Putování po řece Nežárce začíná na Kamenici v městečku Nová Včelnice. Říčka přijímá postupně několik silnějších potoků, které by měly ovlivnit její charakter, ale vody je v korytě Kamenice méně než málo. Kamenice má břehy vysoké, neupravené a po většinu svého toku vytváří zákruty, ve kterých se předvádí v plné své kráse a servíruje zajímavosti v podobě stromů spadlých do koryta, větví čouhajících z vody či křovím zarostlého toku. Některé spadlé stromy se snažíme podplout, což je často nemožné.

Občas tak činíme s prázdnou lodí, jindy musíme keňu přetahovat či přenášet. Během našeho „Kamenického putování“ jsme potkali tři menší jezy, ani jeden se však pro nedostatek vody nedal splout. Jakmile člověk spatří velký silniční most a kousek za ním na levé straně kostel svatého Prokopa a hospodu pod kostelem, tak je jasné, že se blíží k Nežárce. Dle encyklopedie tato řeka vzniká spojením říček Kamenice a Žirovnice u Jarošova nad Nežárkou v nadmořské výšce 471 metrů (km 56). Před ústím je Kamenice široká přes 5 metrů. Z celkové délky jejího toku (28 km) je splavných 17 kilometrů. Pohledem do mapy mi vychází, že jsme zvládli asi kilometrů jedenáct.

Začátek plavby po Nežárce je v čemsi podobný plavbě po Kamenici. Řeka je sice o něco širší, ale těch spadlých stromů a křovisek neubylo. Za necelý jeden kilometr nás vítá jez Kruplov (km 55,2) a silniční most. Výška jezu dva metry by nevadila, ale té vody je pořád málo. A tak přetahujeme na pravé straně. Po dalších dvou a půl kilometrech se nám daří bez problémů splout v obci Rodvínov (km 52,8) zajímavý stupeň.

Následují dva mosty silniční a jeden železniční. Na kilometru 48,3 nás vítá jez Vrzák, který je dle kilometráže sjízdný právě za optimálního stavu vody. Naši keňu přetahujeme u levého břehu.

Občas si říkáme, zda má cenu nasedat do lodi. Po dalších sedmi stech metrech nás totiž vítá nesjízdný jez Družstevní mlýn (km 47,2). Také v tomto případě využíváme jeho levou stranu pro spuštění lodě. Na začátku Jindřichova nám v další plavbě brání jez (km 45,4), který má opět málo vody. Přetahujeme loď vpravo. U druhého silničního mostu (km 45,3) končíme naši dnešní plavbu za stavu 51 cm (1,61 m3/s) na vodočtu v Lásnici.

Druhý den proplouváme okolo centra Jindřichova Hradce a brzy nás vítá jez (km 43,9 – Mlýn u devíti). Čeká nás trochu složitější přenášení přes silnici. Než stačíme zabrat pádlem, opět vystupujeme. Máme totiž před sebou další nesjízdný jez (km 43,3 – jez Šindelna), u kterého přetahujeme loď při levém břehu.

Přesně za další jeden kilometr nám Jindřichův Hradec připravil jezové rozloučení, které bylo ale příjemné. Jez Cupkův mlýn (km 42,3) se nám daří prokličkovat mezi kameny u levého břehu. Za městem Jindřichův Hradec pokračuje řeka jihozápadním směrem otevřeným údolím k Hornímu Žďáru. Olej nám říká, že se blíží další jez (km 40,4 – Horní Žďár).

Rybí přechod tady vybudovali, ale šlajsnu pro vodáky ne. Tudíž opět přetahujeme loď, tentokrát při pravém břehu. Ani následující jez (Dolní Žďár, km 38,8) moc vody nemá, ale daří se nám po něm sklouznout. Následuje jeden kilometr na oleji, ze kterého nás vysvobodil jez Horní Lhota (km 37,7). Také tento je zarostlý s množstvím záludných kamenů. Proto musíme přetahovat loď při pravé straně. Po dvou kilometrech klidné plavby nás vítá jez Lásenice (35,4 km) a nám se podařilo nemožné. „Překodrcat“ možná není ten pravý vodácký výraz, ale my nemusíme přenášet ani přetahovat a jsme tudíž spokojeni.

Další jeden a půl kilometru překvapivě voda opět moc neteče. Jez Hrbkův mlýn (km 34,0) má vysokou přepadovou hranu a pod jezem kameny. Naštěstí i tady lze loď přetáhnout.

Obdobné je to o půl kilometru dále, kde kdysi nějaký Vaněk vybudoval jez (km 33,5) a zapomněl k němu přičarovat vodu, tudíž opět naši keňu přetahujeme. Ani v Dolní Lhotě za necelý kilometr se moc nepochlapili. Vyšší hrana a málo vody. Přetahujeme. To jez Skalník (km 31,6) na nás byl hodnější. Překonali jsme ho bez vysednutí z lodi. Krásných šest set metrů nás čeká k dalšímu jezu (km 31,0), kde přetahujeme při pravém břehu. Na okraji městečka Stráž nad Nežárkou přetahujeme nesjízdný jez Gabner (km 29,7).

Za městem se tok zvolna stáčí k severozápadu a nás čekají necelé dva kilometry oleje až k jezu Fähnrichův mlýn (km 28,1). Naštěstí není třeba přenášet, ale lze loď přetáhnout. Ani za ním jsme se pořádně nerozjeli, jelikož nás brzy vítá nesjízdný jez Šimanov (km 26,5). Keňu opět přetahujeme. Po jednom a půl kilometr přidává svou vodu z Lužnice Nová řeka, kanál vybudovaný k regulaci průtoku Lužnice rybniční oblastí na Třeboňsku. Dnešní plavbu končíme u nesjízdného jezu Jemčina (km 23,9).

Třetí den zjišťujeme k naší radosti, že Nežárka teče, a nabízí nám dokonce příjemné zpestření v podobě peřejek. Na víc jak deseti kilometrech nás nečeká žádný jez. Naopak nám příjemnou plavbu postupně zpestřují tři nízké sjízdné stupně. Občas vidíme zajímavé značení kilometráže pomocí kamenných patníků. Náš dnešní první jez má jméno Metel (km 11,5). Zde také spatřujeme první vodáky. Jedná se o nesjízdný jez, který se přenáší vpravo po schůdkách.

Po dvou a půl kilometru připlouváme k dnešní lahůdce. To, že se nacházíme na vodácké části řeky Nežárky, poznáváme u jezu Hamr (km 8,9). Ten je sice nesjízdný, ale nedávno tady vybudovali na levé straně vodáckou propust. Místní vodočet ukazuje 115 cm (3,82 m3/s). O kilometr dále (km 8,0) nás vítá zajímavý skalní stupeň, který je však bez problémů sjízdný v pravé části. Následující jez se jmenuje Krkavec (km 3,9) a je také nesjízdný. Přetahujeme při levé straně. Následují most technický a mosty železniční a již nás vítá náš poslední jez (km 1,1), který se nachází na okraji města Veselí nad Lužnicí. Je vysoký, nesjízdný, a tak musíme přenášet. Za jezem to naštěstí trochu teče. Podplouváme lávku i most silniční a v dáli nás vítá Lužnice, kde svou pouť končí řeka Nežárka.

Celkem jsme odpádlovali za ty dva a kousek dne 66,9 kilometru, což je myslím velice solidní výkon na tom Nežárském jezovém oleji.

Pavel