…na šesti km toku se už jen tak nevidí. Malé vodní elektrárny rostou jako houby po dešti a vodákům pak zbývají oči pro pláč. Pokud není zrovna povodeň, tak je pod jezy sucho. Voda v náhonech roztáčí turbíny a elektřina je stále dražší a dražší …

Když mi Šakal napsal, že s největší pravděpodobností v neděli vyjedou do podkrkonoší a zkusí Malé Labe, Čistou (to jsou také oběti MVE - jak klesne stav na Malém Labi v Prosečném pod 70 cm, tak je pod některými jezy sucho) a možná Pilníkovský potok, bylo jasno. Beru si loď. V pátek je na místních vodočtech voda tak akorát, jen ten potok od Pilníkova nedokážeme odhadnout. 1,5 kubíku v Chotěvicích se nám zdá málo. V sobotu má pršet, tak se to snad zlepší. Z pátku na sobotu je bouřka jak v létě, jen je v mracích víc elektřiny než vody. Mnoho toho nenaprší. Sice ještě v sobotu dopoledne pár kapek v okolí Vrchlabí a Trutnova spadne, ale na řekách to vidět není. Uvidíme v neděli.

Sraz máme na soutoku Labe velkého a Malého. Když jedu z Dolního Dvora na sraz, kouknu ještě na vodočet v Lánově. Je tam jen 25cm a v korytě je to znát. To v pátek večer, když bylo 40, šlo by to jet až ze Dvora. Jenže je neděle, slunce pálí, objevují se cyklisté a maminky s kočárky. Malé Labe půjde až z Lánova, pod jezy je už někde sucho. Na soutoku se scházíme právě včas. Mám ještě nějakou práci na odpoledne a tak trochu tlačím na Pilníkovský potok. Tak jo, pojedeme se na něj kouknout, a když nepůjde, tak přejedeme na Čistou. V Hostinném nás brzdí závory, Čistá tady před ústím vodou moc neoplývá. Hned za cedulí Chotěvice sjíždíme k potoku. Je nějakých 50 metrů od asfaltky a vede k němu prašná cesta s železničním přejezdem. I vodák je tvor lenivý, přejedu „šraňky“ skoro k vodě. Tady má vody dost. Dobrá, vyjedeme k Pilníkovu a uvidíme. Otáčíme auta, jenže v tom „cink cink“ a závory jsou dole. Po 5 minutách čekání doufáme, že nestahují závory na celé dopoledne. Přece jen přijede vlak a honem dál. Silnice jde stále kolem potoka, ten je jednou vpravo, jednou vlevo. Za chvíli je vidět ze silnice jediná „dvojková“ peřej a před námi je značka s nápisem „Pilníkov“. I tady pod mostkem je Pilníkovský potok sjízdný. Jdem do toho.

Přependlujeme auta, z hlavní silnice sjedeme na stejném místě. V ostré zákrutě na začátku (tedy teď vlastně konci) Chotěvic se však nedáme k vodě, ale kolem ní. Ptáme se, kam se dá až dojet, prý až k soutoku s Labem. Cesta je trochu dobrodružná, zvláště chráněný železniční přejezd uprostřed lesa, a jsme nějakých 30 m před ústím do Labe. Pilníkovský potok se od Pilníkova, odkud má i své jméno, vine širokým údolím, které zároveň sleduje silnice i železnice. Krásných klenutých mostů a mostků je tu habaděj. Odsud od soutoku se Starobuckým potokem je vody dost. První vodočet na mostu asi po 100-200 m po vyplutí ukazuje 47, to však nebude internetový. Na ten narážíme asi v polovině plavby a ukazuje 54, zřejmě 50 bude rozumné minimum. Pilníkovský potok rychle teče úzkým korytem, ale loď se tu otočí snad všude. Občas se zčeří vlnkami peřejek, žádný jez ani vzdutí. Prostě krásná plynulá plavba. U krátké peřeje, která je vidět i ze silnice, a jediná dává právo nazývat se WW II, zkoušíme pár obrázků. Není to jediné fotogenické místo. Občas na nás vyskočí pes, naštěstí se mu nechce do vody.

Najednou jsme v místě, kde jsme potok poprvé prohlíželi, a vplouváme do závěrečného kilometru k Labi. Stromy jsou nějak blíže vodě, některé větve s rašícími pupeny jsou až k hladině, následuje několik meandrů a najednou kláda ve vodě. Šakal ji přesoukal v lodi. Rád si narovnám nohy a přeneseme to vpravo. Ještě pár zákrut v rychlém proudu, jeden stupínek s válečkem a je tu Labe. Krásně tu teče a vlní se, přestože nemá nijak zvlášť vysokou vodu. Pilníkovský potok z Pilníkova je nějakých 6 km, 4%o a opravdu jen WW I.

Vojta Jančar