Vzhledem k praktické nepoužitelnosti originálního vaku pro dropstičový kajak Flair, jeho výrazně limitovanou srolovatelnost a kupu nejrůznějšího příslušenství, jsem se rozhodl vytvořit komplexní přepravník. To znamená speciální vak na kolečkách. I zakoupil jsem v Hornbachu slibně vypadající skládací rudlík (v šířce 50 cm se sklopnými kolečky). Dal se na něj s jistými problémy naroubovat původní vak, ale přetékal na všechny strany a byl poněkud chatrný, takže se jeho náhrada stala nezbytnou. Doma jsem učinil několik měření a výpočtů a v obchodu s textilem nakoupil cca tři metry zelené kočárkoviny, dlouhý zip, hafo plastových přezek stahovacích (žebříčků) i zacvakávacích (trojzubců) a několik metrů popruhů.

Výsledné zavazadlo mělo splňovat několik požadavků – muselo se do něj vejít kromě lodě i veškeré příslušenství – tedy ploutev (skeg), sedačka, pumpa, skládací pádlo, lepení, vesta a další serepetičky. Muselo festovně sedět na rudlíku, zároveň ale umožnit ruční manipulaci (mít vhodná madla) a přitom být z rudlíku snadno demontovatelné.

Projekt tedy počítal s vakem zhruba ve tvaru krychle o hraně necelých 50 cm, na jejíž zadní stěně byl umístěn plátěný tunel na madlo rudlíku s ukotvenými obvodovými stahovacími popruhy. Na přední stěně jsem naplánoval protikusy s přezkami a po obvodu jsem hodlal rozmístit poutka, aby popruhy necestovaly. Víko měl držet po ¾ obvodu zip a jistit ho měla šestice rozpínacích přezek. Na předku a víku jsem počítal s manipulačními uchy. Uvnitř podél stěn jsem naplánoval úchyty na vybavení jako dolů otevřené kapsy – jednu vzadu, po dvou kolem ostatních stěn.

Následovalo stříhání látky a popruhů, poměřování a rozkresy pro umístění popruhů a přezek krejčovskou křídou. Pak jsem nakopl šlapák po babičce (šicí stroj firmy Krása, Písek 1921) a šil, a šil… Některé díly se musely zaobroubit, pak na ně našít popruhy a přezky zvenčí a některé z přihrádek zevnitř, kritické švy jsou dvojité, někdy i trojité.

Začal jsem od tunelu na madlo rudlíku, zkompletoval veškeré vnější detaily na plášti včetně našití jedné půlky zipu víka, pak část vnitřních detailů. Sešil jsem plášť vaku a všil do něj dno. Následně jsem zkompletoval víko (s druhou půlkou zipu) a instaloval ho na plášť. Provlékl a zapošil všechny popruhy. Zdálo se, že je hotovo. Navlékl jsem zavazadlo na rozložený rudlík, vyskládal do něj loď, všechny propriety a dotáhl popruhy. Vypadalo to dobře. Při dotažených popruzích sice nešlo pořádně složit madlo, ale nakonec se ho podařilo ukecat. Kolečka se ale při instalovaném vaku sklopit nedala – sklápění bylo vázané na nosnou plošinu.

Nastal čas na akci. Jednou z prvních byl výjezd na Lipno. Bohužel se ukázalo, že zvolený rudlík je do našich vlaků (hlavně rychlíků) poněkud široký – o nějaké tři centimetry(!) širší, než dveře chodbiček. Taky byl i po složení o skoro 10 cm širší, než vnitřek kajaku. Tyto vady bohužel nedokázaly kompenzovat jeho skvělé jízdní vlastnosti. Provozní testy také poukázaly na jisté nedokonalosti zavazadla – zdola otevřené vnitřní přihrádky na materiál se ukázaly být problematické a jednovrstvé dno se ukázalo (hlavně po výměně rudlíku za menší) jako málo odolné. Jako první došlo na nákup jiného typu rudlíku. Byl poněkud užší (odpadl problém s dveřmi ve vlaku), kolečka výrazně menších rozměrů nebyla sklápěcí. Ale měl teleskopické madlo, které se zasouvalo do nosných trubek a nikoliv kolem nich (nebyl tedy problém složit ho v provozu bez manipulace se zavazadlem), díky malým kolečkům se celé zařízení bez problémů dá umístit do sítě na zavazadla a složený rudlík se vejde na dno do kajaku pod loďák. Šířka madla korespondovala s předchozím vozíkem, takže si na něj vak pěkně sedl. Dolní část vaku disponovaná na širší rudlík ale plandala okolo a stala se zranitelnou.

Po prvních provozních testech tedy došlo na úpravu vaku – dostal po obvodu třetí stahovací popruh, dno jsem zesílil všitím druhé vrstvy a vnitřní přihrádky při té příležitosti uzavřel zespodu a tak z nich udělal klasické kapsy. Krajní přední přitom rozdělil na menší tak, aby díly žerdě pádla byly v rozích a vak tak vyztužily.

Užitné vlastnosti systému jako celku se vylepšily – zavazadlo se stalo kompaktnější a tudíž skladnější, jízdní vlastnosti se díky užšímu podvozku s malými koly poněkud zhoršily. Několik kilometrů z nádraží k vodě není problém, lesní cesty s rigoly od aut ale vyžadují jistou dávku opatrnosti. Výsledek sice nevypadá nic moc, ale provozně se osvědčil a uvažuji o výrobě podobných vaků i na další méně skladné či těžší lodě. Na snadno sbalitelné menší kusy mi stačí nosný popruh se stahovacími smyčkami na koncích, spojenými na pevných koncích krátkou popruhovou spojkou suplující ucho kufru.

Pokud tedy budete vyrábět přepravník na svou vzducholoď, začněte volbou vhodného podvozku. Musí projít nástrahy civilizace (dráha, MHD), musí vydržet v terénu a musí se bez problémů vejít do lodě. Tvar a velikost přepravního vaku jsou limitovány rozměry plavidla a případným příslušenstvím, které budete přepravovat v kompletu s ním + rozměry dveří a úložných prostor veřejné dopravy. Při konstrukci myslete i na instalaci úchytů pro ruční manipulaci s přepravníkem při nakládce a vykládce.

Střelec