V pátek se to už nedalo vydržet. Voda tekla všude. Po zahradě, po silnicích. Dokonce jsem šel okouknout náš místní Draháňský potok, jestli nebude prvosjezd. Nebyl. Kvůli 300 m sjízdného veletoku nemá smysl vytahovat loď.

Ale v sobotu jedeme. Něco jednoduššího a blízko Prahy. Zkušenost s minulou únorovou vodou, kdy jsme kvůli 5 km na vodě ujeli 400 km autem, nám stačila. Rozhodnutí kam padlo až ráno. A v 11 hodin se na zamrzlém parkovišti v Rakovníku připravujeme na sjezd hnědého, ale slušně vodnatého potoka. 90 cm na vodočtu pod Rakovníkem je pro sjezd víc než dostačující stav. Bílé kry na březích ve výši hlavy s hnědí pod námi ostře kontrastují a zároveň budí respekt. Zpočátku napjatě napínáme krky před každou zatáčkou, není-li za ní náhodou nebezpečná ledová past. Posléze zjišťujeme, že kry sedí na stromech, na loukách v okolí i na koruně suchého jezu, ale v proudu vody už nejsou. A tak si je prohlížíme. Některé jsou sněhově bílé, jiné průhledné a ostré jako sklo. Obdivujeme stvoření i Stvořitele.

Cesta probíhá skutečně (jak psáno v kilometráži) bez velkých problémů, občas přetažení padlého stromu, někde kličkování mezi větvemi v meandrech. Jezy jsou většinou (až na jeden) sjízdné. Luboš jede v singlu a předvádí při nechtěných bočních nárazech do padlých kmenů akrobatické kousky. Do vody se nikomu nechce, teplota lehce nad nulou a neoprénu máme poskrovnu. Koupal se jen pejsek, kterého v rychlém úseku smetla vrbová větev z lodi. Dlouhokrké volavky, prohánějící se nad námi, a sluníčko, které na nás vykouklo právě ve chvíli, kdy taháme Lubošovu napůl potopenou loď z proudu, vnímáme jako milé povzbuzení. Díky.

Zdá se, že do večera v klidu dojedeme do Městečka, kde máme pro zpáteční cestu k autu zaparkované kolo. Ale ouha. V Pustovětech na nás čeká překvapení. Koryto potoka je v délce 400 m zcela zablokované krami a i dále jsou kry všude v proudu nachytané ve stromech. Průjezd by byl dost nebezpečný. Tak pro dnešek konec. Most a silnice jsou naštěstí na dosah. Teď už jen před zraky místních obyvatel zachumlaných do péřovek a čepic umýváme sněhem pádla a lodě od bahna a pak už honem do tepla.

Tomáš