Během našich zimních vodáckých řečí o tom, jak si v létě opět pojedeme odpočinout na Berounku, jsme přemýšleli, jak bychom mohli letos naši výpravu ozvláštnit. Mimo jiné se objevil i dosti šílený nápad sjet řeku celou z Plzně až do Prahy. Okamžitě jsme to zavrhli, ale semínko pochybností už bylo zaseto. Nakonec jsme neodolali pokušení a rozhodli jsme se, že nápad zrealizujeme. Přeci jenom po několikaleté zkušenosti s vodáckými maratony na Berounce nám poněkud delší plavby nedělají problémy a téměř každý rok jezdíváme poměrně dlouhý úsek z Dolan do Srbska. Také jsme chtěli poznat, jak vypadá část za Srbskem, a jestli je opravdu tak hrozná, jak se povídá.

V létě jsme si vzali týden dovolené a během této doby chtěli celou výpravu zvládnout. Abychom to stihli, bylo třeba denně ujet přibližně 25 kilometrů s tím, že jeden den byl vyhrazený na odpočinek, doplnění zásob, atd.

Den první – Plzeň – Nadryby – 20,9 km

Dne 8.7.2007 jsme začali naši výpravu po Berounce na trase Plzeň – Praha. Naložili jsme loď zásobami a vyrazili vstříc 138,8 říčných kilometrů. Nástupní místo bylo na Radbuze pod pivovarem pár set metrů nad soutokem Radbuzy a Mže tedy nad místem, kde oficiálně vzniká Berounka. Po pár záběrech pádly a prvních ujetých metrech jsme se ocitli v samotné Berounce a měli možnost si vyfotit soutok. První dva plzeňské jezy jsme museli přenést. Vzhledem k příznivému stavu vody jsme se odhodlali ke splutí jezu v Dolanech, což se nám podařilo bez „cvaknutí“. Po krátkém odpočinku na místním tábořišti jsme pokračovali dál v plavbě. Provalený jez Telín nám nezpůsobil žádné problémy a proud pod ním byl velice příjemný. Na závěr dne jsme stanovali v Nadrybech na tábořišti nad jezem, ř.km. 119,0.

Den druhý – Nadryby – Rakoluská Rybárna – 20,3 km
Po krušném ránu (byla docela zima a poprchávalo) jsme nakonec odrazili od břehu a přesunuli se až do Liblína. Počasí ukazovalo svou nevlídnou stránku, pršelo i nepršelo. Stihli jsme za celý den čtyřikrát! kompletně zmoknout a zase uschnout. Cestou jsme kvitovali znovu otevřený kiosek u jezu v Darové, který byl letos umístěn na levé straně řeky. Vzhledem k nevlídnému počasí jsme si odpustili tradiční výstup na zříceninu Libštejn. Odpolední zastávku (opět za deště) jsme měli v Country stodole v Liblíně, kde jsme začali váhat, zda má smysl jet dál, nebo se zde utábořit pod mostem na malém plácku. Nakonec zvítězila myšlenka o dalšímu putování. Po sjetí liblínského jezu jsme dorazili na Rakoluskou Rybárnu. Zde na nás čekalo příjemné překvapení v podobě „hotovky“ – svíčkové s pěti „knedly“ se sekanou za pouhých dvacet korun! ř. km 98,7.

Den třetí – Rakoluská Rybárna – Zvíkovec – 17,1 km
Po odjezdu z Rybárny byl naším dalším cílem Zvíkovec. Celý den pršelo, takže počasí nám opět nepřálo. Jez pod Krašovem byl překonán jízdou v singlu, pro jízdu ve dvou bylo už málo vody. Na zřícenině hradu Krašov jsme se na prohlídku nezastavili a hrad na skále obdivovali pouze z řeky. Zastávka na oběd byla v kempu U Potůčků. Zde jsme s potěšením mohli pozorovat velký rozvoj kempu – postavení prolézaček pro děti a upravení venkovního sezení. Tento kemp se pomalu a jistě stává jedním z nejlepších na celé řece. Po překonání jezu v Hřešihlavech (obligátní jízdou v singlu) jsme pokračovali v plavbě po nepříjemném voleji dále až do Zvíkovce, kde jsme se po přenesení jezu utábořili tradičně v kempu pod mostem, ř. km 81,6.

Den čtvrtý – Odpočinek 1
Po třech dnech jízdy v ne zrovna příznivém počasí jsme si dopřáli den plný klidu, odpočinku a sušení oblečení. Celý den jsme tedy zůstali ve Zvíkovci, odpočívali a nabírali síly do dalších desítek kilometrů, které nás ještě čekali. Zatímco se naše mokré věci sušili v kempu, strávili jsme celý den podrobným průzkumem místních restauračních zařízení a kempů :-).

Den pátý – Zvíkovec – Račice – 30,0 km
Brzy ráno jsme se vydali ze Zvíkovce směr Roztoky, kde jsme plánovali stanovat. Na jezu Čilá byl po oslavě z předešlého dne uzavřen kiosek (zůstal tam pěkný bordel), tak jsme museli po přetáhnutí jezu bez občerstvení pokračovat dál. Oběd se tedy konal až ve známé restauraci U Rozvědčíka. Dalším jezem na cestě byl Bránov, který jsme za doprovodu přeháňky sjeli v singlu. Po veliké zatáčce okolo kempů Višňová jsme dojeli až do Roztok.

Po namáhavém přenášení jezu (s plnou lodí - opravdu libůstka) jsme chtěli kempovat v tábořišti Roztoky II, kde jako v jediném kempu v Roztokách je k dispozici tekoucí voda v korytě. Po obhlídce tábořiště – oranice a samé krtince!! – a krátké debatě jsme rozhodli, že zde stanovat nebudeme a vyrazili jsme ještě o dalších 12 km dál, až do Račic. K večeru jsme dorazili na tábořiště pod jezem. Při sjíždění jezu se loď před námi cvakla, což bylo dobré znamení :-) Zdejší kemp má slušně vybavený kiosek, výborné hygienické zázemí se sprchami a poměrně dobrou půdu pro stanování, ř. km 51,6.

Aleš a Dušan