Před časem mi kamarádka, když jsme se bavili o mé slabosti pro různé miniaturní strouhy, předhodila ironickým tónem, proč jsem ještě nejel Popelku. Nejprve jsem to také nebral moc vážně, ale časem jsem dospěl k závěru, že bych to mohl zkusit. Ostatně od rodného Jičína ji mám v podstatě za rohem. Nyní, když mám Popelku už za sebou, mohu s klidným svědomím prohlásit, že mne mile překvapila.

Vlastní splutí jsem začal na horním okraji Nové Vsi, protože přímo v Lomnici n. P. říčka podtéká tunelem jednu místní fabriku. To by nebyl úplně ideální start. Člověk hlavně neví, jak to tam vypadá. O tom, jak vypadá zbytek toku, jsem si ale obrázek udělal dobrý.

Popelka svým charakterem připomíná podhorský potok, který nejprve teče rychlejším proudem zmíněnou vesnicí s četnými lehce peřejnatými místy do WW I. Najdou se však i klidnější místa. Na obtížnosti ji přidává šíře koryta max. do 2,5 metru, takže na nějaké velké manévrování tu moc prostoru nezbývá. Musím pochválit místní, že Popelku nenechávají zatarasit naplaveným bordelem. Při téhle šířce koryta není problém pro jakýkoliv delší prut ji celou přehradit. Důsledkem je pak objevování se překážek na poslední chvíli (nejlépe přímo v zatáčkách) a nepřehlednost toku. Těmi překážkami myslím v první řadě nízké lávky a mosty, z nichž některé jsou absolutně neprůjezdné. U jednoho z nich jsem si taky hned zkraje málem přerazil pádlo. Kromě toho se objeví pár nízkých stupňů, ale ty se dají relativně bez problémů sjíždět. Perličkou je svedení vody do „žlabu“ mezi nízké kamenné zdi o rozestupu jen o málo přesahujícím šířku kajaku. Tady se nedá ani pádlovat. Mimochodem právě zde čeká po chvíli neprůjezdný mostík. Zastavení není problém, neboť stačí trochu rozpažit, a převrátit se stejně není kam.

Za Novou Vsí dostane Popelka poněkud jinou podobu. Říčka začne meandrovat již v širším korytě a jako překážky nastoupí větve a stromy. Proud však už je mírnější, čehož důvodem je v první řadě jediný zdejší jez u osady Brodky. Svou výškou kolem 3 metrů působí docela impozantně. Pod ním si pak Popelka z obou svých předcházejících podob vybere jen něco. Z té první rychlý proud a četnější peřejky a z té druhé meandry a napadané stromy. V téhle části se občas nedá postupovat jinak než po břehu kvůli zátarasům ze stromoví. Obezřetnost je na místě. Do civilizace se vpluje v Ústí u Staré Paky, kterým stále svižně teče a to až na soutok s Oleškou (ř. km. 19,9). Naštěstí už zase vyčištěným řečištěm.

Splouvaný úsek měří zhruba 6,5 km. Plavba není nijak rychlá především kvůli stromům v úseku nad Ústím a zabere přibližně hodinu a půl. Vodočet tu žádný nainstalován není, ale řídit se orientačně dá podle vody v Olešce a vodočtu ve Slané. Měl by ukazovat minimálně nějakých 150-160 cm, což se stává pouze při delších vydatných deštích nebo rychlém tání sněhu. Vzhledem k šířce koryta do 4 metrů ji lze jet jen na kratších lodích. Obtížnost nepřesahuje WW I, ale místy ne moc přehledný tok vyžaduje rychlejší reakce. Dopravu usnadňují silnice a železnice vedoucí podél říčky.

Pokud každé jaro tak jako já jezdíte na Olešku, zkuste se tam dostat přes Popelku, neboť ta v sobě skrývá řadu překvapení a potůčkáře by zklamat neměla.

Vojta Brádle