Na Rábu jsme se chtěli vypravit už v roce 2020, ale 1.9. Maďarsko zavřelo hranice, a tak na ni došlo až vloni. Plavbu jsme se rozhodli zahájit v rakouském Feldbachu, což mělo dvě výhody. Jednak cestou tam pouze jeden přestup v Grazu a vzdálenost od řeky v místě startu, kde je to z nádraží jen přes silnici. Na pravém břehu za mostem jsme nafoukli naše 2 Pálavy, zašli si na terasu blízké restaurace na pivko a na nákup. Vyplouváme v půl 5 a řeka tu má vysoké kamenem zpevněné břehy. Cestou jsme museli překonat 2 jezy, které jsou bez propustí a musí se tedy přenášet po břehu. Plavbu ale víc znepříjemňovaly kamenné záhozy, které nelze splout a loď se musí obtížně přetlačit mezi kameny a nebo přetáhnout po břehu. Snad proto jsme ujeli jen asi 8 km.

Vhodné místo k přistání jsme našli na levém břehu poblíž obce Johnsdorf. Břeh byl celkem zarostlý křovím a stromy, ale místo na stan se nám podařilo najít. Mysleli jsme si, že jsme dobře schovaní a nikdo o nás neví. O to víc nás překvapilo, když k nám ráno z polní cesty neomylně zajel traktor, z něj vystoupil pán a hned se do nás pustil, že tento kus břehu je jeho, že se tam nesmí tábořit a chtěl zavolat policii. Teprve, když viděl naše lodě, asi pochopil, že záhy zmizíme a odjel.

Druhý den byly břehy opět zpevněné kameny, což se nám nelíbilo, doplněné kamennými záhozy a také přenášením několika jezů. To je vždy dost dlouhé, protože u všech jezů jsou na obou březích budovy mlýnů a domy. Jen u jezu poblíž Hohenburgu nás příjemně překvapilo posezení se stoly, lavicemi a automatem na nealko nápoje. Je to spíš pro cyklisty, neboť po břehu vede cyklostezka, ale ani my jsme posezením na svačinku nepohrdli.

Na dvou místech je řeka přehražena a část vody odtéká do ramen zřejmě původního koryta. Jedno jsme propluli, a i když jsme museli přetáhnout padlý strom, líbily se nám tu přírodní břehy. K večeru jsme našli hezké místo na táboření na pravém břehu a z navigace jsme zjistili, že už jsme v Maďarsku. To nás po zkušenosti s nevrlým Rakušanem z rána docela potěšilo. Tady jsme nikomu nevadili, i když také projel kolem po polní cestě pán s multikárou. Postavili jsme stan, připravili ohniště a šli se podívat do nedaleké vsi Alsószolnok. Tady nás překvapilo, že v místní hospodě mají Plzeň. Majitel byl asi fanda plzeňského, protože měl i na ruce vytetováno Pilsner Urquel.

Třetí den jsme dopluli k 300 m vzdálenému jezu, který se sice také musel přenést, ale bylo to jednodušší než v Rakousku. Řeka tu teče buď v Maďarsku, nebo tvoří hranici. Jsou tu přírodní vysoké břehy, ale i plážičky a to se nám líbilo mnohem víc než zpevněné břehy v Rakousku. Kolem poledne jsme připluli k 3 stupňovému jezu na okraji Szentgothárdu. Ten se přenášet nemusí, protože u levého břehu byla otevřená branka do asi 90 m dlouhé sportovní propusti. Krásné svezení.

Pod jezem jsme zastavili a šli do města. Kousek za náměstím jsme si dali dobrý oběd v samoobslužné restauraci. Bylo to formou švédského stolu a za jídlo jednotná cena. Pak nás zaskočilo, že místní SPAR  měl otevřeno jen do 13 hodin (byla neděle), ale malý obchod s potravinami jsme našli. Za mostem 400 m od jezu je řeka regulovaná až k soutoku s řekou Lapsics, která přitéká zleva. Dál pokračují zase přírodní vysoké břehy a pláže. Jen přibylo v řece naplaveného dřeva, které šlo vždy objet. Na březích jsou většinou listnaté lesy.

Cestou jsme přenášeli jez u Magyarlaku. Nad jezem je u pravého břehu molo, takže se dobře vystupuje. Tábořili jsme v hezkém kempu Berek poblíž Rábagyarmatu. V září tu již nikdo nebyl, ale když jsme zavolali na telefonní číslo, které bylo na ceduli u výstupního mola, přijel za 20 minut pán, zapnul nám elektriku, otevřel umývárnu a kůlnu se dřevem na oheň. Tak jsme poseděli u ohně při kytaře.

Polední den se charakter řeky nezměnil. Jen se občas objevily vlnky, které by se daly nazvat lehkými peřejkami. Před polednem jsme dopluli k mostu u obce Csakánydoroszló vzdálené 1,5 km na levém břehu. Mysleli jsme si, že si tam dáme oběd, ale restauraci jsme nenašli, a tak jsme se jen občerstvili pivem Dreher a v obchodě doplnili jídlo. Dál nás ještě čekalo přenesení jezu těsně před Kormendem. Přenášení vlevo není dlouhé. Hned pod jezem přitéká zleva řeka Pinka. Kemp na konci města, které leží celé na levém břehu, byl zavřený. Postavili jsme tedy stan na břehu vedle něj. Pak jsme si ještě došli  na dobrou večeři do restaurace kousek od náměstí. Ráno jsme se už jen sbalili a odešli na 1,5 km vzdálené nádraží a přes Sopron a Vídeň odjeli domů.

Rába, po které jsme ujeli něco přes 80 km, se nám líbila mnohem víc v Maďarsku a rakouský úsek bychom klidně oželeli. Dalo by se tedy začít až v Szentgothárdu, ale bylo by škoda přijít o 8 km dlouhý hezký pohraniční úsek. Řešením by bylo vyplout od rakouského Jennersdorfu, odkud je to po řece do Maďarska jen 5 km .Jen je to podle mapy dál od vlaku (2 km).

Franta