I když optimum pro Stvořidla je dle průvodců až někde okolo 25 m³/s, jezdit se dají i za podstatně nižších stavů. Alespoň na nafukovací Pálavě a v singlu. Letošní konec října nabídl skoro letní teploty a stav vody ve Světlé nad Sázavou těsně nad 6 m³/s. Obavy, že bude moc málo vody, jsem neměl, protože za podobného stavu jsem měl Stvořidla za sebou letos už třikrát.

Do Smrčné uvidíte mnoho trampských chat

Jednodenní Sázavu v této části většinou začínám v Okrouhlici a končím ve Vilémovicích. Celkem příjemných 20 km, což je půldenní akce. Z Okrouhlice od silničního mostu voda rychle ubíhá, řeka je relativně úzká a teprve za Babicemi se zpomaluje až se úplně zastaví před jezem v Dobré. Za jezem se voda lehce rozbíhá v pěkném údolí s trampskými chatami s občasnými malými peřejkami, až se před Světlou zklidní a nezbývá než pádlovat a doufat, že nebude silný protivítr. Jez ve Světlé při nízkých stavem přetahuji přes korunu, jen pozor na uklouznutí. Za Světlou se řeka pomalu začíná v širokých mírných zákrutech trochu rozhýbávat s vrcholem u mrzkovického lanového mostu, po němž následuje postupně zklidnění před jezem ve Smrčné.

Za malé vody je časté kličkování

Pod ním je 300 metrů dlouhý kamenný úsek, který se při 6 m3 dá spíše přeskákat. Nicméně v singlu s ohebnou Pálavou se to dá vykličkovat s občasným uvíznutím a uvolněním pomocí změny těžiště na lodi. Po podplutí mostku ve Smrčné se začínají objevovat první velké pozdravy Stvořidel, stále mohutnější kameny. Řeka se dostává do sevření hlubokého údolí. Vybírám si tradičně pár velkých placatých kamenů, abych se připravil na samotná Stvořidla a ještě se pokochal zatím relativně klidnou řekou. V létě se tady i koupu, aby si tělo zvyklo na případný pád do vody, ale teď na konci října je to jen na vyzkoušení špičkou nohy, jak je voda studená.

Řeka i za tohoto stavu nabízí množství peřejí

Nasazuji přilbu, utahuji starou vestu a vyrážím vstříc nejzajímavější části řeky. V první část peřejí nejsou žádné větší stupně, spíše je nutné za tohoto nižšího stavu dobře sledovat málo vyčnívající kameny a včas se jim vyhýbat. Pokud někde hrozí škrtnutí o kameny, tak je to zejména tady. Po 150 metrech svižné jízdy po pravé části řeky přichází klidná voda se zatáčkou doleva a v ní začínají už větší peřeje. Následuje asi 400 metrů dlouhý rovný úsek už se zajímavými vlnami a občas i nějakým zvýšených stupněm. Loď je nutné vésti mírně vpravo. Po dalším krátkém zklidnění pak začíná třetí úsek Stvořidel, kde hned na začátku čekají zajímavé stupně peřejí s občas více jak půlmetrovými schody ve vodě. Kamenům se až na vzácné výjimky, stejně jako v prostředním úseku, není potřeba vyhýbat, stačí vést loď mírně  vlevo.

Ještě pár peřejí a bude to za mnou. Zbývá rovný 200 metrů dlouhý úsek a zatáčka doleva, kde voda stále ještě hodně svižně teče, ale protože je řeka už širší, je potřeba dávat více pozor na kameny těsně nad hladinou. Po levé straně se objevuje už kemp na Stvořidlech, teď na konci října už úplně opuštěný.

Znovu nepojedu, raději pokračuji do Vilémovic

Řeším otázku, jestli loď nesfouknout a nepočkat na vlak do Smrčné ještě na jednu jízdu peřejemi, ale nakonec vítězí už poklidná plavba v záplavě sluníčka k Vilémovicím.

Nechávám loď pozvolna unášet proudem, vzpomínám na léto, kdy v rákosí a vysoké trávě u břehů řeky bylo plno vážek nebo kdy u brodu přes řeku před Vilémovicemi přecházel kůň. Už se přiblížila lávka ve Vilémovicích, ale proud je pořád celkem silný a lákalo by to jet ještě kousek, alespoň ke Sluneční zátoce. Za ní však řeka zpomalí tak, že když je i jen trochu protivítr, je to docela práce dojet až do Ledče. Takže tentokrát vynechávám návštěvu Ledče s pěkným a fotogenickým hradem na jedné straně řeky a s pěkným městečkem na druhém břehu, vytahuji loď už ve Vílémovicích, sfoknu ji a suším na sluníčku. Čekám na 50 m vzdálené zastávce na  lokálku, co mě vezme zpět domů a na půl roku pryč od řeky. Na jaře zase na shledanou.

Petr Kukla