Rozhodl jsem se využít příležitosti návštěvy babičky a dědy kousek od Domažlic a hledal na průvodci, kam by se dalo na jeden den v sobotu vyrazit. Podle stavu vody a popisu řek v okolí jsem se rozhodl pro Radbuzu, která by alespoň nějakou vodu mít měla. Úsek od Horšovského Týna do Holýšova má cca 20 km a cestou jsou i nějaké jezy, které bych si při troše štěstí mohl sjet. Vyrazím v 10 hodin a tak kolem 13 až 14 hodin tam přeci musím být. Nasedl jsem nad mostem pod hradem a hurá na jízdu.

První dojem byl tak nějak smíšený. Vůbec to neteče, ale vypadá to, že vody je ok. Po cca 5 minutách jsem přijel k prvnímu jezu a to trochu zklamalo moje očekávání, protože vody bylo málo a sotva stačilo, abych loď po jezu spustil na šnůře.

„No tak jezy si asi nesjedu no, alespoň se projedu.“ Řeka dál vede mezi stromy a občas na břehu je vidět torzo zbytku po nějaké pramičce či krmelci pro zvířata. Řeka je čistá a úplně bez známek civilizace. Srnka, kterou jsem potkal cestou, na mě koukala, že tam člověka v životě neviděla. Druhý jez byl úplně suchý, ale jen koruna a ta byla železná a hned pod jezem voda. Spustit by stejně nešel, tak mi ani nevadilo, že musím přenášet po břehu.

Další jez má šikmou desku a snad tam bude voda. Voda na jezu skutečně byla, ale pod jezem bylo takové množství ostrých kamenů, že jsem moji laminátovou loď tahal po břehu. Jez má u sebe elektrárnu a rybí přechod. Přechodem neteklo skoro nic, takže vody fakt málo.

„Za to nemůže MVE,“ říkám si, protože na koruně jezu voda je a pod ním taky. Dávám loď na vodu a koukám, čumím a v tom mi vyjel provaz z ruky a loďka pluje směr Holýšov. Bez mě. Tak hurá do vody. Super, že dopadla přímo do proudu pod elektrárnou. Jako na potvoru zrovna tam bylo vody dost a já v žabkách ji ulovil po 50 metrech.

Po nalodění byla cesta pěkná. Zatáčky, meandry občas i nějaká vlnka. Jediné, co trochu kazilo dojem, byly napadané stromy. V jednom okamžiku jsem si připadal jak Josef Abrhám ve filmu svatební cesta do Jilí. A to v tom momentě, když jsem byl rukama na kládě, nohama v lodi a zády ve vodě. Ale jinak, i když občas místa vypadal hrozivě, jsem nikde vylézat nemusel.

Další vzdutí naznačovalo jez, který je zapsán jako nebezpečný a to jez v Křenovech. Je vysoký a za velké vody bych opravdu nechtěl před ním vysedat. Výlez je totiž cca 2 metry nad jezem po železném žebříku. Samotný jez je za malé vody pěkný, skládaný z kamenných kostek. Dolů do lodě se zase leze po žebříku, takže nastupování malinko větší level. Dále jedu meandrujícím korytem lemovaným spousty stromů, i když některé již byly okousány bobry. Tok má romantický charakter.

Další šikmý jez s regulujícím stavidlem nad Staňkovem - Bílý mlýn opět přenáším a za krátkou chvíli dorazím na jez, který je součástí dalšího mlýna. Díky kamenům nejde jez ani spustit, tak se musí loď přenášet. Kdo se pod tyto kameny podepsal, tomu bych nasadil korunu.

Ale říkám si, tak hold se kousek projdu po břehu. Loďku jsem přenesl a pod jezem se stal pro mě div, který mě zprvu překvapil. Potkal jsem na břehu patru lidí s loďmi. Tedy přesně tři plastové vydry a 6 vodáků, kluci věk cca 20 – 25 let. Překvapení pak vystřídalo zklamání až naštvání, když jsem zjistil, že ten nejstřízlivější má pod kůží alespoň dvě promile. Raději jsem pokračoval rychle dále, nerad bych je někde tahal z vody. Nejsem, myslím, žádný moralista. Neříkám, že si pivo na vodě nedám, ale v tomhle stavu bych do lodě nesedl.

Kousek pod Staňkovem nastalo volejové peklo. Voda tekla podle větru spíše proti lodi a díky silnému protivětru se pádlovalo nepěkně. Přijel jsem před další jez a vypadli mi oči z důlků. Úplně suchej. Nad deskou, na desce, prostě kam jsem se koukl, byly sedimenty plné mrtvých ryb. Mrtvé mušle a všude ve vzduchu cítit rybina. Loď jsem přenesl přes desku. Všechna voda nejen že šla mimo jez do náhonu, ale náhon se vracel daleko pod ním. Šel jsem po kamenech těsně pod vodou a za sebou táhl loď. Občas jsem přejel nějakou lagunu, ale šel jsem pěšky dost daleko. Kolem jsem koukal, abych nešlapal na mrtvou vegetaci. Voda se pod výpustí z náhonu opět zvedla a dalo se jet normálně. Škoda, protože v místě, kde je sucho, má řeka krásný spád a profil dna ukazuje, že zde mohly být velice pěkné peřeje.

Pokračuji po řece dál a objeví se cedule s nápisem: pivo 250 m. To mě překvapilo, protože si říkám, že co bych si na této řece neotevřel, je zrovna stánek s občerstvením. Napadlo mě, že už se tedy asi musím blížit k cíli své plavby, že Holýšov je nedaleko. A byl. Jen poslední jez mě zaujal svou stavbou, tzn. šikmá deska a skok na konci cca 1,5 metru. Tohle jsem ani neuvažoval, že zkusím. Bohužel tedy, zrovna když je na desce vody dost i na laminát, tak hup na konci mě silně odradil. Asi bych po dopadu na hladinu počítal všechny obratle v těle.

Nad mostem přes Holýšov, kde jsem končil, jsem se ještě pohoupal na pěkných peřejkách, tak mě to po předchozích dojmech zase nabilo optimismem. Určitě se ještě na Radbuzu vrátím, a to buď za větší vody stejný úsek, či chci ještě zkusit hodní tok a pak úsek od Holýšova do Plzně.

Viktor

Poznámka redakce: jez byl nahlášen na ČIŽP jako suchý s úhynem živočichů, ale následná kontrola několik dní poté nezjistila žádné pochybení. Text vyjádření: Na základě šetření provedeného na místě a vyhodnocení získaných podkladů nezjistila inspekce porušení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a nebude zahajovat řízení o uložení pokuty.