Celé léto jsem čekal, že naprší a budu moci sjet alespoň jednou svoji domovskou řeku Jihlavu. Avšak i na začátku září svítila na vodočtu Třebíč Ptáčov opět hnědá barva, znamenající stav sucha. Hladina byla na pouhých 55 cm ( průtok 1 m3/s) proti limitu sjízdnosti 90 cm. Jihlavu jsem sjížděl běžně do 70 cm vodočtu v Ptáčově, ale dalších 15 cm dolů se mně zdálo už moc. Nicméně po zvážení celé trasy to teoreticky vypadalo sjízdné alespoň od Luk nad Jihlavou směrem k Třebíči. Ze samotného města Jihlava se právě kvůli místy vyššímu spádu opravdu sjíždět nedá, jak ilustruje fotka řeky pořízená kousek za Malým Beranovem. Naopak hodně jezů zadržujících vodu a málo peřejek, kde voda rychle proteče, byl recept na tuto jízdu za sucha.

Klidný proud umožňuje splutí

Na svoji Pálavu jsem tak nasedal až na 129. km řeky na konci Luk u místní čističky a asi 500 metrů od vlakového nádraží. Hned po pár metrech následovala prudká zatáčka doprava a s ní dva malé stupně, které se prostě musely přetáhnout a projít. Dál pokračovalo už sjízdné, zúžené koryto a po 100 metrech se řeka dostala do přirozeného širšího koryta. Klidně plynula pod korunami mohutných vrb a olší téměř dva kilometry až k prvnímu jezu v Bítovčicích. Ten přetahuji po koruně a hned pod jezem nasedám. Relativně úzkým korytem řeky lze doplout až do středu obce, kde je i hostinec s dobrou kuchyní.

Jednotlivá vzdutí jezů na sebe téměř navazují

Následuje průjezd říčním brodem, kde se musí ven z lodě a zhruba ještě 50 metrů projít korytem, aby se dál mohlo pokračovat už zase po vodě. Vody postupně přibývá, jak se blíží další jez za Bítovčicemi. Ten tradičně přetahuji vpravo přes korunu a hned pod jezem se opět dá pokračovat. Teď by měl za normálního stavu vody následovat zajímavý úsek rychlejší vody, což tuším bude nyní trochu problém. Po přejetí hlubší laguny pod jezem následuje první úzký 10 metrů dlouhý kamenitý úsek, kde se musí z lodě. Pak se však dá zase nalodit a s opatrností plout dál. Řeka je vyschlá a úzká, v následujícím kilometru jsou minimálně dva kamenné stupně, které se musí překonat buď přetažením nebo s velkým drhnutím. Postupně se řeka ale zase uklidňuje a získává opticky více vody, jak se blíží vzdutí jezu v asi jeden kilometr vzdáleném Přímělkově. Tento jez nemá cenu při tomto stavu vody ani přetahovat, lepší je loď vzít a poponést po přiléhající asfaltce asi 100 metrů a vyhnout se tak klopýtání v kamenitém korytu.

Na trase je i další občerstvení

Následně má už řeka zase dost hloubky na opatrnou jízdu a časem se rozšíří jak do stran, tak do hloubky a to díky zatím asi 1 km vzdálenému jezu v Dolním Smrčném. Za ním následuje vzdutí jezu situovaného asi půl kilometru za vesnicí. Jez přetahuji přes jeho pravou část. Znovu následuje vzdutí dalšího jezu před Bransouzemi. Po zhruba kilometru dorážím na vodočet v Bransouzích pod silničním mostem, kde hned naproti je o víkendech stále otevřené bransouzské koupaliště včetně občerstvení. Řeka je i nadále sjízdná, i když pomalá a po asi kilometru mě čeká další jez se sníženou korunou při pravém břehu. Nicméně za tohoto stavu vody loď přetahuji a pod jezem příznivce vodní turistiky čeká navíc přídavek asi ještě 60 metrů kamenitého koryta. Konečně lze zase nasednout, ale po dalším půl kilometru řeka začíná mít viditelný spád, což znamená občas vylézt z vody a jít kousek korytem (asi 2 x 50 m). Pak se dá opět nasednout a opatrně plout do esíčkových zatáček mírných meandrů řeky a přitom se vyhýbat pískovým a štěrkovým naplaveninám. Celkově řeka v této části vypadá zatím nejlíp a dále už není potřeba znovu vysedat. Po chvíli se řeka zase rozšiřuje a opět začíná působit snad jakýsi zbytek vzdutí po už nyní neexistujícím jezu na začátku Číchova.

Pokračovat by se mohlo až do Třebíče

Kamenitý stupeň ještě sjíždím včetně prokličkování se silným drhnutím mezi další peřejkou, ale pak se blíží asi 150 metrový úsek řeky, která se prostě musí projít (i když se dá na pár metrů vždy naskočit na loď a kousek se svézt). Za Číchovem se řeka zase stává relativně dobře sjízdnou a je úzce sevřená hradbou zarostlých vrb a olší.

Asi kilometr za obcí následují dva nyní nesjízdné stupně, a pak řeka dál plyne směrem k Přibyslavicím. Pro mě však tento 115. km řeky znamená dnes už konec, protože za 50 minut mě odjíždí večerní vlak z Číchova zpět do Luk. Nicméně řeka dál nemá moc úseků s větším klesáním, takže je zřejmě možné dojet i za tohoto sucha až do Třebíče. Asi s výjimkou loni zrekonstruovaného jezu u Červeného mlýna, kde řeka dělá  1 km dlouhý oblouk, který je i za téměř normálního stavu při chodu elektrárny v mlýně nesjízdný. Tam bude asi lepší jet nějak náhonem a pak loď kousek přenést zpět do řeky.

I přes nízkou hladinu se dá Jihlava na lehko bez poničení nafukovací lodě od Luk sjíždět. Dá to práci, řeka je pomalá, jezy se musí přenášet a občas pod nimi i během plavby používat chodidla, ale jde to. Celkem měl úsek Luka - Číchov délku téměř 15 km, plavba trvala 4 hodiny čistého času, cestou jsem potkal 2 volavky, asi pět ledňáčků a žádnou jinou posádku.

Petr Kukla