Spousta turistů nejenom vodáků zná nádherné a divoké údolí Oslavy pod Náměští n/O a peřeje v sevřeném údolí. Nicméně horní úsek Oslavy pod Velkým Meziříčím, nazývaný dle osady Nesměř Nesměřské údolí je též krásný, vodácky zajímavý a neprávem opomíjený. Vzhledem k zvýšeným stavům v řece po deštích v červnu a shodou okolností k 10letému výročí, kdy jsme tu řeku jeli poprvé s dětmi a bagáží, jsme vyrazili poslední červnový víkend na dvoudenní sjezd.

Z přehrady Mostiště vypouštěli 2,5m³/s, což na peřej pod dálničním mostem u Velkého Meziříčí je nedostatečné, navíc tam probíhaly stavební úpravy a u řeky se činil bagr. Tak jsem se rozhodl, že začneme až pod soutokem s Balinkou. Nicméně v lokalitě, kde se dá zahájit plavba, jsou nákupní centra a průmyslové závody, ale v oblasti zvané Ostrůvek je i několik rodinných domů, které jsou občas ohrožovány velkou vodou. Podařilo se mi uprosit na druhý pokus majitele a zanechat loď, pádla, sudy atd. na jejich předzahrádce. Převážím auto do Ivančic, kupuji si pivo do vlaku a přes Brno se vracím zpět.

Stav na vodočtu v Velkém Meziříčí byl 44cm (přes 5m³/s), a tak jsme před 8 h večerní vyrazili. První stupeň je u závodu na výrobu kabelů, další jez o kus dál jedu v singlu. Chvíli poté se v řečišti objevují velké ohlazené žulové balvany, mezi kterými je nutné velmi rychle kličkovat a vybírat správnou stopu. Asi po půlhodině vidíme posekanou louku a je rozhodnuto. Zastavujeme u malého potůčku s naplaveným pískem.

Ráno nikam nespěcháme, peřeje s žulovými balvany v řečišti pokračují, občas cestu komplikuje i padlý strom. Chvíle nepozornosti by pravděpodobně s plně naloženou kanoí znamenala nedobrovolnou koupel. Tento úsek pokračuje až k jezu v km 54,8 (rekreační středisko Nesměř), který odebírá část vody. Pod tímto jezem je nejtěžší peřej tohoto úseku, dle mého názoru II+. Bohužel nájezd do ní je zablokovaný naplaveným dřevem a ideální proudnice končí v další hromadě klád a větví. Po krátké diskusi se rozhoduji, že to zkusím projet, ale s prázdnou lodí. Přenášíme veškerou bagáž až na konec peřeje a vyrážím. Naplavené klády přetáhnu, první část peřeje sjedu proudnicí, ale pak traverzuji na druhou stranu řeky, abych se vyhnul zablokovaném místu. Úspěšně jsem to sjel a tak pod zablokovaným místem nakládáme bagáž a pokračujeme.

Charakter údolí a řeky se ještě několik kilometrů nemění, ale přibývá jezů. Všechny se dají za tohoto stavu vody s opatrností přetáhnout, při vyšším stavu budou sjízdné. Lépe podjezí prohlédnout, neboť tam mohou být naplavené klády a místy jsou velké ostré kameny. Hezké peřeje jsou ještě pod jezy na km 48,7 a km 48,2 (Holoubkův mlýn).

Bohužel v obou případech je odváděna část vody náhonem, a tak nejhezčí část peřeje přetahujeme. Teprve, když se koryto zúží, je řeka sjízdná. Proto posílám pod Holomkovým mlýnem (dříve Stejskalův či Radkovský) manželku napřed po břehu, než přetáhnu loď skrz kameny do hlavní proudnice. K mému překvapení ji najdu v družné zábavě s točeným pivem v ruce na trampské chatě nad řekou. Velká parta státních zaměstnanců nejmenovaného zařízení tam pořádá stmelení kolektivu. Podaří se mi v peřeji v malém vracáku s plnou lodí zastavit a hned po příchodu mám v ruce též točené pivo. Před odjezdem neuniknu ještě jednomu, ale pokračujeme údolím dále. Charakter řeky se mění od km 48,0, zde žulové balvany v řece zmizí, ale ta dál příjemně proudí údolím.

Proud zpomalí až před vysokým jezem v Čikově (km 43,2), který má též šikmou spádovou desku, tudíž ho lze stáhnout. Řeka nás příjemně unáší až k Náměšti n/Osl, která se nám ohlásí velmi nepříjemným jezem na km 35,6. Jeho vývar je v tuto chvíli bez nebezpečí, zejména kvůli tomu, že je otevřená propust. Většina vody proudí skrz rádoby šlajsnu, bohužel je v nájezdu stavidlo a obávám se, že už můj hřbet není natolik ohebný, abych to zkusil podjet. Ale vývar pod hranou desky je opravdu za vyššího stavu nebezpečný. Škoda, že stavidlo nebylo výše, tato šlajsna by byla hezké zpestření.

Zastavujeme pod historickým mostem v Náměšti, kupujeme pád drobností na další večer, občerstvujeme se zmrzlinou a vyrážíme vstříc dalším peřejím. Tento úsek řeky je více známý a právem oblíbený. Zastavujeme u nájezdu do první těžké peřeje, která je navíc zablokovaná naplavenými kmeny a sjízdná pouze užším průjezdem vlevo. Rozhodujeme se, že tam přespíme, a tak sjíždím opatrně s prázdnou lodí a zastavuji v malém vracáku. Spíme pod širákem přímo u peřeje, ale nad ránem nás vyhání déšť postavit stan, kde dospáváme zbytek noci.

Další část peřeje je též částečně zablokována naplavenými kmeny, a tak opatrně sjíždíme až k malé laguně nad peřejí Pět prstů. Stejně, jako před deseti lety, se shodujeme, že bude lepší jet tuto peřej s prázdnou lodí, a tak přenášíme bagáž. Sjíždím „prostředním“ prstem bez ztráty kytičky a po naložení pokračujeme dále. Peřeji nekončí, ale už potkáváme pouze jeden naplavený kmen, částečně blokující proudnici. Za chvíli máme na dohled první chaty a rozšiřující se údolí zároveň znamená pečlivé hledání ideální stopy v řece. Přece jenom vodní stav je pár cm pod minimem pro sjízdnost, a přestože má naše loď malý ponor, neubráníme se občasném kontaktu s dnem řeky. Za chvíli již vidíme památník na zahynulé britské letce u mlýnu Skřipina.

I další úsek řeky nám rychle utíká. Čeká nás opatrné podjetí jednoho padlého stromu, a pak nepříjemného překvapení v podobě skautské lávky těsně nad řekou. Sjíždíme jez nad Oslavany, přetahujeme jez pod mostem v Oslavanech a další na konci města. Pod ním se řeka ještě rozproudí a zde překvapujeme starší pár, který si užíval v řece bez plavek. Ještě 3 splavy nad Ivančicemi a jsme na soutoku. Jihlava má dvakrát větší průtok, trochu chladnější, ale velmi čistou vodu. K našemu překvapení je nad mostem v Ivančicích hodně lodí a vodáků, než mi dochází, že tento den bylo plánováno vypuštění z Mohelna.

Vytahujeme loď v pobřežním bahýnku a odcházím pro auto, které doufám, že přečkalo u nádraží. Při nakládání lodě si slibujeme, že musíme na Oslavu jezdit častěji, pokud bude sjízdná. Úsek pod Náměští je znám, ale v případě vhodného stavu vody a počasí stojí za zvážení sjet celou řeku od přehrady nebo alespoň z Velkého Meziříčí.

Sjeto za stavu 44cm (5m³/s) ve Velkém Meziříčí, což odpovídalo stavu 106 cm (6m³/s) v Oslavanech. Optimální je tento úsek rozložit na 2,5 až 3 dny. Vhodnější je končit v Oslavanech – vyhneme se přenášení/přetahování 2 jezů, i když závěrečný úsek a 3 sjízdné splavy vynahradí trable způsobené v Oslavanech.

Richard

P.S. Návrat na řeku jsem si splnil hned po 14 dnech, kdy po dešti koncem týdne byla Oslava opět sjízdná. Na kajaku při 11m³/s byla řeka rychlejší a též předchozí malá povodňová vlna odplavila skoro všechny klády, které by zaseknuté v kamenech na peřejnatém úseku Pět prstů. I skautská lávka nad Oslavany byla postavena nově a hlavně vyšší, takže též toto přenášení odpadlo.