Neděle 4.5.

Ráno opět hlasatel coby budíček, snídáme a přemýšlíme, kudy k řece. Je to odhadem 200 výškových metrů, a protože se stráň zdá vcelku schůdná, míříme rovnou dolů. Horolezecký sestup v neoprenech a s kajakama - žádnej hit. Aspropotamos má vody dost, obtížnost tak WW II. Končíme nad přehradou, kolem ní se necháváme převézt busem a pokračujeme dál. Jonáš má radost, že to je voda podle jeho představ, zatímco Šárka má oči vytřeštěný. Díky díře v kajaku a vodě vevnitř se jí obtížnost zvyšuje a každou chvíli musí vylévat. Končíme u taverny, kde jsme včera přejížděli již zmiňovaný most. A protože již včera jsme si tu tavernu obhlédli, tak dnes máme rybí hody. Mńam!! Po hodech nasedáme do busu a jedeme směr Trikala. Za zmínku stojí to, že počáteční šotolina přešla v kvalitní asfalt a po vystoupání přes sedlo, kde se koulujeme (skutečně tam byl sníh!!!!), sjíždíme do Trikali. Víťa skoro pořádá malou oslavu, neboť po hodně dlouhé době konečně zařadil i čtyřku. Po mírném bloudění při hledání spaní nacházíme hezké místo s výhledem na Meteoru.

Pondělí 5.5.

Ráno balíme a připravujeme se na návštěvu Meteory. Jen, co přejedeme most kousek od tábořiště, tak se na palubní desce rozsvěcuje kontrolka EDC a autobus zdechává. Servisní knížka prozrazuje pouze, že to je závada motoru a doporučuje servis. Takový rady aby čert vzal. Naštěstí po vychladnutí motor opět naskočil a jedeme. Ale tato závada se však ještě objevuje několikrát. Po prohlídce kláštera Metamorfoses jedeme do Kalambaky, kde si dáváme gyros a pokračujeme k řece Klinovitikos. Ten pak pojedeme společně s řekou Malakasiotiko a Pinios, neboť na sebe navazují. Víťa mezitím dojede do Trikaly, kde by měl být servis a sejdeme se u mostu. Klinovitikos mi připomíná Vavřinec - voda teče, sem tam strom, párkrát obnášíme. Soutok Klinovitikosu a Malakasiotika je docela hustej, protože řeky tečou proti sobě a vody do sebe narážející vytvářely docela vysoké vývařiště, které si pochutnalo na Liborovi. Ten však asi na čtvrtý pokus zvedá. Na Piniosu (obtížnost WW I) si Šárka od Slona půjčuje singla a Slon pokračuje na kajaku. Zatímco Šárka na singlu vypadá normálně, Slon však připomíná zapadlého vlastence. Všichni čekají pod každým těžším místem, kdy Šárka zaplave. To přichází až pod jednou skálou, kde z nezvyku zazmatkuje a už plave. Nevzdává to, pokračuje dál a medituje nad tím, že vymění kajak za tenhle singl. Přijíždíme k mostu u Kalambaky, vytahujeme a vidíme, jak se náš autobus vrací ze servisu. Prostě to vychází skvěle. V servisu prý vyměnili filtr a svorkovnici. Nakládáme se dovnitř a přejíždíme na Aliakmona a kempujeme u místa, kde zítra začneme. Pohled na řeku slibuje značný nadstav. Vodnatá řeka s víry a karfioly - prostě co moc nemám v oblibě.

Úterý 6.5.

Ráno se balíme, ještě záplatuju Šárčin kajak a vyrážíme na vodu. Včerejší obavy se mi nenaplňují, řeka si svižně plyne, sem tam se zavlní. Jirka s Jitkou jedou na orinoku a mají s sebou kameru, tak jsem zvědav na video. V jednom místě vidíme klášter a pod ním stojící poustevnu. Najednou se před ní objevuje mnich a mává nám. Tak mu máváme taky, načež on vytahuje foťák a fotí si nás. Kolem poledne jsme dole, nakládáme vlek a míříme na Venetikos. Leč v okamžicích, kdy se podivuji nad tím, jak Víťa mohl trefit k tomu mostu, kde jsme končili, tak uprostřed polí se opět na palubní desce rozvěcuje kontrolka EDC a už nezhasíná. Slon se s Janou vydávají sehnat pomoc do nedaleké farmy a vesnice, kterou vidíme na obzoru. Já esemeskuju s bratrem, protože jezdil na Mercedesech, zda neví, co ta kontrolka znamená. Bohužel to ví a odpověď je nepotěšující: "EDC - electronic diesel control, system el.vstrikovani, jste v pytli". A měl pravdu.

Po delší době se vrací Slon s Janou a přiváží je technik z místního "JZD". Zkouší pár věcí, telefonuje a obvolává snad všechny svatý. Nakonec odjíždí. Místo něj přijíždí majitel taverny ve vesnici, kterou máme na dohled a všechny nás nakládá na Datsuna v pickupovém provedení. Smějeme se, že máme safari výlet. Jen si rejpeme do Slona, zda to je v ceně zájezdu. Asi po 5 km přijíždíme do vesničky Eláti, kde zastavujeme před tavernou. Zatímco ji začínáme pomalu vyžírat, pan hospodský překládá z řečtiny do němčiny, Jana do češtiny a pomocí toho Víťa komunikuje se servisem. První šok - z Trikaly ze značkového servisu, ač to je asi 70 km, k nám do tohoto prdelákova nepojedou. Kupodivu v 80 km vzdáleném městě Kozany nám v Bosch servisu vyjdou vstříc. Přijeli, sebrali Víťu a odjeli do polí k autobusu. Po delší době se vrací zpět a zprávy jsou děsivé - umřelo vstřikovací čerpadlo, oprava potrvá asi tak 2 dny a bude to stát až 3000 euro.

Po dohodě přitahují autobus za traktorem k taverně, kde místní technik ještě večer vymontovává vstřikovací čerpadlo, aby se pro něj ráno mohli zastavit. Podívá se na něj, co se nechá dělat a mluví o ceně mnohem nižší. Večer je bujarý a místní domorodci mají možnost se seznámit s českou kulturou. Dokonce i pan domácí projevil obchodního ducha, když po likvidaci jeho zásob odjel, aby se objevil s dalším proviantem a pivem. Během večera se jdeme se Šárkou projít do vesnice. Snad všichni místní už o nás vědí a usmívají se na nás. Ačkoliv je po 21-té hodině, tak místní "supermarket" má ještě otevřeno. Kupujeme si nanuka a Retzinu, sedáme si na lavičku na návsi a pozorujeme život kolem sebe. Na návsi je upravený plácek, kde jsou snad všechny děti z vesnice, včetně těch v kočárcích. Hrají na honěnou, prohánějí mičudu, starší tam předvádějí svoje motorky, děvčata pubertálního věku se na ně chichotají. Pár mrňousů mezi 4 až 6 lety se motá kolem nás. Zjevně jim tam nepasujeme, tak nás obhlížejí, ale bojí se přiblížit. Když na něj česky promluvíme, utíkají se schovat. Kolem 22 hodiny se maminy zvedají z nedaleké taverny, kde mají dobrý přehled o návsi, berou kočárky a mladší děti a odcházejí. Jdeme taky a vracíme se do naší taverny. Zábava je v plném proudu. Pan domácí nám nabízí spaní vevnitř. My ale rozbalujeme spaní přímo na verandě na čerstvém vzduchu. Nechává nám alespoň otevřenou hospodu, abychom mohli na záchod.

Petr Zítko Vs Kačeři