Je druhá srpnová sobota, potomek odjíždí na tábor a já tak mám na 14 dní propustku z domu. A jak lépe toho využít než 14denní dřinou na řece.

Pro letošek jsem zvolil Odru. Plán je dojet alespoň do Štětína, a pokud podmínky dovolí, tak přes Štětínský záliv a řekou Dziwna do Baltského moře. V cestě mi kromě zhruba 780 říčních kilometrů stojí také dva jezy a přehrada u Raciborze a hlavně 25 zdymadel, která snad bude možné projet a vyhnout se tak únavnému přenášení.

den 1. (sobota) - Ostrava - Turze

Ráno ještě za tmy balím zapůjčený padlleboard a výbavu na 14 dní a nasedám na vlak, který mne po 9. hodině vysazuje na nádraží Ostrava – Svinov. Odtud je to k řece jenom kilometr a půl, ale s plnou polní a s paddleboardem sbaleným v loďáku mi dá cesta k místu startu pořádně zabrat. Než se dovleču k vodě, nafouknu prkno a naložím cajky, je skoro oběd.

I když jsem téměř uprostřed města, tak z civilizace toho kromě komínů a chladících věží moc vidět není. Odra taky zatím nikam nespěchá a já jen doufám, že než ji v Polsku svážou stavidla, tak se proud zrychlí. Za silničním mostem u Třebovic pořádají rybáři závod. Držím se co nejdál od jejich břehu, ale i tak si připadám jako na jevišti. Odra je skutečně řekou rybářů a musím si zvyknout, že pod jejich dohledem budu skoro po celou dobu plavby.

Než dorazím k hranicím s Polskem, čeká mne přenášení jezů ve Lhotce a v Přívozu. Břehy jsou ale u obou jezů dobře přístupné a přenášení nezabere moc času. Po druhé hodině už podjíždím pod mostem ve Starém Bohumíně a vjíždím do Hraničních meandrů Odry. Zde řeka asi 7 km meandruje v původním lužním lese až k soutoku s Olší, kde se na několik kilometrů napřímí.

V meandrech proud zrychlí a řeka několik kilometrů svižně pokračuje v pěkně zarostlém korytu až před rozdělení u nové přehrady u Raciborze.

Přehrada zde byla oficiálně dokončena až v červnu letošního roku a má sloužit jako suchý poldr pro zadržení velké vody a v budoucnu i jako klasická přehrada (svoji ostrou zkoušku si už odbyla na začátku letošního října, kdy zadržela první povodňovou vlnu).

Přenášení přehrady je téměř horolezecký výkon, ale nadvakrát hráz přelézám a pokračuji dále po řece, která širokým obloukem obtéká město Raciborz. Za Raciborzí se nový kanál napojuje na staré koryto a řeka svižně teče k severu. Projíždím kolem trajektu u Ciechowic a den končím na hrázce u městečka Turze.

den 2. (neděle) – Turze – Kąty Opolskie

Ráno vyrážím plný sil, řeka stále pěkně teče, břehy jsou hodně zarostlé, místy s vysokými písečnými břehy plnými ptačích hnízd.

Odra v tomto úseku nepůsobí jako skutečný evropský veletok, ke kterým podle oficiální klasifikace patří. Kromě regulačních hrázek u obou břehů nic nenasvědčuje tomu, že nejsem třeba na Divoké Orlici.

Pohodový charakter řeky vydrží prvních 20 km. Postupně však Odra zpomalí, až se před první plavební komorou u města Koźle úplně zastaví, aby se zase rozběhla až za dlouhých téměř 200 km daleko za Wroclawí. Nájezd do zdymadla skoro přehlédnu, komora je skutečně maličká, pouze něco málo přes 5 m široká, navíc je před nájezdem ve vodě napůl potopený kmen stromu. Nakonec vjezd objevuji za betonovou hrází u levého břehu. Vrata komory jsou ale zavřená, takže přivazuji prkno u vjezdu, přelézám plot a hledám obsluhu. Už před odjezdem jsem si s pomocí polsky mluvícího kamaráda ověřil, že mne do komor vezmou i s paddleboardem, musím ale zjistit, jestli za „šluzování“ (śluza – polsky zdymadlo) musím zaplatit, nebo bez motoru pojedu zdarma.

Obsluha komory se ale na nic neptá, pán jen mávne rukou směrem do komory a prý „Tylko trzymajcie się!“. Polštinu mám naposlouchanou už z dětských let, kdy jsme sledovali Disneyho pohádky na polské televizi, takže rozumím, vracím se k prknu a čekám, až se otevřou vrata. Ta ale musí obsluha otevřít ručně pomocí dlouhého břevna, pak vrata stejným způsobem zavřít, přeběhnout na druhou stranu, tam ručně vypustit vody a otevřít vrata výjezdu. Být zdymadlářem na Odře bude asi pěkná fuška. Některá zdymadla na Odře jsou skutečné technické památky. Právě ta v Koźle patří mezi nejstarší, byla postavena v roce 1830, většina ostatních koncem 19. století a stav některých z nich tomu odpovídá.

Další zdymadlo je za několik kilometrů v Januszkovicích. Tentokrát už je ovládání elektrické, ale i tak musí paní sednout na kolo a komoru přejet na druhou stranu, aby mi otevřela vrata u výjezdu. Pak už se zdymadla střídají po zhruba 6 – 7 km. Dnes projíždím celkem 6 zdymadel a den končím za zdymadlem Kąty na 137,4 říčním km.

den 3. (pondělí) – Kąty Opolskie - Zwanovice

Ráno vyrážím už po 7 hodině. Den začíná nekonečným olejem před zdymadlem Groszowice. To už má něco za sebou a hned jak v komoře klesne hladina, začnou se dírami ve vratech valit proudy vody. Úplně příjemný pocit to není, ale doufám, že když vrata přežila 100 let, přežijí i mě. I tak si ale oddychnu, když z komory konečně vyjedu.

Do dalšího zdymadla v Opole je to jen necelých 6 km. Řeka protéká přímo centrem města, a tak hned za zdymadlem parkuji paddleboard v přístavišti kajaků a běžím najít poštu a doplnit zásoby.

Z řeky působí Opole (česky správně Opolí) hezkým a upraveným dojmem s moderními budovami i historickým jádrem a s parky na obou březích. Dokonce i graffiti na protipovodňových zdech působí zdařile.

Odra v tomto úseku protéká celkem hustou průmyslovou oblastí a tomu odpovídá nejen čistota vody, ale i stav mého oblečení. V jedné z komor, kde doplňuji vodu, mi pán sám od sebe nabízí sprchu. Když odmítám s vysvětlením, že se koupu v Odře, tak jen kroutí hlavou, jak do té špíny můžu vlézt.

Následující zdymadlo za Opolí ve Wróblinu se zrovna rekonstruuje a obsluze chvíli trvá otevřít vrata. To se podaří až na několikátý pokus a i tady musí pán vypouštět vodu ručně.

Za soutokem s Nysou Kłodzkou se Odra napřímí a posledních několik kilometrů pádluji přímo proti zapadajícímu slunci k dnešnímu poslednímu zdymadlu ve Zwanovicích.

Z komory vyjíždím už za šera. Za ní Odra teče v úzkém a zarostlém kanále s vysokými strmými břehy, kde těžko hledám místo na spaní. Nakonec nezbývá nic jiného, než postavit stan v kukuřici a doufat, že dnes v noci nezačne sklizeň.

Při stavbě stanu mě ještě čeká boj s komáry. Po zkušenostech z letošního rodinného cyklovýletu k moři podél Lužické Nisy a Odry, kdy jsme náletům komárů čelili každý večer, jsem se ale vybavil. Hned po vystoupení z vody nasazuji kajakářskou bundu, přes hlavu moskytiéru, aplikuji repelent a ještě zapaluji kouřící spirálky, které doma v Čechách spolehlivě odpudí každého živého tvora v okolí. Bohužel na oderské komáry je i toto málo, takže večeři raději vařím ve stanu.

Honza Landa