Při průzkumu méně náročných prázdninových řek Rakouska se v srpnu 2024 přesouváme z řeky Enns na blízkou řeku Mur.

Alpy, jak známo, vznikly nárazem drobnější kontinentální desky Jadranu do konsolidované desky Euroasijské. Dopadlo to trochu podobně, jako kapota auta po srážce. Proto má část hřebenů a údolí, a tím pádem i řek, směr západojihozápad – východoseverovýchod, tedy přibližně kolmý na tuto srážku. Teče tak Inn a střední tok Enže. Stejný směr má i vybraný úsek řeky Mur. Pak se stáčí k jihu a jihozápadu a odtéká do Slovinska, aby jako chorvatsko/maďarská hraniční řeka Mura/Zala vyústila zleva do Drávy. Jako svou základnu pro Mur volíme poněkud punkový kemp v obci Unzmarkt, ve kterém se nachází i místní  koupaliště.

Mur od Murau do Unzmarkt

Klidnější úsek na řece Mur začíná od městečka Murau. Vyplouváme proto od prvního mostu pod Murau. Podle místní cedule se jedná o nejdelší samonosný dřevěný most v Evropě. Na levém břehu se zde nachází louka a parkoviště pro jakési zahradnictví, na pravém břehu vodočetná stanice.

Vodu má Mur čistou, příjemně plyne mezi zelenými břehy a štěrkovými ostrovy.

Slunečné počasí nám tentokrát přeje. Míjíme balvany i ve dně zaražené zpevňující kulatiny.

Občas se vyskytne zábavná peřejka.

Velmi příjemnou řeku občas krosí lávky a silniční mosty.

Zastavujeme na pláži. Obědváme. Při opékání sýra na ohníčku nás míjí trojice místních vodáků.

Jeden z nich pluje i na českém zeleném gumovém výrobku. Pálavu ovšem využívá jako kajak, nechybí precizní „německojazyčná“ kolejda.

Příjemnými peřejkami se dostáváme k zastřešené pěší lávce. Před ní ústí do Muru zleva proud kalné vody.

Jedná se o místní potok Katschbach. Nechávám kamarády svačit na přilehlé pláži a za jejich mírného posměchu se vydávám na průzkum proti proudu Katschbachu.

Proud je ale tak silný, že vypádlovávání brzo vzdávám. Táhnu pálavu na koňadře po kolena v osvěžujícím toku. Asi po sto metrech u prvních peřejek otáčím a kalná voda mě unáší zpět do řeky Mur.

Mur stále proudí mezi loukami, občas se objeví balvan či peřejka.

Obdivujeme skalní scenérie. Ze břehu nás občas pozorují rakouské stračeny, někdy i výrazně zavánějící.

Pod peřejkami u mostu přistává pár rakouských vodáků. Narváno tu rozhodně není.

Pak po asi kilometrovém voleji doplouváme k zajímavé kovové pěší lávce pod hradem Frauenburg. To je náš dnešní cíl.

Přistáváme na levém břehu u lávky, kde jsme nechali auto na pendl. Řidič prohledává kapsy, ale klíče nikde. Nechal je v autě dvacet kiláků proti proudu. Naštěstí vše řeší místní vláček, nádraží je nedaleko. A my ostatní sušíme, balíme a přecházíme přes lávku do kempu, který leží v dochozí vzdálenosti na pravém břehu.

Mur z Unzmarkt do Judenburgu

Další den se nikomu na vodu moc nechce, vyrážejí raději do vyšších nadmořských výšek na pochod přes horské louky. Naštěstí dorazil pár kamarádů na kolech z Čech. Z dlouhého šlapání do pedálů jsou dost zničení, tak jim rád udělám průvodce na krásné řece.

Od kempu přepádlujeme volej místního jezu na levý břeh, kde obneseme nesjízdnou betonovou příšeru uctivým obloukem.

Řeka se s námi rozeběhne. Obědváme po pár kilácích plavby na štěrkové pláži. Při koupání v průzračné vodě se necháme unášet proudem.

Pak potkáváme tři místní hovorné kajakáře.

Ten nejsdílnější bydlí ve Vídni. Jezdí na kajáčku původem snad z nějakého hobbymarketu.

Projíždíme jediné trochu těžší místo – kmen vrbičky v peřejce tu chtivě chňapá do proudu. Kajakář se vrbičky chytá.. a už plave. Přistáváme a vracíme se pro něj. Je v pořádku, jen mu prý uplaval ručník. Motáme se různými rameny mezi ostrovy a občas prohodíme pár slov s Rakušany. Po chvíli vidím něco vlát pod vodou. Je to ztracený ručník, který lovím a předávám majiteli.

Před městem Judenburg se klene vysoký silniční most. Přistáváme pak na pravém břehu u zakryté pěší lávky.

Balíme a táhneme nafukovačky na vlak. Cestou nás předjíždí náš známý kajakář na koloběžce. Necháme se příjemným místním vláčkem odvézt zpět těch 20 kiláčků do Unzmarktu, kde se osvěžíme na místním koupališti.

Závěr

Ještě jsme na Muru propluli jeden mírně dolnější jednodenní úsek ze Sankt Lorenzen do Sankt Michael, tedy k dálnici směr Česko. Úsek byl bez jezu s podobným charakterem a jen mírně klidnější vodou, než úseky předchozí. Místo opakování napsaného (velmi pěkné, čistá voda, zcela bez davů,..) tak raději následující fotka, dokládající, že na prázdninové řece vládla pohoda.

Ahoj Eki