si dali v restauraci oběd. Vypluli jsme ve 14 hodin a po 5 km dopluli na okraj města Mosonmagyarovár, na jehož okraji byl bufet a asi tu lze i tábořit . Město je ale prakticky celé na pravém břehu, takže se vlastně neprojíždí. Jediný jez na řece lehce překonáváme sportovní propustí s návodnou šipkou na špičce ostrova.

Během odpoledne bohužel začalo pršet, a tak jsme byli rádi, když jsme dopluli do kempu v Horvátkimle na pravém břehu. Těsně před kempem je docela dlouhý ostrov a je třeba ho obeplout zprava. Jinak by se dal minout. Paní v kempu byla velice ochotná a kvůli dešti nás zavedla do velkého altánu, kde jsme mohli v suchu posedět a uvařit večeři. Jen škoda, že restaurace zavírala už ve 20:00. Druhý den pršelo až do 11. Zašli jsme tedy do restaurace na dobrý perkelt s těstovinami. Porce byla opravdu veliká a pán mne překvapil, když mi popřál česky dobrou chuť.

Po obědě jsme vypluli dál. Po 2 km jsme připluli do obce Kimle, která je na levém břehu. Jsou zde pilíře po starém mostu a kousek dál most nový. Kousek za Kimle je kemp Novákpuszta na levém břehu těsně za ostrovem. Ostrovů v řece přibývá a jsou docela dlouhé. Na jednom z nich byl maják. Přistáli jsme u něho a zjistili, že to je základna buď vodáků nebo skautů. Byla zde totiž kuchyň, funkční pumpa, posezení a jakýsi sklad.

Řeka stále meandruje v lužních lesích, a pokud jsou zde pole, nejsou za stromy vidět. K vidění jsou volavky, ledňáčci, kormoráni, ondatry a nutrie. Cestou jsme minuli na levém břehu tábořiště u Hedérváru. Bylo zde, jako většinou, posezení se stolem a přístřešek. My jsme ale tento den dopluli do Dunaszegu, kde jsme tábořili na levém břehu.

V neděli jsme vypluli na poslední úsek Mošoňského Dunaje. Po 16 km jsme dopluli do Gyoru, kde jsme se vylodili kousek před ústím Ráby do Mošoňského Dunaje. Cestou jsme minuli opět několik tábořišť a kousek před městem je přítok řeky Rábca zprava. Po přistání jsme se vydali podél Ráby  do města na nákup a také jsme si dali výborný telecí paprikáš s haluškami v Szegedi halászcsárdě. Restaurace  byla docela nóbl, až jsme se tam jako vodáci nehodili.

Za Gyorem se nám řeka už moc nelíbila, protože je to nekonečná rovina. Ale tábořiště u přívozu kousek od soutoku u obce Venék vypadalo pěkně. Minuli jsme ještě velkou továrnu na pravém břehu a těsně před 19 hodinou vpluli do Dunaje. Zatábořili jsme na ostrově naproti slovenské vsi Klížska Nemá. Na ostrově bylo spousta naplaveného dřeva, a tak jsme se těšili na poslední oheň, který jsme rozdělali na štěrkové pláži. Bohužel nás v půl 10 vyhnala bouřka a bouřilo s malými pauzami až do 3.

Původně jsme chtěli doplout do Nové Stráže vzdálené 16 km, ale když nás druhý den začala opět pronásledovat černá mračna, skončili jsme u Zlatné na Ostrove, což bylo asi o 6 km méně. Celkem jsme ujeli asi 130 km. Řeka se nám líbila, protože tu nejsou skoro jezy a pěkně teče. Okolní příroda i tábořiště jsou pěkné a většinou jsme se setkali s ochotnými lidmi.

Franta