Diskuse nad článkem |
Re: Voda, Chobotnice, 1/26/2013 9:22:45 AMAle v druhý půlce příštího tejdna by to mohlo wwalit. Černovickej potok, Vejmola, Chotýšanka... O tobogánu Radotínskýho potoka ani nemluvě. Reply
|
Re: Voda, Václav, 1/26/2013 12:39:42 AM.... jistota i naděje,ale taky zdroj zoufalství a neklidu, když člověk musí dělat takovou pitomost, jako bejt v práci, nebo děti jsou nemocné, a zroóóvná něco tečééé, tolik koukání na stránky povodí, tolik dilemat, tolik naděje - klesající společně s tím správným vodním stavem... až jsem se kolikrát přistihl při STRAŠLIVÉ myšlence, že je lépe, když je sucho či mrzne, protože člověk pak aspoň nemusí nic řešit ... Ten klid v duši trval přesně týden.... Reply
|
Přiznám se, závidím....., Milan, 1/25/2013 11:34:10 PMAhoj Václave. Jojo, závidím ti ten zážitek a zároveň ti ho přeji a přeji spoustu dalších podobných. Taky s tebou souhlasím, že by Vladimír měl ty svoje zážitky a povídání už vydat. Určitě bych si ten "rodokaps" taky koupil Ale nazpět k tvému článku...... Je to moc příjemný čtení. Moc hezky napsaný a myslím si, že Vladimírovi šlapeš slušně na paty No nic... Pohledem jsem zkontroloval moji novou, Ježíškovskou Pandu, co zatím stojí opřená hned vedle sedačky a kliknu nazpět a přečtu si tvůj článek ještě jednou Reply
|
Re: Voda, Chobotnice, 1/25/2013 10:50:22 PMNenadávej. Tání je naše pravidelná jistota i naděje. Reply
|
Re: Voda, Václav, 1/25/2013 10:46:13 PMSedím u bedny, nadávám na toho jednoho blbýho prezidentskýho kandidáta a pak zahlásej, že se má příští týden oteplit na +8. Podvědomě mi okamžitě bleskne hlavou:"To by mohlo týct" a pak dál nadávám... Když jsem minulou sobotu říkal kamarádkám, že jsem byl před pár dny na vodě, vytřeštily zrak. Ale babička - tak ta si už zvykla, že jedu i před sivestrem. Reply
|
Voda, Chobotnice, 1/25/2013 7:12:30 PMAno, a buďme ve střehu, předpověď na příští tejden je dost zajímavá. Uvidíme, co z toho vzejde. Zrovínka jsem narazil na moc zajímavý motto: You don´t stop paddling because you grow old - you grow old, because you stop paddling. Tedy: Nepřestáváš pádlovat, protože stárneš - stárneš, protože přestáváš pádlovat. (což se nevylučuje s tim zlehka si zanadávat na ztuhlý singlířský kolena) Reply
|
Re: mlha, Václav, 1/25/2013 1:48:49 PMStréců, nedé se přemlóvat a piš(te)! Co má člověk jiného dělat za dlouhých zimních večerů....(tož vím samozřejmě o něčem, ale to sem nepatří) Reply
|
Re: mlha, sommi, 1/25/2013 1:43:04 PMMy jsme tak jednou jeli po tmě dolní Moravu, bylo to v červenci. Vyrazili jsme ve třech na dvou pálavách s tím, že se v půli cesty k lichému kamarádovi přidá dívka, na kterou chtěl zapůsobit. Tak jsme čekali na dívku a ta nešla a nešla... Protože to bylo už v době mobilní, tak kamarád neustále odbíhal telefonovat a vracel se s ujištěním, že už tu každou chvíli bude. Slečna dorazila asi o půl jedenácté a tak jsme slavně pokačovali v plavbě. Morava je u nás vlastně jenom natažený rybník, takže jediné nebezpečí hrozilo od naplavených stromů, kterých je v meandrech plno. Nejdřív jsem měl jako dobrý háček snahu hlásit překážky stylem "Karle, vlevo. Ne, vpavo. Já nevím..." potom jsem hlásil "Karle zastav, já ohmatám cestu" a po větvích jsme ručkovali dál. Potom jsem usnul a Karel mě dovezl až ke svítání k vlaku. Pobalili jsme pálavy a rozloučili se s dívkou, na kterou ta dobrodružná plavba asi nezapůsobila, protože už s náma nikdy nejela... Reply
|
Re: mlha, Vladimír, 1/25/2013 12:48:47 PMDobrý nápad - pokud je to velikonoční Sázava. Včera jsem se koukal na film o Grandkaňónu - tam by Tě za něj asi vyprali (nebezpečí požáru). Story na toto téma má každý přehršel, pdržím na uzdě moji grafomanskou mánii a těším se, že do diskuze přispějí i ostatní Reply
|
mlha, Střelec, 1/25/2013 11:00:52 AMKdysi jsem jezdíval Sázavu na Velikonoce (ze Světlý do Pikovic, hezkej čtyřdenní vejlet). Potkal jsem nějakou bandu, v ní byl kamarád z vojny a tak jsme pokračovali pohromadě. Lágrovali jsme pod zříceninou na Zbořeňáku a večer se vyrazilo do hospody ve vsi naproti. Tou dobou jsem byl ještě abstinent, takže jsem z hospody vypad s předstihem. S tmou padla mlha a návrat přes vodu se poněkud zkomplikoval. Nakonec se mi podařilo víceméně naslepo přepádlovat na kempoviště. Míst vhodných pro přistání tam moc nebylo, tak jsem u toho nejlepšího v kořenech vrby zapálil hřbitovní svíčku a zalez do spacáku. Ráno přišla děkovačka - postupem času mlha zhoustla a návrat z hospody by se bez navigačního světla pro partu dost zkomplikoval. Reply
|
Re: Kolvánoční plavby, Had, 1/25/2013 8:36:48 AMTo asi zazil kazdej ze baf a najednou tma,kor kdyz ty oblevy chodej nako pravidelne v lednu:-)me se to stalo na Hadovce a Holoubkovskym potoce to pak jedes na usi a ne na voci taky peknej adros!Si rikas v dalce to pekne huci naklanis hlavu,si rikas to je stupen co pozere aj kamion,zatacka a nic porad to huci a nakonec zjistis ze to je dalnice za kopcem:-) Reply
|
Re: Kolvánoční plavby, Vladimír, 1/24/2013 6:38:27 PMJo, když jsme u těch děsných zážitků ve tmě. Jeden hodně špatný mám z nedalekého okolí loděnice na klidné Brněnské přehradě. Jednoho pozdního večera koncem listopadu bylo hodně teplo, hodně vlhko a hodně mlžno. Jel jsem kolem loděnice cosi vyřídit do Tišnova a řekl jsem si, proč ne, mám čas a zima není, tak se trošku svezu. Vzal jsem singla slalomku ("Francie", kdo ten typ zná, ví, jaký je to subtilní zařezávák) a vyrazil na přehradu. Do noční tmy a do mlhy, která byl ne jako mlíko, ale jako řádně našlehaná smetana. Pár záběrů pádlem, pár kapek mrholení na brejle a nevidíš ani břeh, ani loď, pořádně ani vodu, do které by člověk zabral pro větší stabilitu. A neznáš ani směr, kam v té listopadové vodě bez plovačky plavat, kdybys tam to pádlo strčil blbě. Hned se vyrojili skřítkové křečovitosti, lability a nejistoty... No, po chvilce pádlování přede mnou cosi ztemnělo a podél břehu jsem našel cestu k loděnici. Ale zpětně jsem si uvědomil, že ta plavba byla pěkně blbej nápad... No ale na druhé straně, moje nejkrásnější noční zážitky se vážou na červencovou Ohři. Měl jsem narozeniny, které jsem slavil na loděnici sólo večerem u ohníčku, kolem desáté v noci dal na vodu loď, a při měsíčku tu řeku splouval. Dnes mi ve vazbě na tuto plavbu rezonuje v mysli Zdeněk Šmíd a Eržika z Balady pro banditu, řeka pohádkově žila, a tyto narozeniny byly snad nejlepší v celém mém životě. Druhý den dopoledne jsem doplul do Perštejna, dal loď na dráhu a byl jsem o rok starší. Reply
|
Re: Kolvánoční plavby, HH, 1/24/2013 12:51:16 PMKdysi se mi něco podobného přihodilo na Bílé Ostravici. Jet WW II(III) v úplné tmě jen popaměti a citem, to je zkouška nervů a patří to k mým nočním můrám. Jindy se mi tam stalo, že začalo tak hustě chumelit, že jsem taky viděl lautr kulové. Bílá a nebo černočerná tma - ono to vyjde nastejno. Na tu Bílou Ostravici mám prostě pech. A moje kamarádka a kolegyně taky: Jednou jeli s manželem a s dětmi ne na vodu, ale na běžky, jenomže uklouzli v zatáčce na nástupním místě na Mezivodí a skončili i s autem až v korytu. Hledáte adrenalin? Jeďte na Bílou Ostravici! Reply
|
Re: Kolvánoční plavby, Václav, 1/24/2013 8:53:03 AMjj, já si ty svoje pošahaný plavby psaním taky (re)konstruuju znova, užívám si podruhé (double run is double fun).A pak to přitesávání, dylítování, uhlazování, dvacet verzí (Petr by mohl vyprávět), než z toho vyleze ten otisk reality.... No, však to určitě znáš. Ale už bys mohl uvažovat o vydání svých vyprávěnek, jak se tady ozývá. Rád si je zakoupím Reply
|
Re: Kolvánoční plavby, Vladimír, 1/23/2013 11:22:45 PMTo ne já Václave, to život... Ostatně, každý máme svůj styl a ten Tvůj je vždy tak trošku (v dobrém) znepokojivě od srdce... No, a k tomu mému: Člověk v tom autdóru kolikrát trpí jak pes, až je to k nežití, a bojí se jak prase, a pak přijde domů, sedne do tepla, dá si sklenku červeného, a vypráví, a přehání... no a to právě je to dobrodružství! Reply
|
Re: Kolvánoční plavby, Václav, 1/23/2013 10:52:07 PMVláďo, ty píšeš (a pluješ) jako pánbu.... Kam se na to hrabu Reply
|
Kolvánoční plavby, Vladimír, 1/23/2013 2:43:14 PMJá vím, že ten článek je o něčem jiném. Ale při čtení prvního odstavce se mi vybavila jistá story, spjatá s úplně jinými emocemi. Bylo 21. prosince, tekla krušnohorská Bystřice a s parťákem jsme se domluvili, že to ve dvou na singlech splujeme do Ohře a po Ohři do Vojkovic. Tedy, až se odpoledne vrátí z práce. Na vodu jsme sedali, před sebou cca 8 km peřejnaté řeky WW II v liduprázdném údolí, šeřilo se. Plavba přes Ostrov je drbačka, meandry, jezy atp., takže do lesnatého údolí jsme vpluli současně se tmou. Bystřice je zde široká kolem sedmi metrů a rychle teče v kamenitém řečišti. Nepluli jsme to poprvé a cestu jsme dost znali, přesto hledat plavební dráhu v černé tmě mezi bělobou zasněžených břehů podle světélkování pěny a základního vodáckého instinktu bylo dost o držku. A pokud ne o držku, docela jistě o loď - parťák tu svoji zlomil zhruba v polovině plavby, nechal ji tam a jak byl v plovačce s přílbou a s pádlem v ruce, se rozběhl ve vysokém sněhu lesem do Vojkovic. Moje maličkost pokračovala ve splutí noční Bystřice sólo. Nebylo to lepší ani horší než předtím, věděl jsem, že kromě kamenů zde překážky nejsou, a i když budu mít problémy, v relativně mělké vodě se neutopím. Problémy začaly s vplutím do rozvodněné Ohře. Za normálního stavu jsou zde velké balvany, které široká řeka v pohodě obtéká. Za vysoké vody byly balvany zatopeny a dělaly víry a proudy, které jsem v nočním tichu zatraceně slyšel, ale ani trošičku neviděl. Ba neviděl jsem ani břehy, jen světlejší pás oblohy nade mnou. A protože vím, jaké je to plavat v rozvodněné velké řece, natož v zimě, měl jsem na své útlé slalomové singlovce strach, pořádný strach. Konečně přetnul oblohu nade mnou železniční most a hned za ním zasvítily Vojkovice, vyhřátá hospoda pár metrů od břehu a v ní parťák, napojený soucitnými sousedy několika grogy. A dál bylo dobře. Ale ten strach z konce této cesty, na tento strach nikdy nezapomenu. Reply
|