O Ploučnici toho bylo napsáno už hodně, ale to, co se povedlo nám u průrvy, se asi jen tak někomu nepovede.

Ranní pohled z okna nedává moc nadějí na příjemné splutí Ploučnice, ale je rozhodnuto. Nejsme přeci žádná ořezávátka. Venkovní teplota 12 ^oC, voda 14,6 ^oC. Ideální čas jet na vodu, vždyť je teprve 12. září. Sedáme do 2 aut a v deseti lidech vyrážíme z Vrchlabí v brzkých hodinách směr Mimoň.

Mrholí, voda korytem krásně teče a nám se začíná zvedat nálada při pohledu na řeku. No řeku, spíše takový potůček. Zatím netušíme, co nás čeká a někteří jsou stále přesvědčeni o tom, že tohle nebude nic těžkého. Pyšní se svými vodáckými zkušenostmi, ale jak se později ukázalo, bylo to jen chvástání :)

Zimu a lehké mrholení zatím skoro nevnímáme a s očekáváním natěšených dětí na Vánoce nasedáme postupně jeden po druhém do připravených kánoí. Vydáváme se vstříc pískovcovým skalám po vodě. Začátek plavby je opravdu krásný, vjíždíme do uměle vytvořené průrvy vytesané mezi skalami, kde voda svižně teče. Už jsme v tunelu a na konci je vidět světlo. Zvyšující se rychlost proudu dává najevo, že nás čeká zřejmě zážitek, který někteří nechtějí v tomhle počasí okusit. Projíždíme s kolegou po levé straně a s lehkým šplouchnutím a úsměvy na tváři dosedáme v poklidu do velkého bazénu pod průrvou. Jedeme ke kraji, honem rychle vytahuji z barelu fotoaparát a už slyšíme, jak přijíždí druhá kanoe.

Se smíchem kluků míří na pravou stranu průrvy (asi neposlouchali rady pána z půjčovny) a samozřejmě končí cvaknutím. Po chvíli přijíždí třetí...míří na prostředek, a jelikož je dost vody, se štěstím posádka projíždí. Čtvrtá se raději převrátila již v tunelu a konečnou fázi si proplavala. Pátá posádka zřejmě taky nevnímala rady a končí pod vodou:) Však se mrkněte na video, které jsem na místě natočil.

David Podaný