Mohelka

V neděli se rozhodujeme pro "prvosjezd" MOHELKY z Hodkovic nad Mohelkou (našel-li se již někdo, kdo to zkusil jet ještě výš nebo odsud, ať se mi ozve). Jsme však měkký a tak začínáme až u posledních baráků Hodkovic, na soutoku Mohelky s Bezděčínským potokem. Po několikaletém „zkoumání“ ze sedadla auta si sice myslíme, že by šel dát i úsek z křižovatky, kde se rozdvojuje dálnice na Jablonec a Liberec, ale úsek městem, by se musel prohlédnout předem, neboť to tam vypadá na navigaci, obzvlášť při průjezdu fabrikou. Kilometráž uvádí sjízdnost až ze Sychrova.

V Hodkovicích je šířka říčky asi 3m, postupně se rozšiřuje tak na 6m. První kilometr ještě vede regulovaným korytem, ale po chvíli se dostáváme do meandrů, kde je rychlý tok dost nepříjemný. Koryto je zde zarostlé a na úseku z Hodkovic po druhý podjezd dálnice přetahujeme několik padlých kmenů. Zastavování je velmi obtížné, protože rychlý proud vytváří málo vracáků a koryto je úzké, že lze přistát leda po proudu. Od dálničního mostu meandruje Mohelka krásným klidným údolím. Spád je pořád stejný, ale koryto je vyřezané a navíc díky nadměrnému průtoku jedeme v úrovni luk, takže je to poměrně přehledné. Cestou nás vyruší jen dva jízky, které přenášíme, protože jsou ucpané. Nejhorším a taky nejmíň bezpečným byl úsek od prvního podjezdu po druhý podjezd dálnice, neboť potok zde měl pěkný spád i meandry, přistání bylo obtížné a kmenů asi 5.

Ve Třtí se spád rázem zmenšuje a také nás tam čeká druhá, zmatená část naší výpravy, která ač měla dorazit do Hodkovic, najednou ráno volala ze Třtí, že už jsou na místě a o jakémkoliv přemisťování za námi nechtěla ani slyšet. Takže si 1,5 hoďky počkali, neboť přesně tolik nám trvalo sjetí těch 7km. K našemu překvapení tu nečekají jen oni, ale také další tři lodě. Po chvíli nám někteří dokonce sdělují, že jsou poprvé nebo podruhé na vodě?! Skutečně si vybrali tu pravou „tréninkovou“ řeku. Během prvních 0,5km se někteří koupou, přestože koryto je přehledné a vyřezané. Naštěstí mají soudnost, tak to rovnou balí a vyráží do hospody. Po kilometru nacházíme jedno z jejich uplavaných pádel a „cyklo-poštou“ posíláme zprávu, ať si nás v meandrech najdou a pádlo vyzvednou. I tohle se lehce podaří, neboť silnice vede neustále kolem řeky. Dále po proudu ještě nacházíme čerstvé stopy po tažených lodích, že by Kuba Turek (viz. aktuality Mohelka)???

Oproti minulým letem je k našemu překvapení Mohelka poměrně prořezaná, neboť úsek pod Třtím byl vždy tou nejvýživnější vrbičkárnou, že by se povodí zaleklo povodní nebo je snad tolik vody, že jsou všechna křoví pod vodou? Proud zde zpomaluje, všude je dost vracáků, málo padlých kmenů, celkem přelézáme max 15x, takže si to vyloženě užíváme. Užíváme si hlavně pocitu, že jedeme zhruba v úrovni okolního terénu a můžeme se kochat výhledy (hold je asi 1m nadstav oproti jiným letům, k vylití z břehů chybí místy jen 10-20cm, proud už není tak silný jak nad Třtím, takže pohoda). Cestu nám zkříží také volavka popelavá, která se klidně prochází po břehu asi 10 m od nás. Trochu nám cuchají helmy občasné větve a ohebné stromky, kterými projíždíme. Jedna pořádná větev rozsekne Mirkovi tvář pod okem, a tak se rozhodujeme skončit dřív a vyrazit ještě do nemocnice na zašití. Ze Třtí do Podhory (11,5km) nám to trvá 2h. Je vidět, že to teče rychleji, než jindy, kdy nám splutí celého 22,5 km dlouhého úseku trvá zhruba 6h.

Končíme na 9,8 km v Podhoře č. 1 (což zamotalo hlavu našemu auto doprovodu, přestože to tu jel už několikrát), nad jezem hned za silničním mostem. Tohle místo je jedno ze dvou nepříjemných, protože pokud člověk podjede most, nemá moc šancí zastavit a pod napůl zvednutá stavidla se nevejde, v nejhorším je ještě na levé straně malý vracák, ale moc by se mi na něj nechtělo spoléhat. Druhou nepříjemností je jez v zatáčce, u třech baráků v Janovicích, tam se ale dá dobře přistát vlevo u schůdků nebo to najet do slepého náhonu nalevo, po prohlídce ho lze jet.

Sjízdnost se dá odhadnout asi stejně jako u Olešky, nejlépe v Mohelnici nebo při příjezdu z opačného směru, v Hodkovicích. Helmy na tuto říčku vřele doporučuji, neboť rány větvemi docela bolí, ale jak bylo vidět chtělo by to ještě štít z plexiskla. Také na Mohelce jsem objevila vodočet na webu Povodí Labe, vodočet je v Chocnějovicích.

Dana Sedláčková