Návodů, jak se vyhnout prázdninových zácpám při splouvání Vltavy, již bylo popsáno několik. Vltava je synonymem pro přeplněnost řeky loděmi, čekání na jezech, alkoholovým armagedonem a tak mnozí na naši nejoblíbenější řeku v době sezóny vůbec nevyráží. A hlavně ne v době státních svátků na začátku července. Ani já jsem se neodvažoval vstoupit do lůna vodáckého hříchu a každému jsem radil, ať se řece obloukem vyhne. Až letos jsem dostal odvahu a vypravil se na dva komerčně nejnavštěvovanější úseky, abych na vlastní kůži zažil atmosféru svátečních dnů, respektive posvátí, a dokázal ostatním poradit, jak přežít.

Nejprve volím úsek přes národní park ze Soumaráku do Pěkné. Dopředu kupuji splavenky a ze systému je patrné, že už je jen pár volných míst v 11 h, a pak až odpoledne v 15 a 16 h. Obavy z naplněné řeky se zvyšují, ale nejsem bačkora. Je 7.7., pro jistotu už před 10 h jsem na Soumaráku a sonduji situaci. Má být dle registračního formuláře plný stav, ale nikdo nevyplouvá, nikde žádná loď. To je divné. Jsem tu správně? Zjišťuji podrobnosti v infocentru národního parku a dostávám instrukce, ať přijdu zhruba 15 minut před 11 h. Mezidobí využívám k prohlídce místních rašelinišť, ale cesty jsou tak rozbahněné, že na některé povalové chodníky se nedá vůbec dostat. Před námi si skupinka svléká boty a jde bosa bahnem. Vracíme se a jdeme raději obhlédnout řopíky, kde k mému úžasu nalézám věrně zrekonstruovaný bunkr včetně zabudovaného lehkého kulometu a funkčního periskopu.

Čas se nachýlil, je nutné se připravovat. Dle pokynů si vyzvedávám registrační samolepku a trochu se zdráhám nalepit ji na loď. Když jsem tak udělal ve Slovinsku na Sávě, po první peřeji jsem již už neměl. Tady divočina nehrozí, snad vydrží přilepená. Jenže proč jsem stále na břehu sám a nikde další lodě? Najedou přijíždí jedna plastovka z Lenory a zastavuje si vyzvednout samolepku. Sláva, teď přijedou určitě ostatní a já se už nemohu dočkat mačkání lodí v meandrech a souboje pádly. Kvůli tomu jsem přece tady. Nikdo nepřijíždí, a tak vyplouváme sami. Po 100 m dostává synek při pohledu na občerstvení v kempu hroznou žízeň a nepomůže argumentace, že máme přece pití svoje. Dobře, ujeli jsme kus, musíme si odpočinout a počkáme na ty davy ve stánku.

Uplynulo 20 minut a nikde nikdo. Jediná loď už je dávno před námi a my vyrážíme na zcela opuštěnou a prázdnou Vltavu. „Až to budu vyprávět, nikdo mi nebude věřit,“ pomyslím si a zanořuji co nejtišeji pádlo do vody, abych nenarušil život perlorodek či jiných uměle vysazených vzácných živočichů. Proud nás nese poměrně jednotvárnou krajinou, kdy Vltava lehce meandruje v loukách a jen občas se přiblíží jedním břehem k lesu. Voda je temná z rašelinišť, moc ryb v ní nevidím.

Asi po hodině plavby zpozoruji na břehu nějaký squat. Že by se zde usadili bezdomovci? Ne, to nejsou bezdomovci, to jsou hlídkující rangeři. Míjíme první odpočinkové místo před mostem, nikdo u něho. U mostu je druhé místo, kde je povoleno vylézt na břeh a tam vidíme plastovku, kterou jsme potkali na startu. Takže zase nikdo nový. Až u soutoku s Vltavou potkáváme 2 lodě, ale pak jsme zase sami.

Na březích a v toku pozorujeme činnost bobra, nikde ale není žádný extra zátaras (jen jeden padlý strom), jen u břehu jsou občas nakupené hromady větví. Vltava po soutoku mění charakter.

Vody je více, řeka je širší, ale stále v podstatě teče mezi loukami. Meandrů ubývá, proud je rychlejší a to už se blížíme k mostu v Pěkné. Před ním ještě zdoláváme zátaras pro dravce z Lipna, aby nemigrovali proti proudu a za mostem vystupujeme. Na vodě jsme strávili něco málo přes 3 h, vody jsme měli 63 cm (3 kubíky) na vodočtu u Soumaráku a potkali jsme celkem 3 lodě. Asi se stal zázrak. První týden v červenci a jsme na vodě sami? Někdo asi vytváří záměrně dezinformace, což je teď moderní, aby odlákal lidi z Vltavy.

Musím podumat, proč tady vodáci nejsou, i když by měli být. Co za tím vězí? Mám určité tušení, ale potřebuji si to ověřit i na jiném úseku. Naprosto konsternovaný opouštím národní park a plánuji se přesunout na nejexponovanější úsek do Krumlova. Tam už ty davy musí být. Já je chci vidět.

Jak to dopadlo, se dozvíte v dalším dílu.

Petr