"Zařídila jsem vám dvoudenní rafting na řeku Gauju!" píše se v SMS zprávě. Jsem na výletě se studenty v Lotyšsku a tuto zprávu od naší kamarádky Dace přijímám se smíšenými pocity. Jednak jsme v našich původních plánech počítali s třídenní plavbou na kánoích, jednak naše představa o romantickém táboření na břehu řeky Gauji vzala za své. Dace totiž z obavy před velkým množstvím komárů rozhodla, že po první etapě se pojede zpět na ubytovnu.

Nicméně se ve smluvený okamžik dostavujeme na místo startu plavby. Jsme připraveni na rafting. Máme boty do vody, náhradní oblečení a psychicky se chystáme na dřinu pádlování v klidných vodách Gauji.

Když přicházíme k písčité pláži, k našemu velkému údivu na břehu řeky na nás místo gumového raftu čeká vor, jehož základem jsou plastové trubky a desky z dřevotřísky. Místo pádlování grilujeme a piknikujeme s našimi lotyšskými přáteli, dojde i na rybaření. Loď odstrkují bidly dva voraři, v místech většího manévrování, obeplouvání a prouplouvání kolem ostrůvků dojde i na naftový motorek. Pomocí něj se voraři pohybují zpět proti proudu, když si jedou pro novou várku klientů.

Brzy je nám ale líto, že nemůžeme pádlovat, protože nám prší na hlavu a dává se do nás chlad. Proto děláme časté přestávky v krásných písčitých zátokách a na břehu zkoušíme různé druhy rozehřívacího pohybu. Nicméně jsme rádi, když už se objeví most signalizující konec první etapy. Vzhledem k předpovědi počasí se dohodneme s voraři na zrušení druhé etapy.

Řeka Gauja znamená pro Lotyše totéž, co pro Čechy řeka Vltava. Na jejích březích se nachází historické hrady Sigulda, Turaida, Krimulda, středověké město Césis. Část údolí Gauji je chráněno národním parkem. V hlubokých lesích kolem řeky se vyskytují zajímavá zvířata od vodního ptactva až po divoké vlky, medvědy nebo losy.

Pro vodáky je splavných zhruba 400 km toku, což nabízí mnoho dnů romantického putování řídce obydlenou krajinou, řadu míst pro volné táboření, romantické ohníčky na písčitých plážích řeky. Nejsou zde peřeje, ale ani jezy, takže řeka vesměs stále proudí a bez problémů se denně dá urazit velké množství kilometrů. Průvodci doporučovaná denní dávka je mezi 20 – 30 km denně.

Dobrý průvodce byl vydán polským vydavatelstvím Pascal, Gauja – przewodnik kajakarzy. Lze ho objednat na Internetu. Topografické mapy armády Sovětského svazu lze stáhnout volně z českých mapových serverů nebo současné, poměrně kvalitní, levně zakoupit v každém info centru v oblasti.

Obtíže, se kterými se lze potkat, jsou zejména komáři a pak 1400 km, které je nutno z Čech ke Gauje ujet.

Půjčování lodí v Lotyšsku je poměrně obtížné. Zkoušel jsem několik místních agentur, které měly stránky v angličtině. Na moji emailovou poptávku neodpověděla žádná, navíc půjčovné pro cizince je obvykle docela vysoké. Asi nejjednodušší možností, jak si půjčit lodě v Lotyšsku, je využít informačních center, např. v Rize, Valmieře nebo Césis, kde se lze velmi dobře domluvit rusky nebo anglicky.

Dále je třeba dodržovat i základní bezpečnostní pravidla. Lotyšsko je sice součástí EU, nicméně sovětský vliv je zde stále přítomen. Zejména doporučuji nenechávat nikde nic bez dozoru a nechodit nikam o samotě. Mnoho Lotyšů je přátelských a pohodových, nicméně opatrnost může ušetřit případné problémy a nedorozumění.

Z veřejných prostředků lze pro cestu do Lotyšska využít levnou a relativně pohodlnou autobusovou přepravu Student Agency do Rigy nebo dražší letadlo. Pro cestu vlastním autem je nutné počítat se zdlouhavým přejezdem přes Polsko, minimálně 10 hodin. Projíždí se mnoha obcemi a všude se měří. Naproti tomu průjezd Litvou je hladký, a pojedete-li přes Vilnuis, doporučuji při trošce štěstí na vodu splutí peřejnaté říčky Vilnele, která v závěru před soutokem s řekou Neris protéká centrem města. Hodně mi svojí atmosférou připomíná karlovarskou Teplou.

Šangve