Bylo horké léto 1998 a já se domluvil s bandou lidiček z práce, co vyrážela na víkend splouvat Vltavu. Když jsem na chalupě naložil svou indiánku na auto a chystal se odjet, vyběhla za mnou babička ať nikam nejezdím, že hlásí přívalové deště. Byl horký den, a tak jsem nebral její předpovědi moc vážně.

Druhý den po práci jsme naložili lodě a vyrazili do Vyššího Brodu vlakem. Do vlaku jsem si koupil noviny a četl, že hlásí déšť, a Lipno pouští 10 kubíků. Byl jsem na Vltavě pouze jednou za polovičního průtoku, a proto jsem se z nadlepšeného stavu těšil. Netušil jsem však, že mezitím stoupl průtok na 60 a další den dokonce 90 kubíků.

Dorazili jsme na start a nalodili se. Já s háčkem jsme byli jediní, kteří už někdy byli na Vltavě. Ostatní většinou nikdy v lodi neseděli. Jako „zkušení" vodáci jsme tedy nafasovali pecen chleba a pár drobností, co se neměly namočit do nevodotěsného úložného prostoru, a vyrazili. Pomalu jsem se blížili k prvnímu jezu, na němž již postával hlouček čumilů. Cítil jsem potřebu se předvést, a tak nahlásil háčkovi, že jez známe a tudíž jedeme bez koukání. Když se naše keňa přehoupla přes horizont propusti, hned jsem věděl, že je zle. Dole vlna jak … ! Ozvala se ohlušující rána a já byl katapultován z lodi až před příď. Očití svědkové později vyprávěli něco o sklopení, a pak následném narovnání naší lodi. Každopádně mi na lodi popraskala barva po celém obvodu. Pod vodou jsem udělal pár kotrmelců a vynořil se vedle kéni. Sice jsem ji chytil za madlo, ale prudký proud mi podrazil nohy, a vláčel cca 200 m, než jsem se dostal i s lodí ke břehu. Po odlovení jsme vyždímali pecen chleba a jeli se usušit a přespat k Veverkám. K ránu jsem se vzbudil, kapky deště bubnovaly na stan a podivné hučení mě přinutilo jít se podívat k vodě. Hnědá masa se valila korytem, jen taktak v rámci břehů.

Postupně se všichni vzbudili a usoudili, že asi pršet nepřestane, a tak se vyrazilo na vodu. Vlny nebyly z dnešního pohledu moc velké, ale síla proudu byla to, co posádkám dělalo největší obtíže. Všichni jeli jakžtakž rovně s proudem, ale každé zastavení se neobešlo bez alespoň dvou plaváčků. Některé posádky už zastavení řešily vyskočením z lodi těsně před tím, než najely v plné rychlosti na břeh. Tento způsob se však ukázal jako ne vždy vhodný, páč u břehu bylo často nezvykle hluboko, a plaváček mnohdy ani nenašel dno. Kanál v Herbertově jsem postupně všem odkormidloval a nutno říct, že to byl pro mě v té době silný zážitek. V Rožmberku se přestavoval jez a všechen proud se kroutil do esíčka při levém břehu. Na to si nikdo netroufal, a tak jsme přenesli.

Další jízda se odvíjela podle stejného scénáře, akorát posádkám postupně došly suché hadry a začaly klepat kosu. Vyvrcholilo to vystoupením zadáka  jedné lodi na břeh se slovy: "Já jdu na stopa nebo tady umřu." Třásl se zimou, rty měl fialové. Přemluvili jsme ho, že do kempu je to už kousek, a tam se schováme před deštěm. Půjčil jsem mu své suché oblečení a dojeli na Branou, kde se pod stany a v hospodě krčilo tak 200 lidiček.

Naše první kroky vedly ke kiosku pro něco na zahřátí. Ale obsluha zrovna vylezla z maringotky a vyhlásila, že Lipno plánuje další navýšení průtoku, a za pár hodin se z kempu nikdo nedostane. Zapíchnutý klacek měl signalizovat, kdy už nebude z kempu úniku.

Zhodnotili jsme situaci a rozhodli se ve dvou vyrazit na stopa pro naše auta do Budějovic. Ostatní měli počkat v kempu, a pokud bychom nepřijeli včas, vynést lodě a výbavu do stráně.

Na odjezdové cestě, přes kterou již valil proud, nám přálo štěstí. Šofér, který se bál přejet, nás vzal do auta hned poté, co jsme mu prošlapali bezpečnou cestu.

Ve Větřní nám zastavil za autobusem do Krumlova a odsud nám jel přípoj do Budějovic. Tím se však naše štěstí vyčerpalo. Při zpáteční cestě auty nás v Krumlově zastavili, že dál na Větřní je to neprůjezdné. Kamarád naštěstí znal cestu oklikou, a tak jsme se na Branou dostali 10 minut před plánovaným zatopením. Kemp jsem nepoznával. Všechny stany zmizely a zbyla jen hrstka opilců v hospodě včetně naší skupiny, která rozjařeně vykřikovala, že nikam nejede a čeká na vlnu.

Naložení lodí a napěchování protestujících kamarádů do aut zbylo jen na nás. Nakonec jsme to stihli včas a úspěšně odjeli. Večer jsem to tak zapil, že mě museli odvést z diskotéky, aby mi někdo nenabil, jak jsem vyváděl.

žralok