den 4. (úterý) – Zwanovice - Wrocław

I dnes vyrážím brzy a už před 8 hodinou připlouvám ke komoře v Brzegu. Tam mi ale obsluha pouze ohlásí, že je śluza zavřená a ukáže kudy přenést. Než vytahám věci na břeh, tak k mému překvapení vyběhne pán z komory i se svými kolegy a nabídnou pomoc s přenášením. Sice je to jenom kousek, ale i tak mi pomoc přijde vhod a zvedne náladu.

Za Brzegem teče Odra v opuštěné krajině s nízkými zarostlými břehy plnými zvěře. Bohužel se dává do větru, a tak postupuji jen velmi zvolna.

Projíždím zdymadlo v Lipkách a kolem oběda zdymadlo v Oławě.

Za Oławou vítr zesiluje a začínají se dělat vlny. Chvíli odpočívám a svačím na betonovém mole před zdymadlem Ratowice, ze kterého vplouvám do kanálu lemovaného mrtvými stromy. Nebe je zatažené a krajina s mrtvými stromy působí ponuře.

Přidávám na tempu a do večera ještě stíhám projet další dvě komory, z nichž poslední komora Bartoszowice je už na okraji Wrocławi.

Za komorou si stavím stan na levém břehu poblíž wrocławského „Olympijského“ stadionu.

den 5. (středa) – Wrocław – Rzeczyca

Ráno prší, balím mokrý stan a po chvíli přijíždím ke zdymadlu Zacisze. Komora vypadá opuštěně, takže přivazuji prkno ke kotvícímu člunu a jdu požádat o projetí do věže.

Za komorou už vjíždím do zastavěné části Wrocławi. Plavební kanál se středu města vyhýbá a po staré Odře přes centrum si netroufám. Podrobné informace o možném průjezdu se mi nepodařilo před odjezdem zjistit a z leteckého pohledu na online mapách to v centru vypadá jako v Benátkách. Držím se proto plavebního kanálu, ale v duchu si slibuji, že se sem jednou vrátím a historickou část Wrocławi si projedu. Za zdymadlem Zacisze se plavební kanál spojí se Starou Odrou, na břehu se střídají historické budovy s moderní architekturou. Je vidět, že se město postupně rozrůstá i do původních průmyslových částí.

Po chvíli přijíždím ke komoře Różanka, asi nejhezčí plavební komoře na Odře s vahadlovými vraty. Na rozdíl od běžných vrat jsou tato vrata při otevření zvednutá vysoko nad hladinou a po průjezdu do komory se pomocí mechanismu umístěného ve dvou věžích zasunou do vody.

Za Różankou se Stará Odra spojí s Dolní Odrou, která ve dvou ramenech protéká přímo historickým centrem Wrocławi. Koryto řeky má v těchto místech už kolem 150 m.

Před 12 hodinou ještě stihnu projet moderním zdymadlem Rędzin s obrovskými vahadlovými vraty.

Společně s lanovým dálničním mostem, který přes zdymadlo přechází a který je nejdelší a nejvyšší v Polsku, působí celá stavba skutečně monumentálním dojmem.

Zbytek dne je už ve znamení dřiny a silného protivětru. Chtěl bych ještě projet další komoru, do které je to 20 km, a tak stavím pouze jednou v přístavišti Uraz, kde dobírám vodu. Odpoledne se začne blížit bouřka, které dlouho ujíždím. Nakonec mě ale dostihne při nájezdu do komory v Dolnym Brzegu, která je předposlední komorou na Odře.

Promáčený z průtrže mračen vjíždím do komory, kde zastavuji u žebříku a fotím si napůl shnilou rybu, která visí na jedné z příčlí. Když hladina klesne, mršina ze žebříku sklouzne a z výšky několika metrů na mě sletí půl kila shnilé rybiny. Smradu se do konce výletu už nezbavím a tentokrát to nebude pouze vinou zanedbané hygieny.

Od Dolního Brzegu se konečně dá Odra do pohybu, a přestože neteče velkou rychlostí, je po čtyřech dnech na absolutním oleji i pomalý proud příjemnou změnou. Hladina řeky je o dobrý metr níže než za normálního stavu. Důvodem jsou pravděpodobně probíhající práce na zdymadle Malczyce, ke kterému bych se měl dostat zítra ráno a které je konečně poslední komorou na Odře.

Příjemně se změní i charakter řeky, která opět teče v poměrně úzkém a opuštěném korytě s břehy porostlými vysokými stromy. Den končím kousek od posledního zdymadla u vesnice Rzeczyca.

den 6. (čtvrtek) – Rzeczyca – kdesi před Glogowem

Vstávám do mlhy a šera a po studené koupeli a snídani natěšeně vyrážím k poslednímu zdymadlu, které je necelé dva kilometry u vesnice Rzeczyca (přesto se ale jmenuje po vzdálenějších Malczycích).

Zdymadlo je zbrusu nové, dostaveno bylo v roce 2018 a stále tu ještě probíhají stavební práce. O průjezd si musím jít říct až do velína, který je vybaven jako řídící věž letiště s monitory a několikačlennou obsluhou. Není divu, oproti prvnímu zdymadlu v Koźle je mladší skoro o 200 let.

Za zdymadlem se Odra konečně pořádně rozteče. I bez velké námahy si držím slušnou rychlost a za chvíli projíždím kolem opuštěné papírny v Malczycích. Dál už Odra opět teče v opuštěné krajině, z civilizace jsou občas vidět pouze věže kostelů, jinak jen stromy a mořští orli, které si snažím neúspěšně fotit. Dokonce ani břehy tu nejsou obsazeny rybáři.

Kolem oběda zajíždím do přístaviště ve Ścinawi a běžím koupit něco na zub. Na břehu se ale dlouho nezdržím a svačinu jím na palubě, zatímco mě rychlý proud unáší směrem k severu.

Za Ścinawiou po soutoku se Zimnicou se Odra rozšíří a na několik kilometrů téměř napřímí. Až za Ciechowicemi začne opět téct v širokých meandrech a postupně se stáčet k západu.

I přes velké vedro pádluji bez přestávky až do večera. Konečně mám pocit, že se skutečně někam posunuji. Po několika dnech s pocitem, že pádluji do kopce, se mi dnes večer na břeh ani nechce. Končím až se západem slunce na písečné pláži kousek před Glogowem.

Honza Landa