Ve dnech 7.5. – 16.5.2004 nás bylo osm autem na vodácko – gurmánsko - kulturně poznávacím turistickém zájezdu na Ukrajině. Navštívili jsme několik řek v oblasti. Zde je jejich přehled a něco o nich, buď z vlastní zkušenosti, nebo zkušeností dalších českých vodáků, které jsme tam potkali.
Reklama
Latorica
Řeka asi 100 km od hraničního přechodu Ubľa – Velkyj Bereznyj. Pěkný úsek pod Nižnými Vorotami do Svaljavy – cca 30 km WW I – II. V době naší návštěvy dostatek vody (bylo po lijácích), hlavní silnice sleduje tok – možno prohlédnout a vybrat si atraktivní úsek. Sjížděli vodáci, které jsme cestou potkali.
Tereblja
Protéká Koločavou. Sjíždí se úsek od soutoku s Ozerjankou (odbočka z cesty do Siněvirké Poljany k muzeu vorařství) až do Koločavy (cca 15 km), či vzdutí přehrady pod Koločavou – pozor na stupeň u mostu na konci Koločavy. Možnost táboření u přehrady – břehy jsou však zaneseny PET flaškami. Nejzajímavější je horní část a zvláště krátká soutěska hned za kolibou u turbázy v Siněvíru (WWW II – III). Vše možno prohlédnout z cesty, která kopíruje tok. Sjížděli jsme soutěsku, ale voda z lijáků nám již odjela a naše plavba skončila trhlinou ve dně Colorada o nějaký ostrý balvan či co. Kluci den předem vodu chytli a svezli se až k mostu pod Koločavou. Dost to mate – voda je temná a vypadá, že jí je dostatek, šutry jsou však hned pod hladinou.
Teresva a Brusturjanka
Brusturjanku možno jet až ze vsi Lopuchov asi 5 km nad Usť Čornou a pokračovat po Teresvě do Dubového – asi 22 km. Přístup do údolí z Tjačeva, hlavní silnice Chust – Rachov. Horní tok z Lopuchova je dost ostrý (WWW III). Pod Lopuchovem je i nějaký vysoký stupeň. Vše lze prohlédnout dobře se silnice, která tok sleduje – je však dost rozbitá. Teresva z Usť Čorné je již v pohodě (WW I – II). Jeli vodáci, co jsme je tu potkali.
Černá Tisa
Jezdí se od mostu pod Jasinjou. Po asi 1 km začíná peřejnatý úsek WWW II – III podle stavu vody. Po cca 8 km se tok zmírňuje. Jezdí se do Kvasů (20 km) nebo až do Rachova (30 km). Silnice sleduje tok. Nejeli jsme – málo vody.
Prut
V Ivano - Frankovské oblasti asi 20 km za Jablonickým průsmykem (silnice z Jasinje). Jezdí se z lyžařského střediska Vorochta. Měl velmi málo vody. Podle internetu vyhlášená divoká řeka.
Černyj Čeremoš
Další krásná řeka v Ivano - Frankovské oblasti asi 60 km od Vorochty směr Verchovina. Obvykle se jezdí z vesnice Zelenaja – asi 20 km nad Verchovinou. Jezdí se do Verchoviny, nebo až na soutok s Bílým Čeremošem. Nejatraktivnější úsek je do vsi Krasnik (cca 10 km obtížnost WW II – III). Z Krasniku do Zelené vede špatná cesta, ale řeka se z ní dá dobře prohlédnout. My jsme tábořili na břehu kousek pod Zelenou spolu s litevskými vodáky a odtud taky vyrazili. Za zmínku stojí lodě místních vodáků – katamarany skládající se ze dvou válců z nějaké velmi odolné hmoty (asi jako Pulsar). Zašněrováno do textilního potahu a pospojováno pomocí popruhů a lískových klacků v robustní kartamaran pro 4 – 8 osob zvaný BUBLIK. Sedí se na pytli s polystyrenem klečmo připoután na vršku válců. Je to velmi stabilní a nemůže se to zalít vodou – prostě super. Celou noc lilo a horská říčka ze změnila v kalnou řeku. Peřeje a kameny zmizely a místo nich nastoupily metrové válce. Stále lilo, a tak se nám moc nechtělo. Litevci však šli příkladem a začali chystat bublika.
Mezitím odkudsi z hůry přijel další bublik se šesti vodáky zakleklejma na válcích. Vyrazili jsme na Coloredu a Orinoku společně s litevci do kalné spouště a nestačili se divit. Metrové propasti nám brali dech. V jedné zatáčce jsme pozdě zareagovali a dostalo nás to na kládu zakleslou u břehu. Následoval katapult posádky Coloráda na jednu stranu a převrácení. Dostali jsme se v pořádku na břeh, a přestože mírně otřeseni, jsme pokračovali do dalších válců (WWW III). Ono to vlastně nebylo tak nebezpečné – stačilo to všechno najet rovně. Poslední úklad nás čekal v Krasniku v podobě nízké lávky – parta na bubliku se pod ní musela doslova vmáčknout, nám stačilo zmizet v podpalubí. Řádně vymrzlí jsme skončili kus nad Verchovinou. Litevci pokračovali až někam nad soutok.
Bělyj Čeremoš
Nebyli jsme tam. Prý podobný charakter jako Černyj Čeremoš, ale méně vody.
Stryj
Řeka ve Lvovské oblasti poblíž Polských hranic. Jeli jsme proti proudu od města Stryj přes Podgorodce do Isajeva a Javorů. Od Podgorodců výš velmi špatná cesta, která řeku jen několikrát křižuje. Stryj zde dosahuje šířky kolem 50 metrů, žádná divočina (asi do WW I) málo vody, krásné okolí. Snad výš nad městem Turka je charakter jiný.
Shrnutí:
Stojí to za výlet, pokud jste nejen milovníci divoké vody ale i hor, dálných krajů a „krojovaných specialit“ (pivo, šašlik, pirohy, korilka) za pár šušňů. Vody jsme měli málo, i když nad 1500 metrů ležela rozsáhlá sněhová pole a téměř každý den pršelo. Obecně lze říci, že pořádný liják v jednom údolí zvedne řeku o 30 cm za 5 hodin, ale jen na 5 hodin, a v sousedním údolí se to neprojeví vůbec. Buď to chce vyjet víc na jaře a chytnout tání, nebo mít „štěstí“ na deštivé počasí. V každém případě se zde vodní turistika velmi výhodně kombinuje s horskou. Řeky jsou relativně čisté, po lijácích kalné. Téměř neexistují zdroje znečištění v našem slova smyslu (fabriky). O to větší je ale znečištění komunální – všechny odpadky končí v řece (záplavy PET lahví a pozor na střepy!).
Tábořit lze téměř kdekoliv, žádné problémy s domorodci ani byrokratama jsme neměli (kromě hranic). Lze též využít turbázy (Siněvirské jezero, Siněvir, Jasinja, Vorochta, Verchovina, Usť Čorna a jistě mnohé jiné) v ceně 2 – 5 dolarů. Jediná překážka je nutnost víza a pakárna na hranicích.
Ještě dva odkazy na stránky v azbuce:
Pavel Mlynář