V době tání sněhu jsou Orlické hory oblíbeným místem, kam si vodáci jezdí zapádlovat. Asi každý u nás někdy slyšel třeba o Zemské bráně na Divoké Orlici. Populární jsou i Zdobnice, orlická Bělá nebo Zlatý potok (Dědina). Za splutí rozhodně stojí také Olešenka nebo Říčka. Ve stínu všech těchto toků se krčí Rokytenka, která protéká Rokytnicí a dál kolem Kunvaldu míří k Žamberku, kde se vlévá do zmíněné Divoké Orlice. Tahle říčka sice nevyniká nějak vysokou obtížností, ale díky dost proměnlivému charakteru a plavbě většinou mimo civilizaci se zastávka u ní určitě vyplatí.

Horní úsek znepříjemňují padlé stromy a nízké lávky

Nasedat je nejvhodnější na posledním mostě pod Rokytnicí (silnice na Kunvald). Odsud se totiž Rokytenka vydá mimo civilizaci, takže níže se k jejímu toku tak lehce člověk nedostane (silnice se znovu přiblíží až po několika kilometrech u Kunvaldu). Než nasednete přímo u mostu, dojděte se podívat, jestli to má smysl. Kousek pod mostem teď leží pár stromů… Zbytečně byste museli zase lézt na břeh… Ty stromy hned na začátku vodákům ukazují, s čím je třeba počítat. Rokytenka je v těchto místech jen nevelkou horskou bystřinou se vším, co k tomu patří. Její tok charakterizuje většinou úzké a patřičně nepřehledné koryto s mnoha překážkami v podobě padlých klád. K nim se občas přidá nízká lávka či mostek, případně v kombinaci s brodem. Díky kamenitému dnu a spádu je jinak voda příjemně rychlá a peřejnatá. Kvůli těm četným stromům je ovšem dobré nenechat se moc krásami bystřiny a jejího lesnato-lučinatého údolí unést.

Suchá nebyla vůbec suchá

Změna přichází od ústí potoka Suchá, který alespoň v mém případě svému jménu nedostál a ukázal se jako hezky vodnatý.

Odsud se koryto viditelně rozšiřuje a místy také zpřehlední. Vzhledem k nižšímu spádu a úbytku kamení již voda není zdaleka tak peřejnatá. To nejpodstatnější však je, že za soutokem obou potoků mizí téměř úplně dosavadní četné klády a člověk se jízdou může o hodně více bavit. Nebýt občasných nepodjetelných lávek, tak by se nemuselo skoro vůbec na břeh. Nyní se údolí Rokytenky začíná postupně rozevírat a v okolí ji takřka stále lemují louky.

Pod Kunvaldem začíná říčka meandrovat

Ve stejném duchu pokračuje říčka pod Kunvaldem, kde místy čile meandruje. Díky rostoucímu průtoku z dalších přítoků už mohou být rozhraní v meandrech docela vtipná, což platí i pro různě odrážené proudy. Po čase člověk před sebou uslyší výraznější hučení, čímž se ohlašuje jediný zdejší jez. Od něho odvádí část vody náhon k Dymlovskému rybníku. Přenést se dá snadno vlevo, ale byla by to škoda, poněvadž jde o bezproblematickou skluzavku s vlnou dole. Za jezem je koryto sem tam o něco méně vyčištěné a občas vodáka mohou potrápit bujné břehové porosty. Teď se mi ale podařilo všude prorazit bez nuceného vystupování.

Pozor na stupně před Žamberkem

Tím už se blížíme do samotného závěru u Žamberka. Tady na posledním kilometru v regulovaném korytu čeká trojice stupňů. U všech tří ty vývary nebyly z mého pohledu zrovna lákavé… Případné pokusy o sjetí posuďte sami podle aktuální situace. První poznáte snadno podle vyššího mostku s červeným zábradlím. Jinak se snadno přenese po pravém břehu. I u druhého je menší most a lépe se přenáší vlevo. Poslední a nejvyšší je těsně před soutokem s Divokou Orlicí a přenést jde stejně dobře po obou stranách.

Závěrečné shrnutí

Celý popsaný tok měří cca 11 kilometrů. I když zpočátku člověka dost zdržují stromy, je plavba později relativně rychlá a vše se dá zvládnout za přibližně dvě hodiny. Nasedat na říčku je optimální u mostu, kde jsem startoval já, protože pak se na delší dobu silnice od ní odklání. Při nižší vodě se dá dobře startovat u Kunvaldu. Obtížnost horní části bych viděl do WW II. Kvůli mnoha překážkám by se sem neměl vydávat ale nikdo, kdo nemá zkušenosti z úzkých nepřehledných toků. Od soutoku se Suchou obtížnost klesá a vesměs se střídá WW I a ZWC. On-line vodočet je v Žamberku, ale orientace podle něho není úplně jednoduchá. Pod ústím Suché by Rokytenka měla být sjízdná od stavu cca 70 cm. Pod Kunvaldem by díky dalším drobným přítokům mělo stačit ještě méně (snad 60-65 cm?). Horní úsek je závislý na tání přímo v horách a může tu být sucho, i když zbytek je v pohodě sjízdný. Je to podobná situace jako třeba s vodočtem v Hostinném na krkonošské Čisté, kam voda dotéká z jejích přítoků pod horami. Pro přesnou představu: já jel za stavu 78 cm (4,7 kubíku). K ústí Suché to byl drsně otloukací limit, a to jen pro lehké váhy (naštěstí můj případ), protože nad Rokytnicí tálo málo. Od ústí Suché jsem najednou měl příjemnou vodu bez dření (až na ojedinělá místa širších rozlivů) a vesměs ještě s pohodlnou rezervou, která se postupně ještě zvětšovala. Pod Kunvaldem už šlo o spíše střední vodu s hezky plným korytem.

Vojta Brádle