Po úspěšném splutí Ličné se přesunujeme na Rtyňku. Už se nám nechce prodírat roštím a Rtyňka díky svému industriálnímu charakteru bude vhodným adeptem. Auto se snažíme nechat na soutoku s Úpou v Úpici, jenže nově opravený jez Juty nedává moc možností na vystoupení a ukončení plavby. Auto tedy necháváme na blízkém sídlišti a vystoupíme asi 100 m před ústím díky schodům v regulačních zdech.

Začátek volíme na přítoku Rtyňky a to na odtoku z Batňovického rybníka v Batňovicích. Ten má velmi zajímavý přepad, který se dal sjet, jenže je skoro suchý. Sjedeme z vysokého břehu do malé strouhy, kterou se prodíráme za častého šlehání vrbových větviček k samotné Rtyňce. Ten kousek musíme zase přetrpět vrbičky, ale vystupovat nemusíme.

Podjedeme most, skočíme si stupínek a jsme na soutoku. Hned za ním je ale nějaký bývalý jez ve stádiu značného rozpadu a chvíli váháme, kudy ho projet. Všude jsou kamenné zdi, vystoupit není kde. Nakonec volíme přímou cestu na komoru, voda není extra velká, válec držet nebude.

Na chvíli vjíždíme do úseku sice regulovaného šikmými hliněnými břehy, ale alespoň trochu přírody je vidět. To se změní za následujícím mostem, kdy se tok sevře mezi zdi a není z něho úniku. Ze stěn trčí trubky různých průměrů a my jen s obavami hledíme kupředu, jaké překvapení na nás bude čekat. To se rychle objeví. Je za zatáčkou, kam není vůbec vidět a zdá se, jakoby tok byl směrován do nějakou roury. Hučí to tam a je to nepřehledné. Naše temné představy, jako že to vše jde do černé díry, ze které není úniku, se nám dostávají do hlavy- Naštěstí, když přijedeme dost blízko, jedná se jen o sjízdný stupeň za zatáčkou s nějakými trubkami dostatečně vysoko.

Na chvíli vyjíždíme ze sevření zdí a jsme opět v lichoběžníkovém profilu dna, který znovu vysoká regulace. Jediný záblesk přírody přichází před Úpicí, kdy převážně pravá strana je tvořena prudkým svahem se skalkami. To ale bere rychle za své, objevují se opět stupně, které se dají skočit a následně jsou tu opět zdi vyskládané kamenem zalité betonem. To se už blížíme do Úpice a mohutnost zdí se navyšuje. Jediný únik z tohoto nepříjemného profilu jsou občasné schody a právě ty poslední jsou naše.

Ujeli jsme zhruba 2,5 km v silně regulovaném korytu, ve kterém na oplátku nebyly padlé stromy ani šlehající větvičky. Taky zde nebyly žádné vracáky, prostě klasický industriální potok. Stav se dá opět dohledat na hladiny.cz a my měli 6.2.2024 38 cm, což se dá považovat za rozumné minimum. Za 35 cm by to ale taky šlo. Opět nevidím důvod, proč se sem vracet.

Petr