Vánoce 2015 a Lužnice tenkrát tekla. Stav dva a půl kubíku na vodočtu v Kazdovně garantoval hezkou plavbu. Venku slunečno, teploty nad deset stupňů. Přiznám se, že jsem pod vlivem četby o aljašských vodách do naší výzbroje přibalil sprej proti komárům. Zima je zima, ale co když se pisklavé bestie tepelným šokem probraly k životu, že…. No, zpětně se sám sobě směji, ale kdo někdy zažil komáří peklo na Aljašce nebo na Staré řece, určitě mě chápe.

Zimní splouvání má své kouzlo. A svá specifika. Ve čtyři se začíná stmívat. Do soumraku se musíte zdárně přesunout z Majdaleny do Staré Hlíny. S povědomím o případné únikové trase pro případ nouze, zvláště když máte dítě na palubě. Je dobré vědět, kde se dá za tmy bezpečně prchnout z rozsáhlých lužních lesů. Bez ohledu na to, že krvežíznivý hmyz nakonec opravdu provozuje zimní spánek.

Potom ještě musíte přemluvit výpravčího v Třeboni, aby Vám na chvíli uschoval loď s pádly v úschovně, která právě mezi svátky nemá otevřeno. Nám vyhověl, nedivil se. Péřovka a kulich během teplého dne zahřívaly až příliš, ale přišly k dobru asi od druhé hodiny dále. Začalo se ochlazovat, sluníčko, nesluníčko. Teplý čaj v termosce také nezaškodil.

Prostě plavit se v zimě je něco jiného, než když člověk na stejné vodě skočí do své plastové kéni jenom v tričku a trenýrkách (aby se okamžitě s kletbami na rtech začal sprejovat proti-komářími jedy). Na druhé straně - odměna je sladká!

Tak za prvé

Na vodě jste úplně sami! Nikde nikdo, žádné davy letních vodáků, kteří se v rumovém amoku potácejí od břehu ku břehu. Ani pták nezazpívá, severské ticho a samota! Jen ze břehu na nás zakřičeli dva rybáři: „Bacha, abyste nezmrzli!“

Přeci jen je devětadvacátého prosince. Pompézně jsme rozpřáhli ruce v poledním slunci a furiantsky odvětili: „Vždyť je jaro!“

Následujícího dne skutečně začalo mrznout, asi jsme byli posledními plavci na Staré řece toho roku.

Za druhé

Ačkoliv vstoupíte do stejné řeky, dostane se vám úplně jiných pohledů! Výhledů do dáli nerušených zeleným listovím, které na podzim kamsi odnesl lenivý proud. Holá torza stromů trochu připomínají magické totemy.

O to více vynikají barvy okolní krajiny! Břehy pod vašimi kroky šustí sytě žlutými koberci uschlé trávy. Zelené jehličí smrků kontrastuje s potemnělým lesem. Pozornost přitáhne křížek na břehu se jménem neznámého kamaráda, kterého si člověk během léta v záplavě  kopřiv jinak nevšimne.

Za třetí

Budete si připadat fakt dobře. Výjimečně. Protože normálně člověk v zimě doma sedí na zadku v teple. Na vodu se spořádaně vydává, až když je venku plus dvacet pět celsia. V prosinci se tudíž budete cítit jako správný drsňák. I když venku právě nesměle začalo globální oteplování, které už asi napořád zamíchalo se zaběhnutými (nejen) vodáckými pořádky.

Pokud se domníváte, že vás právě navádím k takovým nekalostem, jako je plavba před Silvestrem, máte pravdu. Vodácký čas k tomu dozrál, přátelé. Po celé čtvero ročních období v řekách většinou není voda. A když náhodou je, nastává doba rychlých činů. Bez ohledu na měsíc v kalendáři, na pohoršené řeči sousedů, na všechno!

Václav