| Diskuse nad článkem |
Zážitek z pravěku, Alena M., 1/16/2014 3:23 PMHezký článek. Připomněl mi dobu, kdy jsme byli jako děti s rodiči na dovolené v kempu na Stvořidlech. S bráchou jsme si sjeli úsek ze Smrčné do kempu na matračkách. To byl pozitivní zážitek. A ten negativní byl jiný den, kdy jsme vymysleli, že dojedeme od zmíněného kempu do Ledče. Rodiče, kteří na nás neuvěřitelně dlouho čekali u mostu v Ledči, už snad ani nedoufali, že nás ještě někdy uvidí. Takový to byl volej...  Ale oba zážitky byly intenzivní a o to přece jde...  Reply
|
|_Re: Zážitek z pravěku, Vladimír, vhejtmanek~centrum.cz, 1/17/2014 11:31 AMZážitky z pravěku.... Jezdívali jsme to dřív pravidelně, celý autobus. Jednou za časného jara (což na Vysočině znamená ve sněhu a ostrém povětří) jsme svým elánem nakazili řidiče, že si to taky sjede. Zatím co my vyrazili na řeku, svezl řidič autobus do Ledče s tím, že se stopem dopraví nahoru do Světlé, kde na něj měl v hospodě počkat kamarád - zkušený zadák. A že nás na vodě doženou.  Problém byl v tom, že kamarádovi se v hospodě tuze líbilo a když řidič dorazil, byl už na mraky. Rozhodně neschopný vstát, natož pak splout s tělíčkem vpředu Stvořidla. Tak holt musel řidič čekat a maximálně se snažit, jak pomocí kávy dostat zadáka do latě. Což se podařilo až večer, kdy za rostoucí tmy dosud pod vlivem alkoholu zasněžená Stvořidla nějakým způsobem absolvovali.  My zatím mokří a promrzlí čekali v Ledči před zamčeným autobusem...  Nevím, jestli se řidič ještě někdy vydal na vodu. Nás to až tak nepostihlo - přesto to byl zážitek opravdu intenzivní a zapamatovatelný.  Reply
|
A ještě zážitek z pravěku, Zdeněk, 1/17/2014 1:51 PMKdysi, v polovině sedmdesátých let (minulého století), bylo mi 16 nebo 17 roků, jsme jeli poprvé Sázavu, z H.Brodu až dolů. Pod Světlou jsme se dostali už v pozdním odpoledni a když se začalo stmívat, zapíchli jsme to kousek pod Smrčnou, na levém břehu u lesa bylo takové pěkné místo ... Už za skoro úplné tmy, ležíme si u ohníčku a večeříme, na nás vyběhl nějaký hajný (pokud si ještě dobře vzpomínám) s hrozným řevem, co si to dovolujeme, že na nás zavolá policajty (tehdy "esenbáky"), že jsme hnusné "máničky", že máme padat do kempu, prý je o 2 km dál ... My jsme to samozřejmě nevěděli, vůbec jsme tenkrát netušili, kde přesně jsme, o nějakých Stvořidlech jsme tenkrát věděli jen vzdáleně, z doslechu - a navíc, na našich řekách, kam jsme dosud jezdívali, jsme tábořili vždy nadivoko a nikomu to nevadilo. Hajný měl pušku a uniformu, tak jsme ho neochotně poslechli, naházel jsem věci jen tak bez balení do lodi a že tedy ty 2 km dolů sjedu. Už byla ale tma, z řeky se ozývaly zvuky, typické pro "chlupatou" vodu a tak jsem háčka poslal po cestě po břehu, odlehčil mi o jeden bágl, navíc jsme spolu byli na vodě poprvé a moc nám to dohromady nešlo ... Hned kousek od místa, kde jsme chtěli přespat, začaly peřeje, ve tmě jsem viděl jen pár metrů před sebe, sám jsem ovládal plnou naloženou loď s nijak nezajištěnými a jen halabala naházenými věcmi - byla to tenkrát docela divočina, vzpomínám si, že jsem musel asi 2 x do vody, naštěstí tenkrát byla dost nízká voda, bylo to o prázdninách ... Po dojezdu do Stvořidel mi nikdo v kempu a v hospodě nechtěl věřit, že jsem opravdu přes Stvořidla teď za tmy přijel - a já jsem zase nechápal, proč se tomu tak diví. Teprve o pár let později, když jsem na Sázavě byl znovu a Stvořidla jel opět a tentokrát za světla, jsem pochopil ... Tak tedy vypadal můj první sjezd Stvořidel, vlastně jsem o tom, že jsem v "těch Stvořidlech" ani nevěděl. Reply
|
Stvořidla, Kimbo, 1/19/2014 1:41 AM"Loď je nutné vésti mírně vpravo". "...není potřeba vyhýbat, stačí vést loď mírně vlevo". Petře, mně se ten výraz vést loď hodně líbí, možná jsem ho ani nikdy nepoužil. Řekl bych, že hodně svědčí o něžném vztahu k lodi (oproti laminátovému nebo plastovému bubnování po šutrech). Vlastně jsou i lodivodi, že? Stvořidla jsem jel v 68 a tak se mi tam líbilo, že jsem si tam znovu po dojetí do Prahy udělal několikadenní výlet. Byl krásný čas, ještě před bratrskou pomocí. Byli jsme tam bez splouvání, na jednom místě. V mylné představě, že bych mohl chytit nějakou rybičku, jsem ryl ve břehu žížaly. Šel kolem strejda v zeleném a prý: co děláš? Ryju červy, já na to. A máš rybářský lístek? Na červy ho přece nepotřebuju. Strejda se zasmál, pochopil že prohrál a odkráčel. Ale stejně se mi na háčku žádná rybička nepověsila.  Reply
|
|_Re: Stvořidla, Vladimír, vhejtmanek~centrum.cz, 1/19/2014 10:51 AMAno, sousloví VÉST LOĎ je nádherné. Ještě lepší je PLAVITI SE (plavci, že). A je i vhodnější, protože je širší a vejde se do něj více činností konaných během plavby (vedení - ??). Ono totiž ne vždy loď vedeš. Jsou situace, kdy se ti vedení vymkne z ruky a bylo by na místě říct, že vede loď tebe. Tedy, když loď vyvádí. Což je ovšem protimluv, neboť vyvádějící loď tě nevyvádí ze situace smrdící zkázou, ale naopak do ní zavádí, uvádí, k zoufalství přivádí... Plaviti se (místo vésti loď) je i blíže slovu plavati, do čehož volně přechází každý plavec, který nezvládá vedení lodi a loď začne v těžkém terénu vyvádět. Už vidím krásná sousloví, která vejdou prostřednictvím článků na Raftu do praktické vodácké konverzace: Plavec vedl loď mírně doleva. Vedoucí se plavil mírně vlevo. Plavbyvedoucí (jako strojvůdce, ne?) udržoval loď mírně vlevo. A tak dál. Ale to původní sousloví je stejně krásné. Reply
|