Při pozdně letní návštěvě podalpských řek Bavorska se od soutokové oblasti řek Loisach a Isar přesouváme dále na východ. Míjíme velkou ledovcově kalnou rozvodněnou řeku Inn, jejíž pěkný zdejší úsek do Müldorfu jsme už splouvali před třemi lety. Je prázdninová sobota, takže na silnicích a dálnicích se tvoří kolony. Projíždíme okolo krásného velkého jezera Chiemsee plného plachetnic. Místní kempy jsou našlapané k prasknutí s cedulemi, že další nocležníky už nepřijímají. My ale míříme jinam – k bavorské řece Weisse Traun či jednoduše jen Traun. Auto necháváme u opuštěného nádraží Hörpolding.

Tady pod železničním mostem dáváme na vodu naši Baraku naloženou na těžko. Bavorská řeka Traun nemá se známějším rakouským Traunem moc společného, tedy kromě shody jmen a krásy. Bavorský Traun vzniká buď spojením Rote Traun a Weisse Traun (červeného a bílého), nebo podle některých podkladů pokračuje i od uvedeného soutoku dále jako Weisse Traun. Takže si můžete vybrat.

Zdrojnicemi vody bavorského Traunu nejsou ledovce. Nevýhodou tohoto faktu je v létě poměrně nejistý průtok, výhodou je krásně čistá a relativně teplá voda. Před pár dny tu překračoval Traun třetí stupeň povodňové aktivity. Při našem splouvání už má jen okolo 14 m3/s, což je tak akorát. Jako pozůstatky povodně nacházíme na březích slehlé pásy trávy a keřů, na jednom štěrkovišti můj háček objevil i leklou velkou lososovitou rybu.

Na štěrkovišti nacházíme kromě chcíplé ryby i něco ještě staršího – krásnou, přes 10 cm velkou zkamenělinu jurského amonita. Večer přistáváme na písčině, koupeme se, stavíme stan a baštíme večeři. Do snů nám odbíjí zvon z blízkého, pro nás neviditelného, kostela.

Ráno zase krásně svítí slunko. Řeka hezky teče, občas se vyskytnou kamenné prahy s peřejemi až do úrovně slabší WW2.

Řeku Traun hodnotím pocitově asi nejvýše z těch, co jsme tu letos spluli. Čistá, hravě peřejnatá, nezáludná, příjemná řeka bez davů. Taky v tomto úseku bez jezů – na cestě potkáváme jen jeden sjízdný kamenný stupeň.

Traun, asi po 7 kilometrech od místa našeho včerejšího vyplutí, ústí do řeky Alz, která vytéká z jezera Chiemsee.

Zase se mění barva řeky – čiré vody Traunu se mísí s nazelenalou jezerní vodou většího Alzu. Řeka stále příjemně teče, aktuální průtok má nějakých 75 kubíků.

Na řece jsou ale i velké a nesjízdné betonové jezy, které vypadají jako menší přehrady. Narážíme na první takový u městečka Trostberg. Obnášíme jez po levém břehu. Zároveň tu potkáváme dvě německé kánoe indiánky, které připluly po Alzu od jezera. Jsou to jediné lodě, které dnes spatříme.

Řeka Alz působila Bavorům velké povodňové škody, rozhodli se ji zcivilizovat. Takže od jezu je velká část vody odvedena povrchovým kanálem zvaným Alzkanal. Ten slouží mimo jiné k pohonu několika vodních elektráren. Netuším, jestli je klidný Alzkanál s betonovým korytem dovoleno splouvat, ale viděli jsme na něm řadu velmi nízkých mostků, pod které by se kánoe nevtěsnala. My máme štěstí – aktuální vysoký průtok se z větší části do kanálu nevejde, a tak můžeme pokračovat přírodním korytem Alzu dál. Po pár kilometrech pěkné plavby potkáváme u města Tacherting druhý vysoký nesjízdný jez, který přenášíme poměrně dlouhou cestou přes květnatou louku po pravém břehu.

Následuje krásný tekoucí úsek se štěrkovitými plážemi.

Úsek je ozdobený dvěma výraznými prahy, jejichž obtížnost se uvádí na WW2 až WW3. První stupeň s těžší peřejí projíždíme mírně vlevo. Ve druhé a o něco lehčí peřeji nás překvapí vysoký zabalák. Nahodil na nás slušnou dávku vody.

Ustáli jsme to. Ostatně osvěžení se v parném létě hodí. Přistáváme, sušíme, kocháme se peřejí, pohupujeme se v místní hamace a při koupání se necháváme unášet proudem řeky. Další nesjízdný jez předcházejí dva mosty. Přistáváme a věci i loď přenášíme po pravém břehu.

Betonové panely stezky jsou ale částečně podemleté po proběhlé povodni. Nejen v Česku existují nebezpečné jezy, do válce toho místního bych se teda dostat nechtěl.

Bezpochyby by se po pěkné řece Alz dalo úspěšně plout i dále, snad až k ústí do řeky Inn. My jsme ale pendlem vázaní na vlak a železnice se tu od řeky odklání. Proto po pár stech metrech přistáváme na levém břehu, balíme a vlečeme loď i bagáž na nádraží. Těch 18 km po Alzu bylo pěkných a stačilo nám.

Skoro prázdný bavorský vlak nás bez problému dopravil zpět k autu. Polohu naší třetí plavby máte vyznačenou červeně na následující mapce.

Dalším naším cílem jsou blízké řeky Saalach a Salzach, protékající po hranici Bavorska a Rakouska.

Ahoj Eki