| Diskuse nad článkem |
Je treba umet krysit, Murkhach, 4/4/2006 4:53 PMNo s tim zvrhnutim se to neda uplne presne srovnavat s autem. Na rozdil od auta je dobre si vyzkouset se za dohledu kamaradu zvrhnout a odlovit. Pokud se to provede spravne tak se maximalne namocim a na dostatecne hloubce na rybnice pokud umim plavat se ani neomlatim ani mi nic neuplave a neposkodi se lod. Umet se po zvrhnouti spravne zachovat je podle mne neco stejne duleziteho jako prvni pomoc. Pokud se zvrhnete a neumite se dostat ke brehu nebo nedejboze z lodi, tak uz mozna nebude ani znalost prvni pomoci nic platna. Navic pokud vim ze se umi v prusvihu z lode dostat, da mi to trochu jistotu a v pripade krize nebudu zbytecne mrhat cas placanim ve vode. Na vode se neda jen tak snadno vsude zastavit a v aute se vam nevlni silnice pod koly :)) Reply
|
Nastupování, Honza Hrubeš, 4/4/2006 4:57 PMJenom malá poznámka k opoře o pádlo při nastupování do lodi: I těsně u břehu může být hloubka. Jiná technika opory o pádlo, které já dávám přednost, je následující - na břehu dřepnu na bobek a položím pádlo napříč přes loď tak, aby se listem opíralo o břeh. Tím současně loď přidržuji u břehu i získávám oporu o lub lodi, aby se nepřevrhla. Zapřený rukama o takto položené pádlo do lodi nastoupím poměrně bezpečně. Poněkud obtížnější je to tam, kde je vysoký břeh a nebo kamením dlážděná navigace, ale tam by technika popsaná v článku byla zjevně ještě problematičtější. Toto jsem dlouho považoval za zcela elementární záležitost, ale v poslední době mě překvapuje, jak čím dál tím méně vodáků tuto techniku zná a používá. Na kajaku se totéž provádí zpravidla s pádlem položeným za sedačkou. Reply
|
|_Re: Nastupování, mowla, mowla~centrum.cz, 4/4/2006 7:05 PMAnalogicky při vystupování/vylézání z lodi... Příhoda z Vltavy... Jeli se 'mnou' - mimo jiné, manželé ze Slovenska, poprvé na vodě. Nad šlajsnou ve Větřní manžel - zadák, hájil můj názor - "bez koukání, středem šlajsny, snadné" - já jsem si ji, samorřejmě, prohlídl. Proti manželčinu "zastavíme a podíváme se" ovšem neměl šanci, takže přirazil ke břehu, docela strmému a bahnitému, pěkně přídí. Manželka vstala, udělal krok a - snad uklouzla či zakopla, každopádně zvrhla loď. Manžel, skoro dvoumetrový chlap, chvíli vypadal, jakoby se po-, no, poto-, přešlapoval v bahně nějaké 3-4 m od břehu a po chvíli dost nešťastně prohlásil: "Starká, teraz som odjebal okuliare za peť litrov a klúče od Audiny!" Neuměli vysedat... :-))) A neměli věci v sudu... Reply
|
Klobouk dolů,, Václav, 4/4/2006 9:18 PMza takovou instruktáž, nekecáš a makáš Jene. Snaha dobrá - teď ještě jak ji dostat k těm vodáckým panicům a pannám, protože ti asi raft.cz nečtou, myslím. p.s. Můj první den na vodě byl ztrátou vodáckého panictví se vším všudy - na prvním jezu jsem utopil frajersky halabala přivázaný kotlík a triko, na druhém a posledním toho dne pak trochu sebe, když jsem plaval asi sto metrů balvanitou provalenou šlajsnou a za mnou duněla loď - chtěl jsem těsně nad korunou přejet napříč proudu a když mě to začalo strhávat, rozhodnul jsem se vystoupit... Asi jsem toho dne porušil všechny Tvoje zásady, ale zkušenost to byla cenná. Mimochodem - začínal někdo z vás, skalních to vodáků, nějak jinak? To znamená opravdu poctivě s dodržováním výše uvedeného.To by mě docela zajímalo. Reply
|
|_Re: Klobouk dolů,, Mrož, alvp~seznam.cz, 4/5/2006 8:43 AMno asi dost nás začínalo jako děcka ve vodáckých oddílec. Tam je pravidlo o radách a dohledu zkušenějších alfou a omegou. Taky je dost podstatným faktorem teorie. Vždycky jsem si říkal, že je to asi k ničemu, stokrát si opakovat poučky jak se chovat ve válci, jak v retardeře, že na to člověk nebude mít v tom zmatku stejne šanci myslet. Až jsem se jednou prásknul na koruně papírenský retardery (ta je v Buějcích na Vltavě a má mějakejch 50m při vejšce zhruba 4,5metru)- najednou se mi vybavilo naprosto jasně všechno co jsem X krát slišel a překvapil mě ten naprostej klid, jako bych to všechno najednou věděl co přijde, co čekat, co udělat. Hodně překvapivě stres nastoupil až dole když jsem vylez, pobytej ale zdravej. Reply
|
|_Re: Zacatky, Murkhach, Murkhach~centrum.cz, 4/5/2006 10:55 AMNo zacinali jsme v litovelskem pomoravi - bylo leto, tepla voda, celkem nizy stav a klidny tok O zaberech jsme toho moc nevedeli ale hura na to. Jestli jme meli plovaci vesty uz presne nevim, ale myslim ze jo. Zacali jsme hezky tim ze jsme si projeli vetvemi stromu ve vode a do lodi natahli spoustu bahna a vody pak uz bylo jen otazkou chvilky se prasknout. No byl tam s nama telocvikar a ten nas trochu hlidal. Myslim si ze jsme podcenily nebezpeci padlych stromu a vetvi, ktere by za vetsi rychlosti proudu mohli byt smrtici, ale takhle se clovek z toho nejak vyskrabal nebo vymotal a slo to. Na letnim kolo/vodnim vycviku na gymplu jsme byli na pastvinach a tam se neco malo delalo na prehrade, ale prevazoval spise zpusob delejte co umite a hlavne se nezvrhnete Reply
|
|_Re: Klobouk dolů,, Goli, 4/5/2006 1:48 PMja zacinal ve dvou letech, s tatou ktery dvacet let jezdil a umel. Takze jsem se ucil za pochodu... Pak jsem jezdil od cca sedmi let na vodacke tabory, kde uz jsem vedel co a jak (na normanich rekach styl Vltava). a kdyz jsem chtel zacit jezdit prave s vedoucima z tabora na jarni Otavu a tak podobne, rekl mi tata ze se jeste musim neco naucit. tak jsem chodil do slalomoveho oddilu a az pak jsem zacal jezdit na divocejsi vodu u nas a pak Rakousko... ted je mi skorem 25 a myslim, ze to cim jsem prosel me vcelku slusne pripravilo. a moje deti si na vodu taky porpve vezmu sam :) howg. Reply
|
Je třeba umět všechno, Jirka, j.holomel~cbox.cz, 4/5/2006 10:01 AMTo srovnání s autoškolou, myslím, nejvíc sedí. V autě taky musíte umět všechno, abyste mohli jezdit. Vzhledem k tomu, kolik lidí jezdí na vodu a jak málo přitom znají, přimlouval bych se za zařazení výuky jízdy na lodi ve všech stupních škol - stejně, jako se jezdí na lyžáky. Samozřejmě by to muselo začít výukou tělocvikářů, protože si nemyslím, že stávající úroveň jejich znalostí a zkušeností je dostačující. Pedagogická centra by v tomto směru mohla fungovat, ale třeba v Plzni se od doškolovacích kursů pro učitelů upustilo, pro jejich nezájem. V partě se dá leccos naučit a okoukat, ale, ruku na srdce - bude to vždy stačit a hlavně - bude to správně ? Pokud si vzpomenu na své začátky .... A co se týče zásad záchrany, ať už vlastní nebo cizí, učil jsem se je až v relativně pokročilém věku, právě na doškolovacích kursech pro tělocvikáře. Pro případné kritiky mých názorů - nejsem učitel. J. Reply
|
Teorie a realita, Martin Š., 4/5/2006 1:17 PMAhooj, Pravidla jsou fajn sepsaná, ale vono to někdy se semele úplně jinak. Já začínal v dubnu na rozvodněném Hronu. Nejpodstatnější jsou lidé, kteří tě při těch začátcích obklopují. Kteří včas rozpoznají rizika a dokáží odvrátit průser dřív než přijde. Šangve Reply
|
|_Re: Teorie a realita, hobo, hubert.libra~centrum.cz, 4/6/2006 12:00 PMPěkná blbost - začínat na vylitým Hronu. No, každej měl "ňákej" začátek. Za komárů jsme my, Husákovy děti, jezdily na vodácký tábor na Dalešickou přehradu. Po tom už si člověk mohl troufnout se staršími a šikovnějšími jet na Ohři (1986), Berounku (1987), Otavu (1988) a Hrony, Vltavy... Dodnes vzpomínám na vlny pod Vary, kemp pod Loktem nebo Berounské Benátky. A taky rád potkám Rozuma, Standu Najmanů, Jarmila, Zdendu, zásobovače Broncka a další alegorické postavy, jinak hrdiny vodáckého oddílu Elitex Třebíč. Ahoj na Jihlavě! Hubert Reply
|
jedem vsecko, rockyc1, 12/19/2006 8:48 PMRok '62. Jedem podruhe na reku ale uz doma jsme rozhodli ze pojedem uplne vsecko co tam bude! Stesti nam pralo a tak ze jsme se udelali az skoro na konci cesty a utopili radu veci! A to jiz jsme byli clenove rychlostniho kanoistickeho oddilu aspon rok! Takhle jsem zacal ja. A jiste jeste zacina zpousta lidi po nas.Najezdene kilaky a placnuti padlem nas asi nejednou zachranilo ale zkusenost je zkusenost a tu naberes jen na divoky vode a cteni prirucek i kdyz mohlo mit nejaky ten vliv to asi nebyl proc dnes po skoro padesati letech tohle muzu psat, jeste jsem se neutopil. I kdyz ktomu asi bylo parkrat dost blisko... Reply
|